Social Distortion - Hard Times and Nursery Rhymes

Na sedmý studiový zářez SD jsem se těšil už hodně dlouho. Minimálně od návštěvy jejich koncertu před rokem a půl, kdy mě SD znova dostali na kolena, Mike Ness zde novinku avizoval a dva songy z novinky dali i živě.

Těšil jsem se tedy převelice. První, co mě na desce zaujalo byla výrazná změna – spousta ženských back vokálů a ještě větší příklon k blues. Výměna na postu baskytaristy pro mě velkou roli nehraje, nechci snižovat roli ostatních spoluhráčů, ale SD vždycky byli a budou vždy stát na frontmanovi. Určitou změnu jsem upřímně řečeno čekal, přece jenom od posledního zářezu uplynulo tuším sedm let, buď jsem to typoval přesně na tento sound , nebo jsem čekal naopak přitvrzení. SD nám servírují svůj rock n roll punk ovlivněný Johnny Thundersem, Rolling Stones, Johnny Cashem s celou americkou country scénou, jižanským blues a v neposlední řadě i Brianem Setzerem. Pro někoho je možná zklamáním to, že deska je měkkčí, pohodová, spíš o rockových baladách, prostě málo nářezová. Faktem je, že kdyby ji nahrál někdo jiný, tak opravdu nevím, ale charismatický zpěv Mika Nesse s jeho kytarou ji katapultuje výš, než si možná zaslouží.

Největší hitovkou je pro mě California, Machine Gun Blues, Writing on the Wall a nejdelší song na albu, Bakersfield. Za zmínku stojí taky cover od Hanka Williamse , Alone & Forsaken. V každém případě doporučuji desku nehodnotit na první, druhý poslech, ale nechat ji pěkně zažrat pod kůži.

Resumé? SD nahráli desku, která se asi nebude líbit každému fandovi SD. Já ji v tvorbě SD řadím k lepšímu průměru. Moc rád bych tyhle songy slyšel v živém provedení.

Pro úplnost uvádím, že deska vyšla u Epitaph Records, speciální edice má ještě tři songy navíc, v luxusním digipacku s plakátem a texty uvnitř.