Soulfly, Palác Akropolis - 15. července 2009

Tak se konečně Česko dočkalo toho, že Soulfly zahráli v opravdu malém sále a dokonce bez předskokanů. Soulfly běžně malé kluby vymetají například v Německu, ale u nás zatím hráli spíš v těch větších sálech nebo na festech, v což počítám i loňský koncert v Roxy (tedy mezi ty sály).

Je jasné, že tenhle koncert jsem si nemohla nechat ujít, a to tím spíš, že jsem doufala, že se k nim konečně dostanu s foťákem jiným než propašovaným kompaktem, což se povedlo. Dokonce pořadatelé zařídili i foto pit, což byl příjemný luxus, na který v klubech už dneska nejsem moc zvyklá; na druhou stranu se ale smělo fotit jen v průběhu prvních dvou skladeb, a to nevalně nasvícených. Člověk holt nemůže mít všechno a upřímně řečeno, zrovna u nich platí, že by byli k focení stejně nejlepší tak až od druhé poloviny koncertu: jednak zhruba v druhé polovině mají vždy své tradiční drum session a většinou někoho vytáhnou z publika a ten někdo pak zoufalé zkoumá po netu, jestli to náhodou někdo nevyfotil (a většinou nevyfotil, protože nesměl); dále obvykle Cavalera nahodí jiný hadřík (jako třeba triko fotbalového týmu), Nunez dělá opičky za bicími a je přitom skvěle nasvícený, publikum je rozjeté a existuje-li takové možnost, vyskytnou se i skokani, no a potom už jsou všichni zplavený a hlavně z Rizza ke konci obvykle šíleně lije a občas to dělá efekty na kytaře, což by byly fotky jako kurva. Začátek koncertu prostě pro účely focení opravdu není úplně vhodný.

Ovšem jinak nádhera. Palác Akropolis byl v podstatě plný, horko, nedýchatelno, kotel se vším všudy. Mokro bylo i na podlaze. Myslím, že výrazně lepší to nebylo ani na balkonu, který byl obsypaný. V setu převládaly notoricky známé fláky: Soulfly na scénu nastoupili kousek před půl devátou a rozjezd zajišťovala 3 „intra“ namixovaná z Blood Fire War Hate, Prophecy a Primitive. Za zády fotografů se okamžitě strhla vřava, do níž se člověk zapojit nemohl, protože se snažil z podhledu a s protisvětlem chytit nějaký záběr. Po intrech jsme opustili prostor pod pódiem a já skončila u levé stěny pod balkonem, kde je zvuk totálně zmršený, a proto rozhodně nemůžu hodnotit nazvučení koncertu. Asi nebylo špatné, protože i z tohoto místa bylo naprosto jasné, co a v jaké gradaci se z pódia na lidi valí. Navíc konkrétně na Soulfly bych šla i v unplugged provedení. Po intrech kapela pálila jednu dávku za druhou, a to o velmi vysoké (praktické) kadenci. Kdyby to bylo naostro, živí by kolem nezůstali: od Seek’N’Strike, Living Sacrifice, Enemy Ghost, Fire / Mars přes Refuse Resist, Doom uvozený „výzvou“ scream motherfucker!!!!, Last of the Mohicans / Molotov a drum session (se šťastným hostem z publika), nádherně hutný Warmageddon, Unleash až po finále sestávající z Defeat U Babylon, Roots, a intra Jump da fuck up, které se přetavilo v prodloužené Eye for an Eye. Jo a moc bych za to nedala, že se tam někde uprostřed ještě vymrskla sepulturovská Policia a nebo jsem jen blbě poslouchala.

Publikum oproti například koncertu v Roxy bylo velmi slušně rozjeté, k čemuž ale určitě přispěla prostorově trochu stísněná, nebo spíš kompaktnější a bezprostředně fungující Akropole. Ochranka ani kapela neměli problém s jednotlivci, kteří se vyšplhali na „bočnice“ pódia a buď z ní na té pravé straně skákali do davu a nebo si na té levé straně potřásli pravicí s Bobbym Burnsem. Co se kapely týče, výkon jel naplno, lidi nebyli ochuzeni ani o točivé skokové kreace Marca Rizza nebo jeho nezbytné sólo na dvoukrkou „klasickou“ kytaru, na Bobbyho Burnse jsem ze svého místa ovšem moc neviděla, jo a ke konci Max Cavalera nahodil červené triko (asi) hokejového týmu (nebo fotbalového – to fakt jde mimo mě) a v jedné fázi odhodil i kytaru a jen tak si řval do mikrofonu. Což mu vždycky jde skvěle. Ke konci byli lidi už naprosto hotový, vyskákaný z podoby, ale evidentně šťastní. Kdo by taky po takové party nebyl. Koncert byl prostě nádherný.

A poznámka na okraj: při posledních koncertech Soulfly jsem si uvědomila, že bez ohledu na dominantní personu Maxe čím dál tím víc nespouštím oči a uši z Marca Rizza a uvědomuji si, že ten chlap je fakt fantastickej. Nejsem člověk, který by se vyžíval v kytarových exhibicích a v „preludování“, ale tohle je úplně jiná kategorie. V této souvislosti vřele doporučuji jeho dvě sólové desky, jejichž recenzi doufám v návaznosti na tento report vysmolím velmi brzy.

No a jinak nezbývá než se těšit zase někdy brzy na viděnou.

Koncert uspořádala agentura Charm Music a jimi plánované další akce najdete na stránkách webu. Na nejbližší dobu jsou to koncerty Anthrax a Faith No More. V minulosti, kromě již letmo zmíněného koncertu Soulfly v Roxy, k nám agentura dovezla řadu zajímavých a různorodých týpků od (aktuálně) Philipa Glasse, Toma Waitse, přes Laibach a Zappa plays Zappa po Korn, Sisters of Mercy nebo ZZ Top.