RV-4 - Svou cestou

Kampič, Šlachy, Prochyč a Jířan popadli ruční vidle čtyřhroté (zkratka RV4) v nástrojárně, zalezli na pár ranních směn do studia, kde vykydali pár boxů, konkrétně 14, všechen ten hnůj naházeli na jedno kulatý kolečko a to pak směle přivezli na výbor JZD. Na výboru jim to Cecek schválil jako dobře vykonanou práci a oni si s klidem mohli zapálit jednu žlutou Startovačku bez filtru, v měkkém obalu samozřejmě, aby jim ta jedna cigaretka vyprovokovala ranní zadržované „sraní.“ Jak to všechno nakonec dopadlo se teď dozvíte!

Když sem před rokem a půl dostal k recenzi jejich předposlední počin V rytmu punku, byl sem příjemně překvapen novým, neokoukaným stylem a jednoduchostí. Kapela se nesnažila jakkoliv, kohokoliv něčím šokovat nebo vynalézat něco nového, ale vyplodila kvalitní práci na neobtížných základech. Ne jinak tomu je i na jejich novince Svou cestou. Už z názvu je jasně patrné, že o nějakém bezmyšlenkovitém plácání písmen na papír nemůže být absolutně řeč, jelikož to co je tam černou barvou načmáráno je ústředním tématem desky. Obal pak výstižně ladí s názvem a na válu je i několik písní podtrhující hlavní myšlenku.

Jak sem již napsal, deska je poctivě odvedená práce. Přímost a triviálnost bubnu bych přirovnal k mlácení na hrnce vařečkou, jenž se mísí s HC vlivy dunivých bubnů. Zkusil bych to pojmenovat jako kombinaci Oi!rocku od Rat City Riot a našich HC českých muzikantů ze Street Machine, či dnešního HCmetalu a HC z počátku 80. let, primárně scéna L.A.

Obyčejně se mi zdá, že více kytar je lépe, avšak u kluků z RV4 je naopak přítomnost jedné elektriky a jedné basovky přínosem, protože jednoduchostí krásně doplňuje bubny. Je to takové to klasické bum, prásk, vrz, občas to zvolní a jeden nástroj se v tempu zmírní, aby ho následně vystřídal jiný a tak dále a tak dále. Třetí element, a to zpěv, podtrhává drsností bubeníka a kytaristy dost dobře a kombiné je ve výsledku originálem, jaký hrají u nás pouze RV4. Možná by bylo hodně zajímavé slyšet RV4 v doprovodu nějakého dechového nástroje, třeba jen foukací harmoniky, či trubky. Výsledek by byl určitě zajímavý.

V textech se kromě ústředního tématu objevuje politika, kritika showbyznysu, kritika nedemokratických politických směrů (zde národního socialismu), ale i již nahoře částečně uvedená pecka o ranní cigaretce a následné návštěvě záchodu. Celkově vzato se RV4 neposunuli, ať už po hudební, či textové stránce, nikam. Ani dopředu ani dozadu, nikam do strany, možná jenom občas na tu velkou stranu po ránu;). Jestli je to škoda, či není, to už nechám na vás, avšak já osobně preferuji kapelu, tak jako je teď a doufám, že do budoucna nebudou nijak zvlášť mixovat se sestavou, měnit názory a styl a budou hrát stále to svou, vydobytou vlastní cestou, jenž jim přináší pochvalu v podobě mé recenze.