Root – Heritage of Satan

Brněnští pekelníci ROOT přicházejí po delší době s novým albem. Novinka v sobě nese odkaz k syrovosti a Satanským tématům z dob prvních počinů „Zjevení“ a „Hell Symphony“. Na desce se objevilo pár zajímavých hostů jako Nergal (Behemoth), Erik Danielsson (Watain), který je zároveň tvůrcem velmi povedeného obalu. Také si zde zahrál Blaspher(ex – Mayhem).

Další zajímavostí na novém albu je po dlouhých letech česky zpívaná píseň „In nomine Satanas“ coby pokračování kultovní „Písně pro Satana“ z debutu „Zjevení“ . Jak jsem psal výše, ROOT se novinkou více přibližují svým kořenům, což může být pro zaryté příznivce počinů „The Book“ nebo „Black Seal“ trošku zklamání. Každopádně po více posleších si cd oblíbíte, aspoň tak to bylo u mě.

Na novince najdete 9 nových skladeb s parádním syrovým „black – metalovým“ soundem + intro (Introprincipio) , které je na můj vkus až příliš dlouhé. Nicméně svoje kouzlo má a ke konceptu alba patří.

Po intru dochází na již zmiňovanou „raritku“ „In nomine Satanas“. Skladba má skvělý riff, musím říct, že se povedla.

Na ni navazuje neméně skvělá „Legacy of Ancestors“ . „Revenge of Hell“ , pomalejší, přesto tvrdá záležitost s vynikajícím sólem. Akustická pasáž v závěru skladbu příjemně odlehčuje. Na albu se střídají jak pomalejší songy, tak i pořádné nářezy, ostatně jak je u Root zvykem. Jedním z nich je „Darksome Prophet“ zejména v této skladbě mě zaujala „trashová“ pasáž s opět vynikajícím sólem.

„Fiery Message“ , velmi zdařilá a propracovaná záležitost. Jen zvuk bicích mi zde přijde trošku divný a kazí dojem z velmi dobré skladby.

Na řadu přichází asi nejrychlejší věc a to „Son of Satan“ . Musím se přiznat, že se mi z počátku moc nelíbila a působila na mně jako nevýrazná mlátička. Ale stejně jako u celého nového alba si nejde udělat obrázek po jednom poslechu. Docela rád bych ji slyšel naživo.

Velmi zdařilým zářezem na desce je předposlední „Greetings from the Abyss“ . Jedná se o parádní speedovku. Místy mi zde však nesedí zpěv. BigBoss disponuje úžasným hlasovým rozpětím, které naplno využil ve svém projektu Doomy Ballads či Equirhodont nebo na melodičtějších deskách Root. Na téhle desce, která je plná „black - metalových“ vypalovaček mi jeho hlas do některých skladeb nesedí, ale je to věc vkusu.

Závěrečná „ The Apocalypse“ je skutečnou třešničkou na tomto pekelném dortu. Ponurá akustická pasáž na začátku s BigBossovými promluvami navodí tu správnou atmosféru a samotná skladba vás vtáhne opět do pekelných kořenů. Jen to outro namluvené dítětem a potlesk na konci mi přijdou trošku úsměvné, nicméně pánové to tak cítili. Ale ten potlesk za novou desku si určitě zaslouží.

Netřeba více komentovat. Kapela Root si touto deskou zavzpomínala na své dávné „syrové“ začátky. Za sebe tvrdím, že se album vyvedlo a stojí za to si jej pořídit.