7. 7. 2010

Dnes již legendární kytarista a bývalý člen GUNS N‘ ROSES, který letos vydal své první sólové album pod hlavičkou SLASH & friends, se vydal na turné, které edici nahrávky podporuje. Jednou ze zastávek byla v úterý 8. června pražská Tesla aréna, jinak hala, kde hraje svá domácí utkání hokejová Sparta a kde jsme slavili titul mistrů světa na domácím šampionátu v roce 1985.

Podle posledních informací před koncertem měl být start přesně v půl osmé a bez předkapely, ale když jsem do haly dorazil asi o čtvrt hodiny později řádila na pódiu předkapela, dodatečně jsem se dozvěděl, že šlo o pražské HENTAI CORPORATION. Viděl jsem poslední minuty jejich setu a musel jsem ocenit jejich odvahu před publikem, jež očekávalo úplně jinou muziku, než kapela předváděla. Jednalo se o mix metalu, thrashových riffů, jazzových klávesových improvizací a extrémního vokálu.

Po delší pauze zhruba deset minut před půl devátou se v hale setmělo a spustila hlavní atrakce večera, otvírák byl stejný jako na novinkovém albu, klasická rocková pecka Ghost, jako šitá na míru Ianu Astburymu z The Cult a již v úvodu bylo jasné, že Slash zvolil velice vhodného vokalistu. Myles Kennedy jinak také zpěvák Alter Bridge, kteří mají na kontě dvě povedená a také úspěšná alba, se zhostil svého postu s přesvědčivostí a dokázal svým projevem nahradit i další pěvce, ať už v peckách Velvet Revolver Scotta Weilanda anebo někdejšího Slashova souputníka Axla Rose. Sestava nejen vypadala jako z rockové učebnice, ale také tak působila, typický frontman Kennedy v kožené vestě a černých brýlích, s dlouhým šátkem kolem krku, baskytarista Todd Kerns povlávající po celém pódiu, vysoký a štíhlý evokoval Duffa McKagana a doplňoval vokály do sborů, trochu statický, ale precizní kytarista Bobby Schneck, také pomáhal se sbory a razantní bubeník Brent Fitz, který se podílel na výtečných nahrávkách kapely Union (spolu s Johnem Corabim a Brucem Kulickem). No a všemu pochopitelně dominoval Mr. Slash. Jehož vzezření se za ta léta na scéně nijak výrazně nezměnilo, trochu zmohutněl, ale to v pětačtyřiceti letech není nic neobvyklého, typický černý cylindr, z pod kterého vykukují husté černé kudrnaté vlasy, přes které není příliš možné vidět do obličeje a původně měly pomáhat Slashovi, aby se nestyděl před publikem, doplněné slunečními brýlemi ala John Lennon, černé kožené kalhoty a neodmyslitelný Gibson Les Paul. Slash je nezaměnitelný jak zjevem, tak svou kytarovou hrou, jeho sólovou hru poznáte, stejně jako zvuk jeho kytary a klasický pohyb na straně pódia, kdy se během sólování vlní jako had z obalu nahrávky Slash’s Snakepit.

Za bicí sestavou se vyjímala mohutná plachta s motivem lebky v cylindru, známým z obalu alba, doplněná bohatými světelnými efekty a akční dvojicí Myles Kennedy & Todd Kerns, tak představovala hlavní vizuální dojem. Zvuk kytar byl lehce nečitelný na úkor přílišné hlasitosti, vokály a bicí v pohodě, ale stál jsem v zadní části haly, takže u pódia mohlo být vše trochu jinak.

Podstatná však byla zábava, tu má rock’n’roll přinášet především a to se sestavě kolem pana kytaristy dařilo mírou vrchovatou, zazněly tvrdé vypalovačky od Velvet Revolver, hitovky Guns N’Roses i věci z aktuální desky Slash. Ta se mimořádně vydařila a obstojí i ve srovnání s propracovanými nahrávkami Use Your Illusion I & II, a to i přesto, že řada skladeb se perfektně hodí právě pro zpívající hosty, kterých je celá řada a album by tak mohlo působit nesourodě. Je tomu přesně naopak, deska má mnoho vrcholů, každý song má šmrnc a zaujme i samostatně.

Kennedy byl pro mě příjemným překvapením, fantastický ve výškách, skvěle intonující, místy karikující (Weilanda nebo Axla), přesvědčivě sebejistý a rockersky klišovitý s kytarou i do půl těla, vše mu slušelo. S publikem komunikoval a získal jej na svou stranu takřka okamžitě, nejpozději během třetí Nightrain pocházející z “nejlepší rockové desky všech dob“ Appetite For Destruction. Při představování kapely vysekl Slash zpěvákovi zaslouženou poklonu: „My friend Mr. fuckin´ amazing Myles Kennedy !“

Já nemůžu vyhnat z hlavy Back from Cali, jeden z nejsilnějších momentů koncertu spolu s Civil War, kterou uvedl Slash a o rok se spletl, když zmínil, že je to už pěkně dlouho, co v Praze hrál s Guns N‘ Roses, nebylo to v roce 1991, kdy vyšla dvě (dvou)alba Use Your Illusion, ale o rok později, kdy se na turné představila kapela spolu s Faith No More a Soundgarden na Strahově. Dalším vrcholem koncertu byla druhá píseň, kterou na desce Slash zpívá Myles Kennedy, tedy Starlight a pochopitelně Sweet Child O‘ Mine, balada v rychlém tempu, která patří k nesmrtelným kouskům rockové historie, podobně jako oba přídavky zepellinovská klasika Communication Breakdown, ta zazněla v neskutečně rychlém tempu a finální Paradise City, jejíž verze na desce je pro mě coverem roku.

Slash s “přáteli“ potvrdili vysokou kvalitu a odehráli povedený koncert, který odpovídá hráčským zkušenostem a schopnostem všech zúčastněných, sotva z poloviny naplněná hala si show náramně užívala. Výtečný dojem přetrval a stvrdil sílu starších, časem prověřených skladeb, stejně jako úroveň věcí z letošního alba.

Setlist:
1. Ghost
2. Mean Bone (Slash's Snakepit)
3. Nightrain (Guns N' Roses)
4. Back From Cali
5. Dirty Little Thing (Velvet Revolver)
6. Beggars & Hangers on (Velvet Revolver)
7. Nothing To Say
8. Civil War (Guns N' Roses)
9. Sucker Train Blues (Velvet Revolver)
10. Starlight
11. Solo, Godfather Theme
12. Sweet Child O' Mine (Guns N' Roses)
13. Rise Today (Alter Bridge)
14. By The Sword
15. Slither (Velvet Revolver)
16. Communication Breakdown (Led Zeppelin)
17. Paradise City (Guns N' Roses)

Autor článku: RVO

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!