Sex Deviants – Pozpátku

V listopadu minulého roku vyšla v pořadí čtvrtá regulérní řadovka punk-rockové skupiny Sex Deviants, jež pochází ze Strašic a jejíž svižnou melodikou prostupuje zjemňující ženský vokál kombinovaný s chraplavým mužským pěveckým projevem. Album nese název Pozpátku a spatřuje světlo světa zhruba deset a půl roku po vůbec prvním demosnímku kapely.

Počátky Sex Deviants hledejme ve Strašicích léta páně 1995, avšak pod zmíněným názvem začalo toto uskupení fungovat až o pár měsíců později. Jednou z klíčových událostí pro Sex Deviants onehdy nepochybně byl příchod zpěvačky Oliny Peštové, s níž se formaci otevřely nové možnosti jak zpestřit a rozpohybovat vody u nás již dávno zaběhnutého punk-rockového žánru. Využívá tak četných kombinací ženského a mužského vokálu, pod nimiž duní převážně typická kvapíková rytmika zmíněného hudebního spektra. A skutečně, když tak posloucháte novinku Pozpátku (samozřejmě obyčejně – tedy popředu), zjišťujete, že zajeté punk-rockové koleje opouštějí Sex Deviants jen zřídka. Na druhou stranu si jistě povšimnete dle mého výtečně odvedené práce po stránce zvuku. Konečná podoba materiálu, jenž byl nahrán a smíchán v plzeňském studiu EXAVIK, je zabalena do vskutku parádního, rockově čitelného, a přitom punkově syrového hávu, který skupině sedne na výbornou. Nostalgicky vzpomínám na časy povinné školní docházky na druhém stupni základní školy, kdy jsem podobný zvuk jednoduše sosal se vší jeho grandiozitou. I booklet alba Pozpátku se podobá tomu, co tehdy bylo možno spatřovat u britských i jiných punkových interpretů, u nichž dominovaly karikatury, čmáranice a zkrátka vše „mimo zajetý mainstream“. Nejsem žádný seschlý kmet, a tak si říkám: Inu, proč ne.

Faktem zůstává, že ve svých textech se kapela povětšinou rozhodně nevěnuje laciným tematikám typu „svět stojí za kulový“ či „chtělo by to konečně pořádnou revoluci zezdola“, jimž se v minulosti nejedna punková smečka urputně věnovala. A to je dobře, neboť pod často ostrými a ráznými řinčeními hlasů čtveřice Červenka – Šilhánek – Hejduk – Kočí se nejednou skrývají zamyšlení nad poněkud obecnějšími problematikami života a zpěv Oliny Peštové pak působí coby pomyslná třešnička na dortu. Přestože hudební výraz tu a tam nabývá tendence sklouzávat k monotónně působícímu podkreslení, při poslechu příjemného pěveckého mišmaše docházím k závěru, že naživo musí být Pozpátku výživným krmivem pro parádní odvázání se, o což jde v punkrocku snad především.

K tomu připočtěme jednatřicetiminutovou stopáž, jež způsobuje snadný, nevtíravý průvan svižných melodií, a hned se přiblížíme tvrzení, že chtít víc by v tomto případě vyznělo jakožto požadavek krajně zmlsaného náruživce.

Sex Deviants tedy přišli s rychlou a perfektně plynoucí nahrávkou, která sice nenabídne širokou škálu dosud neslýchaných novot na poli hudby, zajisté však potěší drtivou většinu příznivců odlehčeného punk-rockového projevu, který si podle tuze skromného úsudku autora tohoto článku neklade za cíl nic jiného než v krátkosti zaujmout, pobavit a kdykoli se s nenásilností jemu vlastní znovu vrátit.