Shiro Ame - rozhovor

Shiro Ame je mladá moderně rocková formace z Prahy, která míchá moderní styly ve zvukově aktuální, agresivní, našlapaný a silně melodický celek. Na otázky kolem tohoto jistě zajímavého bandu odpovídal kytarista Jakub Rissaweg.

Kdy a jak kapela Shiro Ame vznikla? A jak vznikl netradiční název kapely?
Shiro Ame jsem začal zakládat už v zimě 2008, poté co jsem opustil své předchozí kapely. Věděl jsem, že chci skupinu, která bude opravdu funkční ve všech směrech a pochopil jsem, že této vize dosáhnu jedině tak, že vytvořím zbrusu nový projekt od základů. Následovaly nekonečné konkurzy na jednotlivé posty, během kterých kapelou prošlo téměř 30 různých lidí a které definitivně skončily až v březnu 2010, kdy se kapela uzavřela příchodem posledního člena. Původně jsme se jmenovali jinak, shodli jsme se však, že u starého názvu nezůstaneme. Shiro Ame - v překladu z japonštiny Bílý déšť - jsme vymysleli z části díky tomu, že náš zpěvák tento jazyk studuje. Na jméně jsme se rychle shodli, evokuje prudkou intenzitu i jemnost - a oba tyto prvky mají v naší hudbě své místo.

Jak vzpomínáte na své první vystoupení?
Bylo super. Přestože se náš věkový průměr pohybuje kolem dvaceti, všichni už jsme za sebou v té době měli dvouciferný počet koncertů odehraných s dřívějšími partami. Ve zkušebně jsme navíc poslední měsíc dřeli skoro denně, takže s hraním nebyl větší problém. A zvlášť silný byl koncert pro mě, protože jsem s Shiro Ame jako zakladatel a vlastně i jediný původní člen zažil postupně tolik starostí, že to občas bylo doslova na sesypání. Slyšet konečně po roce a půl snahy spoustu pozitivních ohlasů byla obrovská vzpruha. Všichni jsme byli spokojení, i když samotný výkon podáváme dnes po osmi měsících koncertování o dost lepší. Vtipná byla i následná párty v backstagi s Hentai Corporation a dalšími vystupujícími… zážitek!

Konkurence mezi kapelami je vysoká. Jak se podle vás lze prosadit?
S konkurencí je to podle nás trochu jinak. Většina lidí nadává, že se prakticky prosadit nejde, ve skutečnosti je ale konkurence v Čechách docela malá. Máme tu pár kapel na světové úrovni a hodně kapel dobrých, zvyšuje se množství studií, která kapelám dají moderní sound za málo peněz, ale přesto je laťka poměrně nízko. A kapela, která přijde s něčím nadprůměrným, je docela brzo vidět. Navíc by člověk neměl brát ostatní muzikanty za potenciální konkurenci, spíš jako kolegy a kamarády. My jsme rádi za skvělou podporu lidí, která nás mimo jiné nedávno dostala do finále jedné soutěže. A zkoušení pojímáme tak, že nejdeme po standardních dvou hodinách do hospody nadávat na své namáhavé životy, ale radši mlátíme do kytar o hodinu déle. I když jsme kapela na začátku cesty, věříme, že se prosadit lze - a hlavně nás hraní strašně baví.

Míváte trému před vystoupením?
Nemůžu mluvit i za kluky, ale co já vím, tak vůbec. Ve zkušebně trávíme dost času a technicky se pak cítíme na koncertě suverénně. Vyplatí se dát přípravě víc času, s novým songem vylézt třeba až po měsících hraní, ale pak si moct koncert pořádně užít. Čím víc pařících lidí, tím lepší atmosféra a většinou i výkon kapely. Pocit ze zaplněného klubu je super.

Kolik času věnujete zkoušení?
Záleží vždycky na situaci, někdy jsme makali denně, někdy zase nebyl čas skoro vůbec, ale průměrně se vídáme 2-3x týdně. Jakmile se intervaly mezi zkouškami prodlouží, člověk to pozná.

Čím aktuálně žijete?
Kromě hudby část kapely studuje, část pracuje, všichni rádi vyrážejí večer (alkoholici zas ale nejsme), hobby máme různá… V poslední době je ale pro nás všechny určitě na prvním místě hudba. Ono to ani jinak nejde, jakmile se soustavně pracuje, stává se z kapely životní styl a ve spojení s povinnostmi se volný čas dost protenčuje. Každopádně ale nestrádáme, věnujem se přece tomu, co nás baví nejvíc, jsme spokojení a plánujeme s aktivitou přitvrdit.

Jaký je váš nejnepříjemější zážitek spojený s kapelou?
Myslím, že bychom se shodli na nedávném koncertu v jednom nejmenovaném klubu, kde nám kvůli mizerné organizaci zbylo na výkon 15 minut včetně nošení věcí na pódium a zvučení. Potom, co člověk obětuje celý večer a do klubu nanosí 200+ kg, takový okamžik naštve. Mohli bychom pokračovat akcí, kde nás sledovalo asi deset odvážlivců, kteří vytrvali (díky!), nebo občasným shledáním s nějakým zničeným kusem vybavení. Ale s tím se potýká každá kapela, zatím je všechno v pohodě.

Je něco, co na muzicírování nesnášíte?
Jasně, nošení beden, ladění kytar, praskání strun, zvučení, dojíždění do zkušebny, výdaje a k nim nutné brigády a milion dalších věcí!! =) Ale ve skutečnosti nevím, všechno k tomu tak nějak patří a má to i svoje kouzlo - člověk si pak všeho víc váží. A stejně pozitivní věci drtivě vedou.

Jak dlouho trvala vaše nejdelší odehraná akce?
Obvyklý set máme současně na 50 minut, připravované skladby ho ještě slušně prodlouží. Covery nehrajeme a rekordy jsme v tomhle zatím netrhali. Rekordní byla spíš naše zmiňovaná nejkratší akce =) Většinou už máme celkově naopak s délkou problém a musíme volit skladby.

Co plánujete na letošní rok?
Demo, které jsme začali po jednotlivých skladbách tvořit v létě 2009, tvoříme kompletně doma. Momentálně čítá 3 skladby, alespoň jednu ještě hodláme dotočit a tím uzavřít kompilaci prvních kroků kapely. Později v tomto roce plánujeme regulérní studiové EP. Pokračujeme v pravidelném koncertování po pražských klubech, průměrně odehrajeme dvě akce měsíčně. Máme teď před sebou některé zajímavé akce, jako třeba 25.2. festival Žižkovská Noc, kde si zahrajeme po boku nejzvučnějších jmen mladé klubové scény, 19.3. finále Startéru Live XT3, nebo třeba plánovaný unplugged koncert s kapelou Seven, pro který zrovna připravujeme aranže. Kromě toho jsme přihlášeni do dalších soutěží a pokusíme se objevit na letních festivalech.