Selfish - Najednou

Od prvních tónů desky jedete na vlně hodně dobrého kytarového základu v punkovém kabátě. Kluci prostě hrajou nadupanou muziku, která však při všech současných hudebních trendech zůstává muzikou, kterou si můžete poslechnout i za střízliva, což se bohužel o některých kapelách nesoucích známky punku říci nedá.

Pop-punková partička Selfish není na české hudební scéně žádný nováček. Základy současné sestavy se formují už v roce 1997. Na druhou stranu nejsou natolik slavní, aby byli typicky komerční, takže coby výchozí pozice na “trhu” si Selfish drží tvář nezávislé kapelky nikterak přehnaně vyhraněné, zpívající o normálních věcech a co je snad v dnešní době nejsympatičtější, nesnažící se vnucovat nějaké své názory.

Přebal desky je udělaný profesionálně. Vínová barva s ornamenty coby podklad a stylizovaná postava trochu v duchu “emo” a samozřejmě titul s nezbytnou hvězdičkou. Obal do poslední tečky vyplnil svůj účel - nastínit, o co jde, jak na desce, tak u celých Selfish. Kvalitně technicky udělané obyčejné téma, přesto s poněkud neuchopitelným duchem. S náladou, se smyslem, s energií. A tak se Selfish podaří sdělit “velké věci“ nenásilným způsobem, díky němuž mají ještě větší váhu.

Od prvních tónů desky jedete na vlně hodně dobrého kytarového základu v punkovém kabátě. Kolem sviští spousta bicích, kytarové osminky přesně určují rytmus, ale všechno to jednotí melodie, kterou hraje kytara. Díky bohu za trochu toho popu. Kluci prostě hrajou nadupanou muziku, která však při všech současných hudebních trendech zůstává muzikou, kterou si můžete poslechnout i za střízliva, což se bohužel o některých kapelách nesoucích známky punku říci nedá.

Zvláště bych se chtěla věnovat textům, protože ty vidím jako nejsilnější stránku Selfish. Zpívají o věcech, které všichni někdy prožíváme. Je tam cítit spousta pocitů, emocí, zpívají o vztazích, kdy by nejradši byli sami, zpívají o pocitech hostů, jsou někdy jednostrannou výpovědí adresovanou holce. Velmi nenápadně, ale velmi často vypovídají o problémech, o mrzutostech, co se ve vztazích dějí až příliš často. O tom, jak osudově si někdy nerozumíme, bariéry v komunikaci, které někdy nevědomky sami stavíme, o tom, jak to bolí, když láska prostě vyprchá. Na druhou stranu třeba song Balet je zase vyloženě pozitivní záležitost. Nadšení, že spolu lidi večer můžou jen tak hrát žolíky, “hlavně že máš mě ráda, tebe mám tak rád”, vám prostě vykouzlí úsměv na tváři=) texty hovoří o vztazích, o lidech, o pocitech, ale každá písnička má jinou atmosféru. Jsou tam i hodně smutné kousky, Nevýznamnej, Pocity hostů, Mládí, Klid před bouří. Nejsou zdaleka prvoplánově smutné, jsou prostě o životě jak leží a běží. Jak se to stává, jak se to stalo, kamarádce, sousedovi, někomu z práce, někomu ze Selfish. Upozorňuji ale, že po poslechu Najednou, se nad nějakými srdečními záležitostmi možná zahloubáte. Otevírají i ty poněkud nerůžové aspekty lásky.

Ale snad jsem to popsala zbytečně depresivně, hodně z nálady zase vylepší energie z punkové složky instrumentální. Tak třeba První schůzka. Song nedepresivní, úsměvný, ba nadmíru hravý - jak obsahově, tak melodií a rytmem. Muzikanti říkají, že srdce kapely jsou bicí a selfishovské bicí jsou víc než skvělé, nuže přičteme-li k tomu jímavé, inteligentní a vlastně docela zásadní texty a silné, nikoliv však prvoplánové melodie, za rovnátkem nám vylezou nadmíru vydaření Selfish, jimž, troufám si říct, deska možná otevře další cestu za úspěchem. Současná fanouškovská základna bude Najednou jistě velmi potěšena, Najednou ale možná budou mít Selfish fanoušků mnohem víc.