31. 12. 2007

Mnoho kapel vydá během své existence album, které pojmenují stejným jménem, jako sebe samé. A je poměrně častým jevem, že se právě tyto nahrávky stávají kultovními anebo něčím jiným zajímavými. Plzeňská rocková legenda Sifon právě přichází se svým novým počinem Sifon 2007, a tak se podívejme, jakou čest dělá toto dílo jménu svých stvořitelů.

Od posledního nadmíru vydařeného alba Čas, které důkladně vymetlo sifoňácký archív pomalých skladeb, došlo ke dvěma výrazným změnám. Tou první je, že na nové placce už neuslyšíte klávesy, tou druhou je výměna plzeňského nahrávacího studia Accent za věhlasnější Propast. Obě tyto změny se projevily v tom, že nahrávka působí civilnějším dojmem než předchozí zářezy v kapelní diskografii, což je u Sifonu spíše ke škodě věci, je tu totiž mnohem méně zvukových efektů, hallů a podobných vychytávek, na které byli fanoušci dříve zvyklí. Sifon tím tak trochu ztrácí svůj tradiční ksicht. Navrátilova kytara není při sólové hře tak výrazná a nezaměnitelná jako dříve, kdy nebyl ani pro toho, kdo kytarové sólo pozná jen podle toho, že se zrovna nezpívá, problém poznat podle sóla kapelu. Bez komentáře raději ponechám zvuk bubnů. Zkrátka albu chybí jistá majestátnost předchozích počinů. Nechci však být přehnaně kritický, znám i pár lidí, kterým se tento sound líbí, ale faktem je, že bezpodmínečným předpokladem pro takovou spokojenost je vlastnictví kvalitního přehrávače s kvalitní aparaturou nebo po audio stránce dobře vybaveného auta.

Ale pojďme k samotnému obsahu. Bigbítový fanoušek dostane to, co čeká, a sice třináctku melodických rockových skladeb, při kterých může zapařit na zábavě, z toho tři ploužáky. Povedené balady „City na prodej“, „Lásko měj se fajn“ i slabší „Žárlím“ navodí bigbítovou atmosféru letních parketů, asi není třeba více dodávat. Kdo zažil, ten ví. A rychlejší skladby? Hned otvírák „Andělská“ s pozvolným rozjezdem a zajímavým střídáním tempa je hitovka, která se na živých produkcích ujala okamžitě. „Hotel na rozcestí“ je typická sifoňácká skladba se zpěvným refrénem. „Noc bláznů“ se za pět let, co zdobí repertoár skupiny, stala další trvalkou a i ve studiové verzi si můžete vychutnat její pulsující sloku, refrén se zajímavým provedením sborů a předehru odkazující k Def Leppard. Heavymetalová vypalovačka (naživo až speedová) „Žít jako král“ patří vůbec k tomu nejlepšímu, co kdy Sifon stvořil, ale na desce nemá takový tah na branku jako naživo. Zaujmout vztah k ostatním písním na albu už je trochu problematičtější, snad bych je ani nedoporučoval hrát živě, protože ve srovnání se starší tvorbou na zábavě tak nezaujmou. I když prvoplánově líbivý pivní song „Jdeme na pivo“ se na zábavách nemůže neujmout, ať si o něm myslíme cokoliv. V „Pátrám“ vedle sebe existují nádherně klenutá melodie sloky s mimořádně odpudivým refrénem, to samé lze říci i o „Sem do tebe blázen“. Pro Sifon netypická „Lásky stárnou“ dosáhla mého ocenění až po více posleších, o což se zasloužily zejména zdařilé kytarové aranže, které jsou ostatně ozdobou celého alba. Zbývající „Fajnovej“ a „Las Vegas“ považuji za zbytečnou vatu.

Většinu skladeb zpívá tentokrát Tomáš Navrátil, který se na nahraném repertoáru podílel i nejvíce autorsky. Sólové zpěvy jsou na celém albu v pohodě, Václav Šelmát i Tomáš Navrátil disponují zajímavými hlasy, což je všeobecně známým faktem. Horší je to se sbory, které byly na dřívějších nahrávkách excelentní, zatímco na Sifon 2007 jsou mnohdy vyloženě falešné (obzvláště v „Sem do tebe blázen“ to dosahuje až obludných rozměrů).

Absolutorium si naopak zaslouží způsob, jakým byly nahrány kytary v doprovodech. Aranže jsou nápadité a na pozadí zpěvu se neustále něco zajímavého děje, často jsem si při poslechu vzpomněl na dánské Pretty Maids. V tomto směru klobouk dolů.

Jak se zdá, nebude lehké zaujmout k novince Sifonu jednoznačné stanovisko. Určitě oceňuji snahu Sifonu vyjet ze zajetých kolejí a vydat nahrávku, která se od předešlých poměrně dost liší. I tak si myslím, že aktuální nahrávka bude zřejmě patřit mezi ty méně výrazné v diskografii skupiny, čímž ale nechci nikoho odrazovat, příznivce skupiny jistě tento počin tradičně potěší. Kdybych však chtěl získat pro Sifon nové fanoušky, raději jim dám k poslechu „Sto hříchů“ nebo „Akta X“.

Autor článku: Topi

Komentáře:

Mně tohle cédéčko trochu připomíná Akta X, tam jsem byl taky z některých skladeb nadšený a některé nejsou nic moc. Ale tady je těch vyloženě špatných bez nápadu o dost víc.

Zdravím posluchače kapely Sifon.Jsem starší ročník a zkouším touto cestou o pomoc při shánění převzatých písní z repertoáru Sifonů.Je to především "Pochod padlých rockerů"a" Na zelenou".Stačí i jen názvy od originálních kapel.Snad poté nějak dohledám.Jinak toto CD hodnotím jako slabší průměr.Rád se budu za pomoc revanžovat.(jarbos@seznam.cz)

Sifon je skvělej. Nejsem západočech, takže novinku ještě nemám. Hodně lidem zdá se zamotala hlavu, docela se těším, co z toho vyleze.

Já si zase myslím, že tu naopak písničky Andělská, Noc bláznů a Žít jako král docela dost převyšují ty ostatní. Recenze je docela výstižná, neodsuzuje ani nepřechvaluje. Jsem ráda, že to cédéčko mám, ale Sifoni už určitě vydali i lepší.

Mě se líbí. Je podle mě daleko vyrovnanější než Akta X. Ale zase nemá písničky, která by nějak vyčnívaly nad ty ostatní. Holt ty hitovky jsou zaznamenány na těch starších albech. Zvuk kytar je super, bicí jsou trochu zvláštní, ale trochu mi to připomíná zvuk loňské UFO - Monkey Puzzle (2006). A mít zvuk jako UFO podle mě určitě není ostuda... ;-) Navíc tohle je jenom bigbítová kapela, takže jsem s úrovní zvuku spokojen. Texty občas zahaprují, to tu ale bylo i na ostatních CD.
Je to prostě Sifon! Z těch posledních alb se mi ale zdá nejpovedenější Čas...

Na Sifon nějaký ten pátek taky jezdím. Nepokládám tuto recenzi za přehnaně objektivní, ale ani za nespravedlivou. Názory se jak se dá předpokládat různí. Každopádně Sifon zřejmě nikdy nebude masovou záležitosí a to mu dodává zvláštní kouzlo. Sice by účast mohla a měla být větší, ale i tak se jedná, omlouvám se, o kapelu s vymezeným publikem. Budu se těšit na jejich další počin a hlavně další big beat. :-)

Mě se CD líbí, nejsem žádný odborník, ale prostě Sifon je Sifon. Fakt je že ten zvuk je místama divnej, ale tak přece jenom se nebudou prodávat po desetitisících a pro ucho bigbíťáka to stačí. Tak ať žije Sifon!!!

S recenzí souhlasím. Andělská, Noc bláznů a Žít jako král jsou jedny z nejlepších skladeb, co kdy Sifoni udělali, a určitě si kvůli nim + několika dalším světlým momentům stojí za to cédéčko pořídit. Ale místo některých narychlo spíchnutých skladeb měli raději nahrát nějaké starší kousky (Black&White, Pochod padlých rockerů, Na zelenou a další). I když jsem z tohoto cédéčka dost rozpačitý, naživo jsou Sifoni pořád západočeská jednička, to se jen tak (ná na na ná) to se nezmění :-)