18. 10. 2007

Dost možná ještě o nějakou tu píď temnějšího, ponuřejšího i smutnějšího charakteru nabývá čerstvý materiál polských Riverside. Zabalen do hávu jmenujícího se Rapid Eye Movement představuje pro kapelu jeden z dalších významných kroků do čelních pozic moderního metalového pojetí.

Dost možná ještě o nějakou tu píď temnějšího, ponuřejšího i smutnějšího charakteru nabývá čerstvý materiál polských Riverside. Zabalen do hávu jmenujícího se Rapid Eye Movement představuje pro kapelu jeden z dalších významných kroků do čelních pozic moderního metalového pojetí.

Tak už jsou tomu dva roky, co o sobě dala mladá naděje z Polska výraznějším způsobem vědět deskou Second Life Syndrome, jež tehdy připravila podnětné úvahy týkající se všeobecného vzestupu progresivní tváře rockové hudby. A skutečnost, že ambiciózní Riverside pocházejí z končiny podobné muzice příliš neholdující, pak všeobecnou pozornost ještě přiživila.

Jak už tomu bývá, třetí deska (ať už mluvíme o jakémkoli rozvíjejícím se interpretovi z daného žánru) může ledacos nastínit. Nabízí se hned několik variant, určujících, zda šlo pouze o jakýsi kratičký záblesk na přesyceném kolosálním trhu, či dostačující zásobárnou nápadů disponující těleso, s nímž bude muset posluchačstvo ještě nějaký ten pátek počítat.

Jsem tomu rád, že Mariusz Duda a spol. mají i díky své nové řadovce slunné zítřky doslova na dosah ruky. Nasazenou laťku minulé desky totiž minimálně srovnali, ne-li o nějaký ten kousíček povytáhli. Znovu předkládají emocemi nabitou směsici motivů pro jejich tvorbu tolik charakteristických. Úvod tentokrát nezastává pomalu se kolébající smuteční melancholie, ačkoli to tak možná může vypadat, nýbrž se tne rovnou do živého. Piotr Grudziński tasí v rychlém sledu ze svého arzenálu snůšku kytarových hoblovaček, jaké bychom mohli čekat spíše u jiných kalibrů.

Přihořívá i nadále, vlastně až do zlomového momentu ve třetí „02 Panic Room,“ kde dostává výraznější prostor také klávesové přičinění. Jinak si lze opět vychutnat decentní spojení zjemňujících aspektů, ať už hovoříme o zkrášlující, vhodně prostupující akustické kytaře, polehoučku vybrnkávající base, nebo naléhajících bolestných vokálních sekcích. Důkaz, s jakou lehkostí a procítěností dokáže zapůsobit nikterak nespěchající skladba, nabízejí krom téměř doslova meditačního kousku „Schizophrenic Prayer“ také dvě vydrnkávající nádhery, pýchy Rapid Eye Movement, „Through The Other Side“ a „Embryonic,“ opatřené přesně tou hlavní zbraní skupiny, totiž změtí mrazení vyvolávajících momentek. Závěrečné řeči se ujímají zejména dramatičtější chvilky přiříznuté o nějakou tu zajímavou kudrlinku, jejichž věčný boj pak vrcholí v dlouhém gradujícím epilogu „Ultimate Trip.“ O novince se nedá říci, že by obsahovala věci neslýchané, navýsost originální a převratné. Potvrzuje ale hutnost balíku, v němž jsou ukryty celé řady skvěle působících nápadů, krásné momenty i zvláštní rysy, jimiž se Riverside mohou právem pyšnit. Pokud jim jejich zásoba bude takovýmto způsobem narůstat, můžeme si být jisti, že o těchto polských muzikantech ještě mnohé uslyšíme. To už se však ocitáme v trochu jinačích kolejích…

Autor článku: Jan Stanislav

Komentáře:

Jo, jo, Riverside jsem pořídil celý a jedna fošna lepší než druhá. Ještě jsem neměl čas poslechnout trojku důkladněji, ale rozhodně to bude opět bomba.