8. 4. 2008

Ostravská Salamandra má velmi zajímavou pozici u jednotlivých druhů tuzemských rockerů. U nahodilých návštěvníků festivalů, kteří svůj zájem jinak orientují především na více než důvěrně známé spolky českého rocku, to Salamandra vždy vyhraje jako objev, který je na fesťáku nejvíce překvapil.

Nechci posuzovat, kolik z nich se pak pustí do bližšího poznávání tohoto spolku. Naopak metalisti zajímající se o všechna zákoutí domácí scény mají Salamandru již dlouho zapsanou jako tuzemskou speedmetalovou jedničku, vztah k ní je pak na každém z nich. Pojďme se tedy podívat na nejnovější přírůstek v diskografii.

Jaká je nová Salamandra? Trošku jiná, ale přesto taková, jakou ji asi povětšinou chceme mít. Nějaké speedmetalové sprinty se nekonají, album působí dojmem prokomponovaného celku s patřičným monstrózním patosem. Zpěvák Ivan Borovský disponuje o trochu hrubším výrazem než jeho předchůdce, ale do projevu kapely dokonale zapadl. Jestliže si vás předchozí album „Great Moravian Elegies“ získalo svou hitovostí už od prvních sekund většiny svých skladeb, u novinky je nutno nechat se trochu více ponořit do atmosféry. Jednotlivé úryvky vám budou znít v hlavě až po více posleších, ale o to déle ve vás zůstane atmosféra, kterou celé „Faces Of Chimera“ oplývá. Chcete vědět, které velikány Salamandra na svém albu nejvíce připomíná? Mně jednoznačně Rhapsody, a to především jejich starší díla, kdy taliáni ještě oplývali mnoha melodickými nápady a neutápěli svou hudbu v záplavě překomponovaných aranží a co nejbombastičtějších orchestrálních partů. Salamandra všeho servíruje akorát. Orchestr s velkým citem nahrazují klávesy, za jejichž provedení jsem povinen vyseknout poklonu až hluboko k zemi, a to i za použití „nebezpečných“ fanfár, se kterými je snadné narazit, což se Salamandře ale nestalo. Stejná chvála pro sbory, narozdíl od Rhapsody tady nezní miliony hlasů, zní jich tu přesně tolik, kolik je jich potřeba, a rozhodně to není málo, zapomenout nesmím ani na poetiku éterického ženského operního hlasu, který dodává celé nahrávce ještě větší atmosféričnost. Ale nenechte se mýlit, rozhodně tu nejde o nějaké kopírování italských klasiků, Salamandra zde má zcela jednoznačně ten ksicht, na který jsme u ní zvyklí, ať už jde o typické melodické linky nebo provedení aranží.

Kdybych vás chtěl provést po jednotlivých skladbách, bylo by to docela složité. Téměř žádná skladba nezní od začátku do konce stejně. Pokud vás některá nechytne na začátku, může si vás získat v dalších minutách. Začátek alba patří atmosférickému intru, po kterém se pomalu začne rozjíždět první kompozice „Orion“, hned jeden z vrcholů alba. Mohl bych tu vypíchnout další vrcholy, ale to opravdu záleží na momentální náladě a poslechovém rozpoložení, nemluvě o tom, že tuto nahrávku je opravdu nejlepší vnímat jako celek. V tuto chvíli, kdy sepisuji recenzi, bych zřejmě vypíchl kompozice s výrazným začátkem, jako třeba „Atlantis“, a mohl bych zapomenout na „The Last Of All“, která celé album uzavírá a její vyznění se blíží k filmovému soundtracku. Celé album je napěchováno nápady, skvělý je zvuk i celá produkce.

Není třeba vymýšlení dalších dlouhých řečí. Pro mě je „Faces Of Chimera“ aspirantem na nejlepší tuzemské album minulého roku. Jestli má český metal vstoupit do Evropy, pak nechť je Salamandra naším velvyslancem. Tato deska nesmí chybět ve sbírce žádného milovníka melodického metalu, ve kterém nechybí ingredience z epiky, poetiky a romantiky.

Autor článku: Topi

Komentáře:

to sem byl já:-)

Na druhou stranu kerá z těchhle kapel nikoho nevykrádá? Napadaj mě momentálně jen Helloween, kerý však občas vykrádaj sami sebe (viz songy Never Be A Star, Bells Of The 7 Hells,...). Gamma Ray doteď vykrádali Judas Priest, někdy až moc okatě, a na poslední desce je to Iron Maiden 2. Rhapsody se od prvních počinů už jenom opakujou a nic novýho pořádně nevymysleli, a to samý de říc do jistý míry o stratovařím speedu založenym víceméně na melodiích celkem nápadně se podobajících. A když si poslechneš kapely typu Freedom Call, to by člověk plakal...

to máte asi pravdu,ale bohužel je v tvorbě Salamandry cítit stále notná dávka plagiátorství světových metalových kapel,hlavně tedy Rhapsody,helloween a Stratovarius.Osobně mám Salamandru taky rád,ale tohle je nepopiratelné,ať už chceme,či ne..

Tož tenhle dojem mám už delší dobu, jen prostě nejsme součástí toho rozjetýho "západu", kde každá druhá speedová kapela má haldy fandů po celým světě, přitom kolikrát stojí za prd (což si ostatně myslím i o těch zbožňovaných italských grupách:-)

Už nemusím bejt jako maník milující speed metal nasranej, že nepocházím ze zemí, plodících nejlepší smečky v tomhle žánru, to znamená z Itálie nebo Německa. S Českou republikou se teď už totiž musí díky Salamandře kurva počítat! Nové album je strhující a vypichuje všechny klady speedmetalového žánru, a konečně to celý nesráží nekvalitní zvuková produkce. Gratuluju a děkuju zároveň!!!