Robson - Who is Martin

Co však na hudbě Robson budete milovat, je neskutečný klid a pohodářství, které z jejich hudby přímo tryská a to v nejlepším slova smyslu...

Tak se mi zdá, že poslední dobou se vkus posluchačů orientuje na víceméně české kapely nabízející dostatečný počet hitů a jednoduché hudby. Ne, že by to byla strategie nějak špatná, jde však o čirý fakt. Ostravská skupina Robson je toho jasným důkazem, respektive se alespoň snaží být (a docela jim to i jde, vzpomínáte na znělku z life stylového magazínu SABOTÁŽ? Tak ta je od nich!) a to konkrétně na svém aktuálním albu Who is Martin?, které spatřilo světlo světa před nějakými dvěma lety. A jestli je pop rocková vlna to pravé pro tuzemské posluchače, přijímám toto s plným respektem. Nejvíce však dokáži ocenit určitou originalitu a snad i jistou dávku podivnosti, kterou by podobná skupina měla mít (vím, že to zde nepatří a jedná se o extrém, ale vzpomeňte třeba takové The Cure). Tedy co nalezneme na dvanácti trackové fošně Who is Martin? No tak zprvu opravdu spoustu muziky, konkrétně 71:22. A jaké? Inu pop rockové a to čisté a nefalšované, přestože se skupina hrdě prohlašuje za rockovou bandu (neznamená, že některé skladby rockové nejsou!), to ovšem neznamená, že se musí jednat o hudbu vyloženě špatnou. Silných kusů tu máme hned několik a to konkrétně titulní roztěkanost Wild Eyed Cat s naprosto špičkovým refrénem a potřebnou barevností, jak po stránce jednotlivých nástrojů, tak velmi působivého Martinova zpěvu, či lehce melancholická záležitost The Dream. Mezi další zaručené hitovky patří třeba i taková, mírně šílená klipovka Rabbit (SABOTÁŽ), romantická Love is on my Mind, či Butterfly girl. Samozřejmě jsem nezmínil všechny písně, které stojí za pozornost, myslím však, že výše zmíněný výčet je skutečně sérií těch nejlepších. Pokud jde o samotné technické provedení, s tím to už tak slavné není, jednotlivé skladby občas splývají v jednu a sem tam se mi stalo, že jsem si musel uvědomit, jakou z nich to vlastně poslouchám. 12 songů se mi prostě zdá hrozně moc vzhledem k celkovému pojetí alba a jeho pestrosti, která skutečně začíná upadat někde v polovině. Co však na hudbě Robson budete milovat, je neskutečný klid a pohodářství, které z jejich hudby přímo tryská a to v nejlepším slova smyslu. Obyčejné problémy, avšak ty, které řešíme denně každý z nás. Robson je až na výjimky naprosto neokázalou a nevnucující se skupinou, která si tímto získává můj respekt a to jsem prosím už několik let vyznavač alternativních , až undergroundových hudebních žánrů. Verdikt: Who is Martin? Je prostě fajn deska, místy velmi zábavná, místy skutečně velmi nudná, ovšem z jakýmsi prvkem hravé nevinnosti prošpikované šílenstvím, inklinující k naprostému flegmatismu. To přesně se vám při poslechu hudby Robson hudby vybaví a pokud jde vyznavači spíše pohodovější hudby, berte všemi deseti, toto album by vás skutečně „mělo“ bavit.