11. 2. 2008

Rád bych vám představil trochu opomíjeného muzikanta, který si rozhodně pozornost, a to plným právem, zaslouží.

Rád bych vám představil trochu opomíjeného muzikanta, který si rozhodně pozornost, a to plným právem, zaslouží. Prostřednictvím odpovědí na mé otázky si můžete udělat hrubý obrázek o kytaristovi paar excellence, jež fungoval v první polovině 90. let v kapele John Dovanni a následně v sestavách kapel Kreyson, Precedens, Bypass (kapela Viléma Čoka), aby se skladatelsky podílel na komerčně úspěšných nahrávkách Petra Koláře “Album“ v roce 2005 a “V Lucerně“ o rok později. V červnu loňského roku vyšlo album “Na vlastních rukou“, plně instrumentální deska zcela v režii Petra Henycha. Petr se osamostatnil a po několika koncertech se letos chystají další v sestavě, která si říká G-BOD, což je trio Petr Henych – kytara, Martin Hroněk – basa a Jakub Homola - bicí. Trio jsem viděl na společné akci s kapelou Miloše DODO Doležala, z níž jsem připravil report, který již na rockmag vyšel. Sestava předvedla u nás ne příliš častou podívanou s porcí melodického instrumentálního rocku, kterou provozují pro přiblížení například pánové Joe Satriani nebo Steve Vai.

Ahoj Petře, v minulosti jsi spolupracoval s řadou úspěšných jmen, aktuálně hraješ jen s G-BOD nebo se podílíš i na jiných projektech ? Co oživení John Dovanni, těch pár věcí s Tomášemem Kolingerem v Retru se povedlo.
V současné době jsou mé veškeré hudební aktivity směrovány do G-bodu, se kterým bych chtěl udělat CD. Na vlastních rukou bylo album stvořené jen mnou, pak následovalo zrození kapely a tak mám logicky chuť udělat další nahrávku, tentokrát bez programování a s živými hráči. Příležitostně se občas účastním nějakého hostování na nahrávkách, naposledy to bylo třeba na CD "Jistota se houpá" pražské kapely Matahari, nebo jsem doplnil instrumentální duo Miloše Meiera a Marka Haruštiaka v projektu "Bass Fake 2". Miloš s Markem jsou vynikající instrumentalisti a nedělají zrovna lehkou muziku. Ale mám radost, že jsem se toho dokázal zhostit k jejich spokojenosti.
Oživení John Dovanni? Asi bychom byli schopni udělat desku, dobrou desku, ale co dál. Tomáš Kolinger je tak vysoce zaměstnaný, že by nějaké ježdění po festivalech a jiných akcích prostě nemohl absolvovat. Takže jedině, že bysme si udělali radost, vydali nové CD a dál to nijak nehrotili. Ale já jsem teď něco začal a nechci od toho utíkat, nějaký čas to chci táhnout dál.

Album Na vlastních rukou jsi kompletně nahrával a programoval sám, jak si užíváš hraní skladeb živě, liší se výrazně verze pro kapelu, mám na mysli rytmiku, kterou jsi programoval a živé provedení ?
Fyzickej hráč je vždy lepší než automat, naprogramovaný člověkem, který nemá daný nástroj zmáklý. A já bicí a basu opravdu zmáklé nemám. Proto se těším na tu první desku G-bodu, kde budou moci kluci dát prostor své kreativitě a já s tím budu mít podstatně méně práce. Hraní skladeb z alba "Na vlastních rukou" bylo ze začátku těžší, možná pro mě než pro kluky. Jednak proces nahrávání toho alba byl trochu jiný, než tomu obykle bývá, neboť jsem ty skladby skládal a v podstatě ihned natáčel.
Takže vznikaly průběžně a někdy i po částech. Neměl jsem je prostě nacvičené od začátku do konce tak, jak to mají kapely, když jdou do studia. No a ve chvíli, kdy jsem měl hotovou jednu věc, přešel sem na druhou, které jsem se zase nějaký čas věnoval a ta před tím se jaksi začla z hlavy vytrácet. Takže před naším prvním zkoušením jsem se to po sobě učil, skoro jako když bych chtěl hrát nějaké převzaté skladby od někoho jiného.

Materiál pro album Na vlastních rukou je vzorek delšího období, věci, které vznikají nově už dává dohromady celá sestava nebo jsi výhradním autorem ?
Zatím máme nazkoušeny novinky pouze dvě, já mám demosnímků víc a průběžně na nich dělám. Nic jiného si nepřeju, než aby jsme to dávali dohromady společně, aby kluci mohli přispět svými nápady. Takže pokud někdo přinese skladbu která zapadne do krabičky s názvem instrumentální rock, tak není problém ji udělat. Nicméně můj podíl bude asi vždy největší, proto jsem měl taky tu potřebu to udělat, hrát své věci po svém. Přinos spoluhráčů Martina Hroňka a Jakuba Homoly vidím hlavně v aranžích.

Kolik koncertů už máte jako G-BOD za sebou ?
Zatím jen sedm, protože jsme v podstatě pořád ještě na startovní čáře. A myslím, že to bude docela těžké, hlavně díky tomu žánru. Není tady obyklé hrát instrumentálně. Už se nám párkrát stalo a já na to začínám být trochu alergický, že vždycky někdo třeba po vystoupení přijde a povídá: "Ty vole kluci hrajete skvěle, to je fakt super, ale povězte mi proč nemáte žádnýho zpěváka?"
Jen slušnost mi nedovolí zeptat se, co jsi z toho našeho koncertu tedy vlastně měl? Myslím, že zrovna při mém stylu hry a stavění skladeb víceméně písňovou formou, tam teda rozhodně zpěv chybět nemůže, neb je zastoupen právě mou sólovou kytarou. Někdy si pokládám otázku, jak vlastně takoví ti obyčejní lidé s nehudebním sluchem mohou asi tak hudbu vnímat. A ono je to možná o tom, že dost často vnímaj hlavně ten zpěv a to ještě přes text a slogany. Pak je jasný, že musí fungovat: "Zabereme hej hou", Tak dem tak dem všechno to rozbijem" apod. Tím to nechci zlehčovat, ale filosofie, proč to třeba ti Kabáti takhle dělaj je jasná. A dobře to dělaj.

Bude nějaká zvláštní příprava pro koncert s Richiem Kotzenem ? Nebude taky jam jako s Dodo bandem a pokud ano, co by jsi si rád zahrál ?
Zvláštní příprava by měla být především v intenzivním zkoušení. Ale život je samá překážka, jinak by to byla nuda a tak se nám teď stalo, že jsme díky jednomu bývalému kamarádovi a kolegovi z branže přišli o zkušebnu. Ale my se z toho nepoložíme a nějak to zmáknem. Teď budu upřímnej, to se snažím být vždycky: Richie Kotzen je talent, jakých je na zemi málo. Byl špičkovým kytaristou už v 18 letech, je schopen vpravit se do množství stylů muziky a hrát třeba jazzrock se Stanley Clarkem nebo Gregem Howem. Budu vůbec rád, když se mi v tom Retru nebudou podlamovat kolena a ruce třást tak, že bych nemohl hrát. A na to abychom spolu jamovali se neznáme. Jasně, dovedu si představit, že
spolu něco hrajeme, jeho hudba není zas tak těžká, ale tohle není jako s Dodem. To byl v podstatě takovej večírek. Teď je třeba si uvědomit, že sem příjíží hvězda ve svém oboru na evropské turné a do toho nějaký jam se svým obdivovatelem rozhodně nezapadá.

Kolik času věnuješ hraní a co můžeš poradit všeobecně kytaristům pro optimální trénink? Oceňuju snahu na tvém webu http://www.henych.com/lick.html, kde pomocí klipů ukazuješ, jak hraješ.
Hraní, skládání, nahrávání, zkoušení věnuju v podstatě veškerý svůj volný čas. Teď to může vypadat, že hraju 8 hodin denně, ale někdy jsem rád, že se ke kytaře dostanu i na půl hodiny. Jsem úplně normálně zaměstnaný člověk s běžnými starostmi, s rodinou, domem a se vším co s tím souvisí. Navíc internetové aktivity jsou taky pěkný žrout času. Stránky si dělám, udržuju a aktualizuju sám a to nějaký ten čas opravdu zabere. Ono i tenhle rozhovor. Ještě že jsem se před pár lety prozřetelně naučil psát jak sekretářka všemi deseti prsty. Alespoň tohle mě nezdržuje. No a teď jsem se pustil ještě do těch videí, sice je to čas strávený s kytarou na klíně, ale se cvičením to nemá nic společnýho.
Ale na druhou stranu radost z radosti a reakcí kluků, které to zajímá, mě ujišťuje, že je dobře, že to dělám. Každý se nedostane k nějakému učiteli a když, tak to nebývá někdo, kdo pro ně něco znamená. A jestli pro ně něco znamenám a ještě jim předávám své zkušenosti, pak musej bejt nadšený. Já tyhle možnosti neměl. Já uhnal párkrát Radima Hladíka na konzultaci a připadal si jak největší opruz. Ale bylo to pro mne taky vyznamenání, když jsem na konec seděl u něj doma a on se mnou bavil. Byl to můj velký vzor. A všeobecně bych doporučil prostě co nejvíc hrát, cvičit, zkoumat, kopírovat, poslouchat a hrabat se ve všech věcech hudebních.

Kdo jsou podle Tebe kytaristé, kteří nejvíce inspirovali další hráče v blues, hard rocku, jazzu a metalu ?
Ježiš, tak to myslím, že je to hodně individuální. Ale když vyjmenuju jména jako B.B. King, Jimi Hendrix, Steve Ray Vaughan, Eddie Van Halen, Jeff Beck, John McLaughlin, Allan Holdsworth, Randy Rhoads, Tony Iommi, Angus Young atd atd. tak myslím, že je to v pořádku. Určitě jich tam
spousta chybí, jak říkám je to indivindi, ale tihle měli určitě zásadní vliv na spoustu dalších později narozených.

Co je nejpodstatnější složkou kytaristova stylu - technika, osobnost, originální zvukový projev, feeling ?
Ono je to asi od všeho něco, bez techniky můžete hezky procítit jednen vytahovanej tón, i když vlastně bez techniky ani to ne, protože prostě nebudete vědět, jak to vůbec udělat. Ale v globálu to, co se nejvíc cení a co je taky nejtěžší a co možná musí nějak samo vyplynout, než aby to byl výsledek našeho snažení, je jednoznačně osobitý projev. Ve zvuku, v používaném materiálu, ve stylu skladby, frázování atd. Ale jak říkám, to se z člověka musí dostat nějak samo na povrch a to je to, co dělá třeba Michala Pavlíčka Michalem Pavlíčkem. Neznám tady víc osobitějšího kytaristu a muzikanta vůbec. A z něho to vylezlo hned na začátku a myslím, že to není o tom, že se rozhodl se lišit tím, že bude používat ty různé zmenšené akordy a prapodivné stupnice. Prostě to šlo přirozeně z něj protože je hodně talentovanej.

Jaké kytary preferuješ ?
Zvykl jsem si na ty mé dva Telecastery Richie Kotzen Signature a už to dál neřeším. Mám teď takovou výbavu od kytar až po bednu, že jestli je tam nějaký slabý článek, tak jsem to já.

Kdo nebo co je Tvou inspirací, co Ti dodává největší chuť k hraní ?
Na kytaru už hraju více než dvacet let a tak nějak si nedovedu představit, že bych na ni najednou nehrál. Byť jen třeba doma. Vždy se na ní docela těším a mám dobrý pocit, když ji držím v ruce. Prostě mě to baví, i když se třeba někdy něco nepovede na koncertě, stejně jako v normálním životě. Něco mi to dává, jinak by mě to nemohlo bavit. Inspirací mi vždy byli lidé, kteří něco umí, k těm jsem vždy vzhlížel. Nikdy mě nezaujaly kapely postavené na show, obrovských scénách, světlech, projekcích, kostýmech, atd. Vydržím se koukat spíše na záznam z klubu, kde třeba hraje Andy Timmons v tričku, než na dokonalou show Rammstein. S tímhle jsem měl vždy maličko problém u Viléma Čoka, protože on právě kostýmům a těm věcem okolo přikládá opravdu velkou váhu. Myslím až moc. Nicméně jsem to vždy akceptoval a nějaké to výstřední prádelko vždy opatřil - pro klid.

Nadchla Tě v poslední době nějaká nahrávka nebo koncert a proč ?
Nadchla mě poslední deska právě Andyho Timmonse, která je hodně zajímavá tím, že na ní nejsou použity žádné playbacky. Je zahraná čistě v triu - jen jedna kytara, basa a bicí. Nemusím asi zdůrazňovat, že je to ten nejtěžší způsob, jak to udělat. Na to už musí člověk hrát naprosto špičkově. Ani si totiž neuvědomujeme, co všechno v nahrávkách bývá, kolik stop různých playbacků dotváří zvuk. Takhle jsou ty nástroje opravdu nahaté a když i při tom z toho padnete na zadek, pak máte co do činění s opravdu skvělými hráči. Navíc myslím, že touto deskou se Andy úplně vyprofiloval, našel svou parketu. To jak jsou skladby postavené, jak využívá všechny možnosti kytary, akordickou hru prolíná se sólovou, je opravdu úžasné.
A koncert? Doufám, že mě nadchne 18.3. v Retru :-)

S kým by ještě Petr Henych rád stanul na pódiu a s kým spolupracoval ve studiu ?
Petr Henych je především opravdu rád, že na tom pódiu může stát a s ním, že tam stojí spoluhráči a kamarádi, kterým může věřit a nesou kůži na trh s ním. Nejde o to jestli je člověk předkapelou třeba Richieho Kotzena, ale jestli svou hudbou zaujme třeba někoho, kdo přišel na Kotzena a předkapelu bere jen jako nutné zlo. A v jistém ohledu je tahle pozice spíše nevděčná, protože na tom koncertě bude asi největší "mycí linka" jakou si lze představit. Kdyby snad někdo nevěděl co je mycí linka, tak to jsou kolegové muzikanti z jiných kapel, stojící pěkně v řadě u mixážního pultu a čekající na každé vaše zaváhání a chybu. Koncekonců hudební recenzenti k nim také patří. No a jinak je spíš důležitější aby byli lidi pod pódiem, než kdo je se mnou (myslím tím nějaké ty special hosty) na podiu. Pro mé zadostiučení stačí, že se najdou fanoušci, kteří kupují CD a chodí na koncerty a píšou mi maily, který mně dávají chuť a energii do další práce.

Kromě hudby zbývá čas ještě na jiné koníčky, dá se u nás uživit hudbou, kterou chce dělat člověk sám za sebe ?
Jestli se tomu dá říkat koníček, tak mám 200 litrové akvárium, v něm jednu 20cm Piraňu a nějaký drobný rybky a dvě kočky. Tedy kočky ne v akvariu. No a od září si zvykáme bydlet ve velkém domě se zahradou, kterou ale teprve budeme realizovat, takže se možná stane ze mě i zahradník.
Pokud třeba všichni ze skupiny Kabát dělají tu muziku sami za sebe a cítí tak, jak ji dělají a já docela věřím, že ano, tak vidíte, že se muzikou uživit dá. Ale Kabát je prostě v dobrém slova smyslu naše rocková lidová píseň. Takže jde spíš o žánr a o potřeby jaké člověk má. Kdyby mi stačilo jíst denně tři rohlíky, neměl rodinu a bydlel po kamarádech či levných podnájmech, pak bych se asi muzikou uživil.
Já to mám tak, že pracuji, abych mohl klidně spát a přes den abych nemusel myslet na to, kde seženu peníze a mohl myslet na to, kde seženu zkušebnu.

Pár slov na konec pro čtenáře Rockmag...
Já myslím, že těch slov už bylo opravdu dost, tak snad jen buďte zdrávi a buďte k sobě upřímní. To je teďka dost zanedbávaná lidská vlastnost...

Děkuju za čas a doufám, že se bude dále dařit podle plánů a přání.
Já děkuju za zájem.

Autor článku: RVO

Komentáře:

Myslim,že koncert v retru vyšel, Petr hrál velmi dobře...Kotzen samozřejmě také, ale docela by mě zajimalo jak by ho zhodnotil sám Petr:)

Rádo se stalo.Tak ať vám to vydrží a ať to v Retru vyjde! Snad se tam taky dostanu a uvidím vás

Já bych se i dlouhodobě držel nějaké skupiny, ale nějak se to vždy zvrtne. Teď už mi ale s G-bodem nic jinýho nezbyde. Přece ho nepohřbím, když jsem si ho vymyslel. Navíc takovou bolestivou zkušenost už mám s John Dovanni a já se snažím z těchto zkušeností poučit se, takže G-bod forever i kdybych měl třeba ještě hrát někde jinde, potáhnu to paralelně dál. A děkuju za názor.

No zvláštní neznamená nic negativního.Zvláštní bych řekl tím, že se nedržíš dlouhodobě nějaké skupiny, že si děláš věci po svém.Měl jsem pár možností Tě vidět hrát v různých projektech a vždycky mi to přišlo perfektní.A CD Na vlastních rukou je opravdu výborný kousek pro ty,kteří třeba chtějí od muziky víc než jen co nám solí média

To mě zajímá, v čem myslíš zvláštní?

Tohle je opravdu výborný muzikant, ač trochu zvláštní

Opomíjeného jsem měl na mysli, mediálně a i to už se mění k lepšímu. Sledujte www.henych.com