Secret of Darkness - …and the Dark Begins

Již několik dní za sebou se mi v přihrádce k tomu určené otáčí šestistopé EP (či miniCD, pokud chcete) varnsdorfských potemníků Secret of Darkness. To je dost času, abych jakožto nekompromisní kritik nemilosrdně strhal jejich počin nazvaný „…and the Dark Begins“.

Branou k temnotě budiž intro „Gates to Obscurity“. Klávesově-symfonický stück ladí uším, ovšem je spíše tichem před bouří. Jakmile se brána obskurnosti jen trochu pootevře, vyřítí se na posluchače první šlágr, „Enslaved in My Dreams“. Co však bystré ucho napadne jako první, je poněkud zahuhlaný zvuk. Inu, dětské nemoci; kapele budiž přičteno k dobru, že to celé zmákla sama ve své kryptě. Přes tuto malou svízel se z „Enslaved…“ vivine relativně zajímavý kousek evokující jak starý dobrý black a la fjord, tak – díky práci kláves – starou dobrou temnou gotickou atmosféru. Skladbě by však neuškodila o něco kratší stopáž. Track 3 aneb „Innocent Soul“ je vyvedenějším sourozencem, kde je inspirace symfonicky černou kulturou ze Severu víc než zřejmá. Nejedná se však o nějaké čertapusté kopírování (tedy kam až kritikova paměť sahá) – již při třetí stopě je jasné, že Secret of Darkness mají co nabídnout, a že i ve zdejších vodách se pohybují zdatní černí žraloci.

„Damnation from Hell“ je pak dark rock’n’roll jak se patří. Něco jako Cradle of Filth za raného stadia. Palec nahoru za tento kousek! Intermezzo „Funeral“ s umíráčkem a plačkami pak předchází poslední (a také nejdelší) skladbě jménem „Forever“. Inu, jako sama smrt. Pohřeb a pak už jen věčnost. „Forever“ je umný zakončovák nesoucí se spíše v doomovém stylu, rukopis Secret of Darkness je ale jasný.

Po dobře odvedené práci pochvalme ještě řádně temný, samotou a sklíčeností prosáklý cover tohoto EPčka vytvořený kytaristou Davidem. K dokreslení atmosféry alba za jedničku s hvězdičkou.

Striktní jazyková policie musí však kapelu pokárat za jaksi nedotaženou anglickou gramatiku. I když pominu některé chybně užité členy, ty věčné malé pijavice, nad frázemi jako „…he know you won’t it…“ či „…she don’t feeling pain…“ by rodilý mluvčí moc nezajásal . Hodilo by se zapracovat i na výslovnosti. V tom growlingu (mimochodem povedeném) se ty hrubice zdatně skrývají, ale víte jak to chodí. Vždycky se najde nějaký kverulant jako autor této recenze. To jen taková rada do budoucna.

Anyway… I tak mohu s klidným srdcem říci, že Secret of Darkness jsou kapela, jež, vytrvá-li ve svém nadšení, které z tohoto malého počinu opravdu čiší, má potenciál uchytit se. Nezbývá než doufat, že Secret of Darkness chytí temnotu za pačesy a pro příště vyrukují s ještě lepším materiálem. Potenciál na to mají.