Stríbrné prívesky na Darkont.cz
31. 8. 2009

Summer Breeze 2009

Dinkelsbühl (12.) 13. – 15.8.2009. Přinášíme vám obsáhlou reportáž z letošního německého festivalu Summer Breeze 2009.

Začnu od konce (tedy od upoutávky na festival, jenž jsme na rockmagu anoncovali někdy uprostřed července): organizátoři festivalu oproti předchozím 11 ročníkům slibovali nějaké novinky, ale přiznám se, že jsem je vlastně na festivalu nezaznamenala. I dvanáctý ročník se odehrával v celkem přímočaré linii death metalových kapel a jejich derivátů naředěných o nějaký ten power metal či „symfonický“ metal s příměsí žánrově těžko zařaditelných (a někdy i obtížně zkousnutelných) německých formací. Standardně probíhaly koncerty na dvou hlavních scénách (až absurdně vysoké Main Stage a o něco lidštější Pain Stage – z hlediska fotografů měli ovšem název prohodit) a jedné vedlejší ve stanu (Party Tent), která byla tento rok hodně zajímavá. Co se změnilo, a to k lepšímu, byl rozsah stánků s merchem všeho druhu, přičemž byla výrazně posílená nabídka audio/video nosičů. Ještě minulý rok byla nabídka desek/CD dost omezená a jakmile byla nějaká věc vyprodaná, tak už se do konce festivalu v nabídce neobjevila. Tentokrát vyprodané tituly během pár hodin doplnili. Například po naprosto úžasném koncertu Sylosis se lidi ze stanové scény vhrli na stánky a po jejich albu se zaprášilo. Večer už byla deska zase na skladě. Ale to předbíhám.

Jakkoliv může moje rámcová charakteristika žánrové linie 12. ročníku festivalu vyznít až záporně, není to tak myšleno a fakticky je nutno uznat, že má dramaturgie tohoto festivalu svou logiku a je evidentně promyšlená. Festival co do nabídky kapel nedosahuje „velikosti“ větších a známějších festivalů, jakými jsou Wacken nebo With Full Force, ale rozhodně nabízí čím dál tím zajímavější alternativu, pokud se na některý z těch větších festivalů nedostanete. Navíc s roky nabývá na ambicióznosti a je to vidět i na zvyšující se návštěvnosti (letos byl Summer Breeze už na jaře vyprodaný a tuším, že je kapacita nějakých 40.000 lidí) a zájmu médií – už dlouho jsem neviděla tolik fotografů pohromadě jako letos ve foto pitu.

Festival tradičně začal ve středu odpoledne ve stanové scéně. V minulých letech byl středeční večer koncipován spíš jen jako rozjezd pro ty, kdo dorazí a „ubytují se“ v kempu o den dřív. Letos ale organizátoři nabídli kapely, které prostě patří do „hlavního programu“ (Cataract, Vomitory, God Dethroned) a posunuli tím zahájení festivalu skutečně na prostředek týdne: jenže s CK Ozzy a Potkan se vyjíždělo z Plzně – jako vždy – ve čtvrtek ráno, tedy na tradičně hlavní dny festivalu a o rozjezd jsme tím pádem přišli. Docela mě to mrzí, protože středeční program jako celek byl opravdu fajnový.

Samotný festival tedy pro mě začal až čtvrtkem. Nebyl by to Summer Breeze, kdyby první den nelilo jako z konve, což je pro vztyčení stanu opravdu prima – ještě že ho extrémní horko dalších dvou dnů dokonale vysušilo. Navíc byl kemp pro fotografy a novináře na druhém konci celého areálu, takže jediným benefitem „VIP kempu“ byla zvýšená ostraha, což je kvůli technice fajn, ale jinak v noci tma jak v ranci a všude daleko (to uvádím jen pro ty, kdo by mohli mít pocit, že VIP kemp je za odměnu. Není – je spíš za trest. ). I když je fakt, že případní opozdilci nepřišli o dění na pódiích, protože bylo v téhle části kempu všechno dobře slyšet.


13.08.2009

První kapelou, na kterou jsem zašla, byla finská KATRA pohybující se ve sféře „atmosférického“ symfonického metalu s frontmankou a zakladatelkou kapely, Katrou Solopurou. Ačkoliv existují jen nějaké tři roky, mají za sebou dvě alba, a to poslední – Beast Within (2008) – jim evidentně otevřelo cestu do světa. Z něj také poskládali valnou část své odpolední prezentace. Lidi je ocenili, ale přeci jen se rychle přemístili pod druhé pódium, kde se mezitím připravovali na scénu němečtí metalcoroví DEADLOCK pyšníci se dvěma vokály – respektive zpěvákem a zpěvačkou. Přiznám se, že mě dost překvapili. Viděla jsem je letos v Abatonu, když dělali předskokany All that Remains a The Haunted a tehdy jsem je vyhodnotila jako kombinaci techna a melodického metalcoru a nijak zvlášť mě neoslovili, spíš naopak. Vystoupení na Summer Breeze spadlo do daleko tvrdší kategorie a téměř jsem je nepoznala. I hlasový projev obou leaderů měl úplně jiné grády. Proč si tehdy v Abatonu zahráli na rozverné mazlíky opravdu netuším.

To odpoledne jsem čekala zejména na polské VADER, kteří šli hned po Deadlock, a to na hlavní scéně (o výšce téměř 3 metrů, což pro fotografy bylo utrpení – pokud totiž muzikanti stáli jen trochu dál na pódiu, z podhledu z foto pitu – tedy od ochranky - byly vidět jen hlavičky, a to jen některé). Na VADER jsem byla zvědavá prostě z toho důvodu, že jsem je přes jejich „stáří“ nikdy na živo neviděla, přičemž ale v konzervované podobě je mám jakž takž zmapované. Setlist byl hodně průřezový, zahrnující i vyloženě staré kousky (Dark Age, Sothis, Black To The Blind, Epitaph, Raise The Undead, Shadowfear, Carnal, Wings, This Is The War, Lead Us), odehrané s očekávanou razancí (až pamětníci se slzou v oku zavzpomínali na staré dobré časy, kdy za bicími seděl Doc) a publikum je za to opravdu ocenilo slušným moshem.

S Vader jsem pro ten den nadobro opustila hlavní scény, na nichž dále pokračovali např. JBO, Walls of Jericho, Kreator, Cantus Buranus nebo Katatonia a přesunula se až do ranních hodin do stanové scény, kde za sebou šly kapely, které jsem si prostě nedokázala odpustit: Jack Slater, Sylosis, Psycroptic, Beneath the Massacre, Hackneyed, The Red Chord, Anaal Nathrakh, The Faceless, Misery Index, Hate Eternal, Suffocation a Carnifex.

JACK SLATER se na německé death/grind undergroundové scéně pohybují nějakých 13 let a jsou – oprávněně – hodnoceni jako naprosto skvělá kapela co do živých vystoupení. Stan se otřásal v základech už při první rozjezdové skladbě Blut macht frei a jen ochranka zabránila tomu, aby osazenstvo stanu nenaplnilo výzvu k zabrání pódia. Mimochodem, pod pódiem byl sice prostor pro fotografy, ale člověk musel dávat neustále pozor, kdo aktuálně přepadá přes bariéru. V průběhu celého odpoledne, večera a noci se ochranka místy nezastavila a je fakt, že i přes benevolentnější podmínky pro focení nás po cca 15 minutách vždy vyhnali, protože potřebovali volný prostor pro zásahy. Upřímně řečeno, s ohledem na klubové světelné podmínky (tedy tma jak v pytli, červené nebo zelené žárovky a kouř) toho člověk stejně moc nenadělal a bylo lepší se někde bokem zašít a užívat muziky.

Další partou na scéně byli SYLOSIS. Opět žádní nováčci v našem prostředí - vlastně kromě klubových vystoupení na jaře tohoto roku byla většina kapel z čtvrtečního programu také na Brutal Assaultu, který jsem musela vynechat z toho důvodu, že termín zcela kolidoval s Rebellion punk festivalem v Blackpoolu (report bude následovat). Sylosis jsou Britové, kombinují thrash s metalcorem, na scéně jsou asi 9 let, loni vydali album Conclusion of An Age a když dohráli, byla jsem jednou z mnoha, kdo mazal do stanu s CD nosiči právě pro toto album (pro danou chvíli zbytečně, desku měli obratem vyprodanou a k mání byla až večer) – byli naprosto úchvatní. I když jsem je letos viděla v Exitu Chmelnice, spolu s další kapelou, australskými Psycroptic, která na stanové scéně hrála hned po nich, mám pocit, že mi „došli“ až zde. Od PSYCROPTIC jsem očekávala brutální zvuk a samozřejmě kombinaci death/grindcoru – opravdu nezklamali, navíc co se jejich zpěváka Jasona Peppiatta týče, je radost ho fotit (nebo se o to alespoň pokusit – ten člověk se opravdu nezastaví) – ale i poslouchat. Podal jednoznačně skvělý výkon a upřímně řečeno, celá sestava toho dne, která na jaře odehrála koncerty v Exitu Chmelnice, po zvukové a prezentační stránce překonala mnohá očekávání. Co se Psycroptic týče, jejich setlist sestával hlavně z věcí z posledního alba Ob(Servant), což je věc, která také stojí za pozornost.

Dalším kouskem byli Kanaďané BENEATH THE MASSACRE a co k nim říci – kdo byl letos na Brutal Assaultu tak ví, že jsme se v Party Tent opravdu nenudili. Skvělý growl, skvělá kytara, brutální mosh a sranda. Setlist obsahoval starší i novější věci, konkrétně například Society´s Disposable Son, Reign Of Terror, The Stench Of Misery, Our Common Grave, No Future, System Failure – přiznám se, že mi bylo dobře, i když jsem fotila opřená přes bedny. Ostatně masáž je zdravá a občas nenásilnou cestou zpřeházet vnitřnosti není od věci.

Po skončení jsem na chvíli vyšla ze stanu a přes střechy stánků mrkla na hlavní scénu, kde zrovna hráli Walls of Jericho. Asi to byl příjemný výstup, usuzujíc i podle nadšeného řevu publika z povzdálí, ale na scénu šli za chvíli HACKNEYED, a tak jsem zase zapadla do stanu. Spíš jsem na ně byla zvědavá – na německé death metalové scéně (a nejen té) patří mezi naprosté mlaďochy, ostatně jejich kytarista vypadá jak andílek z barokního obrázku (tedy ne co do proporcí, ale co do pleti hodné kojence, kde k ní přišel, je mi záhadou), jejich frontman je na tom podobně: tedy než otevře dutinu ústní a než se ostatní přidají. Přes krátkou dobu trvání mají venku dvě alba stylem jeden rok = jedno album a budou-li takto pokračovat, brzy o nich budeme slyšet i v našich končinách.

Američtí RED CHORD kombinují death, grind a hard core. Slyšela jsem je poprvé, ale rozhodně ne naposledy. Na focení ovšem nebyl čas ani prostor, protože lidi padali odevšad a ochranka nás zatlačila na bedny a pak ven, protože to prostě nešlo. Tato parta je na scéně nějakých 10 let, venku mají tuším čtyři alba a setlist byl postavený opět průřezově. ANAAL NATHRAKH byla další grindcorová parta tohoto večera, s lehkým nádechem industriálu a s backgroundem v black metalu, shodou okolností na scéně stejně dlouho jako Red Chord, akorát že z Británie a s poněkud delší diskografií. Bylo jasné, že až do rána už žádný oddechový čas nebude. Po Anaal Nathrakh totiž nastupují staré známé party: MISERY INDEX, HATE ETERNAL a SUFFOCATION.

Nemá celkem význam zabíhat do detailů, protože jednak hráli na BA, jednak i na klubových koncertech (MI a HT letos na jaře, Suffocation jsme měli možnost vidět např. na No Mercy Festu v roce 2007), setlisty navíc byly patrně naprosto stejné jako na BA. Tak jen pár poznámek: Misery Index rozpoutali circle pit i v omezeném prostoru stanu a pak už všichni pokračovali v téže linii. Nemá ani smysl se snažit vyzdvihnout, kdo byl jako že větší „nářez“. Všichni a je jedno, jestli se zaměříte na vokály, projev nebo práci na kytarách (případně bicích, které jsou ale vždycky utopené někde vzadu, a tak pozornost strhnou ti, co máte rovnou před očima). Suffocation samozřejmě se svou kombinací hardcoru a death metalu a historií mají dost výsadní postavení, a to bylo zřejmé i na Summer Breeze. Navíc byli i pastvou pro fotografy – tedy bývali by byli, pokud by bylo jen trochu použitelné světlo. „Viking“ za basou, Derek Boyer, strávil většinu času v podřepu s vlasy všude kolem, kytara a vokály byly také všude no a na stroj za bicími jménem Smith objektiv přes mlhu vůbec nedosáhl, ovšem slyšet byl – naprosto dokonale. Jen pro časovou představu – Suffocation dohráli někdy ve dvě ráno … Stan byl ovšem narvaný k prasknutí a zdálo se, že jsou lidi k neutahání.

Zavírákem této noci byly dvě party z Kalifornie, a sice deathcorová popravčí četa CARNIFEX a deathmetalová omladina The FACELESS, kteří přeci jen sem a tam dodali nějakou tu melodii a odlehčení: mají venku své první debut album a to i předvedli. Končili set kolem čtvrté hodiny ranní a já se odpotácela do stanu s tím, že ten samý den bude už asi ne tak dlouhý a spíše klidnější.


14.08.2009

Vedro a slunce. Bylo to celkem požehnání, protože mokro ve stanu člověka brzy přestane bavit. Pátek jsem se rozhodla rozdělit mezi hlavní scény a stan. Odpoledne jsem nastoupila trochu později a chytla tak až Tolkienovsky laděné BATTLELORE (texty se výhradně zabývají Středozemí, poslední album se jmenuje The Last Aliance – rozumějte of Elves and Men), symfonický gothic metal z Finska: hodně melodická, chytlavá záležitost v kostýmcích, kterými se člověk objektivu vždy zavděčí. Byla to docela příjemná a vděčná záležitost. CALLEJON jsou asi v místních poměrech hodně oblíbení, německá živá parta, která se označuje jako screamometal – no dobře. Na rozdíl od toho, co následovalo, se poslouchat dali a lidi evidentně bavili. K NIM VIND, The OTHER a PSYCHOPUNCH jsem schopná říct snad jen to, že kdyby nebyli, nic by se nestalo. Kanaďané Nim Vind se označují za pop-punk rock and roll, osobně bych to zkrátila na pop. The Other (Německo): z neznámých důvodů i zde se objevuje v popisku slovo (horror) punk. Ta první část označení nakonec i sedí. Kdyby na sobě neměli kostýmy, nebyli by zajímaví vůbec ničím a v podstatě jsem udělala jen pár foteček a mizela na pizzu. Švédští PSYCHOPUNCH spadají částečně do obdobné kategorie – mají sice větší kredit, ale prostě to není to, na co bych dobrovolně zašla – možná v ranných stádiích jejich existence. Mimochodem v této souvislosti jsem za léta chození za muzikou zjistila jedno: pokud muzika nemá výraz, nemají ho ani muzikanti a v důsledku toho není ani co fotit. Případné oblečky nebo masky absenci „ksichtu“ či ducha totiž nikdy nenahradí.

V mezičase jsem odběhla do stanu mrknout na německé thrash metalisty SACRED STEEL a lotyšské SKYFORGER pohybující se v oblasti pagan metalu a čerpající z pobaltského folku, tradic norských kapel a ranných fází black metalu. Po tom, co se odehrávalo na hlavních scénách rozhodně obě kapely představovaly potřebné osvěžení.

O půl páté odpoledne nastalo na hlavní scéně přeci jen oživení, a to v podobě švédských thrash metalistů, The HAUNTED. Docela jsem se na ně těšila – letos na jaře hráli v Abatonu před All That Remains a bez ohledu na roli předskokanů byli rozhodně výrazně zajímavější než ATR. Na Summer Breeze předvedli typicky živelné vystoupení, frontman Peter Dolving a kytarista Jensen neustále balancovali na hraně vysokého pódia a lidi v pitu nakonec vyprovokovali k impozantní „Wall of Death“ – kupodivu se ani nepobili. Pro festival si kapela připravila v podstatě klasický set list v podobě např. Little Cage, The Browning, Trespass, The Flood, The Medication, Moronic Colossus, D.O.A., In Vein, Trenches, Bury Your Dead.

Aby toho nebylo málo, následovala další švédská sestava v podobě death metalových ENTOMBED, kteří si pro festival připravili průřez starších i novějších věcí, což už je jakýsi standard a s ohledem na profil návštěvníků festů to má asi i logiku. To odpoledne patřili k tomu lepšímu. Na německé SCHANDMAUL jsem zůstala spíš ze zvědavosti, protože mi to neříkalo vůbec nic. Nejdřív pod pódium nahnal někdo tlupu dětí - kolega vedle vtipně poznamenal, že je to fakt nespravedlivý, protože za našich mladých let nás škola vzala tak maximálně do muzea, a to já pamatuju ještě úplně jiná zvěrstva; na scénu pak nastoupila folk rocková kapela v jakýchsi středověkých kostýmech a s několika historickými nástroji a předvedli v rámci své disciplíny příjemné vystoupení, které evidentně v publiku potěšilo kde koho – dokonce vybudili lidi k masivnímu crowd surfingu, což jsem úplně nechápala, ale zřejmě to v tomto případě byl projev naprosté pohody, což se zračilo i ve výrazech osob plujících nad hlavami ostatních. Nakonec proč ne.

Dalším výsadkem ze Skandinávie byli power metaloví SABATON. Ani tohle není něco, co bych běžně poslouchala a Sabaton, stejně jako většina obdobných kapel, jde naprosto mimo mě, ale upřímně řečeno nelituji toho, že jsem se zdržela a počkala na focení. Byla to neuvěřitelná sranda a na kapele bylo vidět, že je to fakt baví, s publikem si dobře věděli rady a měli tak i patřičnou odezvu. Část setlistu tvořily věci z posledního alba the Art of War a celý koncert jim naprosto bravurně odsejpal. Do noci se pak na hlavních pódiích střídali Life of Agony, Amorphis, Amon Amarth a nakonec Haggard, ale protože jsem tyhle partičky x-krát viděla – hlavně Amon Amarth vytloukají snad všechny festivaly, o posledním tažení v rámci Unholy Alliance Tour nemluvě, přesunula jsem se opět do stanu, a to hlavně proto, že zde hráli CYNIC a VREID, které jsem předtím živě neviděla. CYNIC hráli letos už podruhé na Brutal Assaultu a patrně hráli i totožný set skladeb, takže se nebudu rozepisovat, snad jen poznámka: ačkoliv se tihle Američané řadí – alespoň svými kořeny – do death metalu, opravdu se těžko dají popsat: pod termínem „progresivní metal“ si lze představit cokoliv, „sférické“ prvky v jejich muzice to snad trochu přiblíží, no a lze u nich najít i prvky jazzové fúze … Pokud jste nikdy nic podobného neslyšeli, patrně nebudete vědět, co si s nimi počít. Stojí ale za vidění i poslech!

Norové VREID vznikli před pěti lety na troskách folk / black metalových Windir, mají za sebou čtyři alba a pro stan si připravili set v podobě průřezovek Jarnbyrd, Disciplined, Speak Goddamnit, Helvete, Svart, Milorg, Blücher, Pitch Black a střídali tedy texty v angličtině a v norštině. Předvedli solidní výkon a setrvání ve stanu mi tedy rozhodně nevadilo. No a tak už jsem tam zůstala: Rakušané SORROW letos brázdili Česko se Sepulturou a opět musím zkonstatovat, že ve stanu předvedli nesrovnatelně výraznější a tvrdší výkon, i když ani v Šeříkovce nebyli špatní. Solidní metalcore a zjančené publikum. Řecká power metalová parta FIREWIND nebyla špatná, slušně jim to šlapalo, ale po předchozím ránu na mě padla přeci jen únava, na PROTEST THE HERO jsem už nečekala, i když nálepka „chaoscore“ lákala, a tak jsem se po půlnoci vyhrabala ze stanu a nasměrovala to do kempu za doprovodu zvuků HAGGARD a nijak jsem nelitovala, že jsem je tu noc zasklila. Od svého stanu jsem měla na rozsvícenou scénu stejně až surrealistickou vyhlídku a bylo to téměř, jako kdybych se tam někde poblíž potloukala.


15.08.2009

Ráno opět výheň a k tomu ještě dilema – jak jsem zmínila, na Summer Breeze bylo letos fotografů jak psů, a to obnášelo fakt, že jen někteří měli povolenku fotit headlinery – i tak se fotilo na směny. I když jsem se „pyšnila“ VIP press passem a foto passem, do svaté trojice mi chyběl headliner foto pass. To mi bylo celkem fuk, protože kam jsem potřebovala, tam jsem se dostala. Jenže tenhle večer hráli Legion of the Damned a Voivod, a v tomto případě jsem opravdu nechtěla riskovat zabránění vstupu ze strany extra posílené a důsledné ochranky … A tak jsem se ráno ve výhni vypravila kolem polí do relativně nedaleké vesnice, kde byla detašovaná akreditační kukaň s tím, že za dotaz nic nedám, maximálně cestou vypustím duši, protože výheň byla prostě pekelná. Vykonaná pouť byla ale odměněna – pro sveřepé nezmary mají totiž většinou lidi pochopení. Cesta zpět pak uběhla neuvěřitelně rychle – jakkoli to může znít dětinsky, Legion of the Damned miluju a na Voivod jsem byla zvědavá a prostě jsem je fakt chtěla vidět a fotit od beden, jak se říká. Pro jistotu jsem si ještě zašla do press stanu dobít baterie, ale protože je to delší proces, nechala jsem nabíječku válet v zásuvce u kafe s důvěrou, že ji tam pak zase najdu, a přesunula se k pódiu, kam mě vytáhl zvuk švédských deathmetalistů GRAVE. Byli jednoduše skvělí, hráli převážně starší věci a na nohy by postavili i mrtvolu, což byl stav, kterému jsem se ráno silně blížila. Na sousedící scéně pak navázala německá symfo-metalová KRYPTERIA, která když nic jiného byla na focení hodně vděčná – a to nejen díky zpěvačce orientálního původu Ji-In Cho - a vlastně i na poslech. Pohodu narušovala jen narůstající výheň, a tak ochranka obhospodařovala hadici a průběžně řady kropila.

Před BORN FROM PAIN jsem šla překontrolovat baterii a doplnit kávový deficit. Nizozemci předvedli opravdu velmi hutný hardcore NY HC stylu a opravdu nebylo jim naprosto co vytknout. Circle pit byl samozřejmostí a k tomu ještě frontman Rob nějak z toho vysokého pódia slezl k lidem – ke značné nervozitě už tak zaměstnané ochranky – aby si s nimi střihl The New Hate. V setu se pak mimo jiné objevily kousky jako Final Nail, Rise Or Die, Behind Enemy Lines, Death And The City, State Of Mind, Scorched Earth, Stop At Nothing a několik dalších věcí. Prostě skvělé.

Dalšími Nizozemci byla tentokrát symfo / gothic metalová EPICA (ještě bych měla dodat s power metalovým nádechem, přičemž samotní Nizozemci jsou při smyslech a zařazují se prostě pod metal ), která si zakládá na kontrastu hlasů zpěvačky Simone Simons a kytaristy Jansena plus na výpravných efektech - patřila jednoznačně k těm „fotogeničtějším“ formacím a upřímně řečeno jsem si je z foto pitu užívala. Opět ve své kategorii patřilo toto vystoupení po všech stránkách jednoznačně k tomu nejlepšímu; set obsahoval skladby Obsessive Devotion, Sensorium, Menace Of Vanity, Cry Of The Moon, Sancta Terra a Consign To Oblivion. Na Main Stage pak nakráčel další power metal v podobě tentokrát německých a o dost tvrdších veteránů BRAINSTORM. Bylo vidět, že na ně lidi slyší, protože jim připravili opravdu vřelé přivítání, a taky proč ne. Andy B. Franck je na pódiu jak doma a své ovečky zvládá se sympatickým nadhledem a vtipem, rytmiku (basa/bicí) měli ale opravdu hodně dobrou a obešli se bez zbytečných póz. Set se skládal z věcí typu Falling Spiral Down, Blind Suffering, Shiva’s Teras, End In Sorrow, Highs Without Lows, Hollow Hideaway, All Those Words nebo How Do You Feel.

Po Brainstorm jsem si dala menší pauzu a pak zavítala do stanu mrknout na EXCREMENTORY GRINDFUCKERS – očekávala jsem „grind“ hlínu a dočkala se. Vystoupení si navíc protáhli o půlhodinku sound checku, kdy po patnácti minutách svévolně došli k závěru, že není co a proč zkoušet a vesele komunikovali s publikem, se kterým si přehazovali (nepoužité) role toaletního papíru, trika a tak. Ochranka z toho byla do té míry zblblá, že fotografy pustila pod pódium rovnou, protože nějak nevěděli, co se děje a kdy to vlastně začalo. Tahle parta vznikla původně jako recese (což není ojedinělý případ) a jako recese i pokračuje. Myslím, že je mohli šťastlivci vidět loni na Obscene Extreme. Stan byl narvaný k prasknutí a přeci jen nás ochranka v polovině toho „skutečného“ vystoupení vyhnala, ale zadem pod plachtou, protože přes lidi to nešlo. Nemělo ani cenu se pokusit dostat zpět do stanu, a tak jsem nakonec skončila pod hlavním pódiem na Moonspell.

Portugalské MOONSPELL jsem původně měla v úmyslu vynechat, hlavně proto, že jsem je viděla mimo jiné na No Mercy Festu v roce 2007, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem se zastavila. Setlist byl postavený pro akci typu open air festival (Opium, Scorpion Flower, Vampiria, Alma Mater, Full Moon Madness a tak) a na pózy a komunikaci s lidmi, ale samozřejmě nijak neurážel a kapela navíc byla na focení prostě dokonalá, a to i bez ohledu na vysoké pódium a podhled. Po hudební stránce rozhodně daleko lépe vyzněli tehdy v Abatonu, kde komorní prostředí vytvořilo až mystickou atmosféru, zvuk měl švih a Ribeiro do toho všeho dokonale zapadl. Festivaly jsou prostě jiná kategorie. Bohužel jsem musela vynechat polské HATE, kteří v mezičase hráli ve stanu, protože bych nestihla LEGION OF THE DAMNED na Pain Stage, respektive bych se nedostala přes narvanou plochu včas. Jak už jsem zmínila, tyhle Nizozemce mám opravdu ráda a i když výsledné fotky spadají spíše do kategorie „vlasové studie“ – moc toho z nich většinou vidět nebylo – část koncertu těsně pod pódiem si nešlo neužít. Ostatně set mluví sám za sebe: Death Head’s March, Sons Of The Jackal, Slaughtering The Pigs, Cult Of The Dead, House Of Possession, Diabolist, Bleed For Me, Pray And Suffer, The Final Godsend, Werewolf Corpuse, Legion Of The Damned …. Když nás od pódia vypakovali, přesunula jsem se na věž uprostřed areálu, kterou obhospodařoval Jagermeister, a sledovala zbytek koncertu odtamtud přes skla 300mm objektivu. Bohužel akorát zapadalo slunce a šlo rovnou do objektivu, takže záběry nic moc, což je docela škoda, protože publikum zajišťovalo trvalý přísun crowd surferů až do samotného konce koncertu. Stál opravdu za to – kapele to šlapalo jak ve studiu, perfektní zvuk a žádné zkreslení.

Z plošiny Jagermeisteru jsem ještě sledovala část koncertu VOLBEAT, ale pak jsem se postupně přesunula pod Pain Stage, kde měli vystupovat kanadští VOIVOD, které jsem přes jejich veteránské působení živě neměla možnost vidět (byť letos byli ve Vizovicích, ale člověk nemůže být všude) – kapela navíc byla kolem roku 2005 zasažena nemocí a následným úmrtím kytaristy Piggyho, čili od určité doby nebyla ani šance. Set list obsahoval věci jako Voivod, Tribal Convictions, tuším Tornado, Ravenous Medicine, Overreaction, Nuclear War, Treasure Chase ... a v podstatě průřez tvorbou a žánry. Světlo na focení nic moc, ale to je jedno. Na hlavní scéně pak navazovali Opeth, ale zde to bylo pro účely focení prakticky beznadějné. Jednak měla kapela jako snad jediná opravdu smůlu a hned z kraje bojovala s technickými problémy, díky čemuž musela svůj set zkrátit (i tak měl ale 80 minut). Pak pod pódium pustili jen pár fotografů a další směnu až v polovině koncertu, kdy ale byla kapela zalezlá někde v zadu a byly vidět jen některé hlavy. Nemělo cenu se ani o něco snažit, ale koncert se jim nakonec hodně povedl a i přes dlouhé komunikační intervence ze strany Åkerfeldta, které by člověk čekal spíš v klubu než před nějakými 40.000 diváky, mělo jejich vystoupení atmosféru a lidi na ně reagovali nadšeně. Set zahrnoval věci jako Heir Apparent, Soldier Of Fortune (od Whitesnake – až jsem se lekla), Ghost Of Perdition, Harvest, Closure, The Lotus Eater, Demon Of The Fall, The Drapery Falls.

No a to bylo všechno. DEATHSTARS už jsem musela vynechat, protože se ve dvě hodiny ráno odjíždělo zpět na Plzeň a já musela balit stan a doplazit se přes celý areál k místu výjezdu. Co dodat – Summer Breeze se rok od roku lepší a i přes řadu konkurenčních festivalů, a to i v naší kotlině, budu příští rok opět uvažovat o návštěvě. Ostatně termín už je daný a jak znám důkladné Němce, na obsazení festu už určitě začali pracovat…

Fotogalerie k festivalu Summer Breeze 2009 lze nalézt na stránce:
http://www.janachrzova.net//sb2009/sb2009.html

Autor článku: JanaCh






Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!

 Přidej nový komentář: 
Jméno:  
Text:
Opište pozpátku  
Hlavní menu
Houdek hudební nástroje - internetový a kamenný obchod
Vyhledávání
NEW komentáře
K magazínu:
Annabel - rozhovor
(11. 1. 2018 - 23:13)
Ruští Blind Ivy poprvé v ČR!!
(28. 12. 2017 - 07:55)
Konec Rockmagu?
(30. 11. 2017 - 17:12)
Rozhovor s Jarkem Filgasem
(27. 11. 2017 - 19:32)
Invader a Headfire Tour 2017
(20. 11. 2017 - 12:11)
Komentáře ke kapelám:
Atariband
(30. 12. 2017 - 20:11)
Ortel
(28. 11. 2017 - 20:55)
Kiss Revival Praha - Official
(3. 11. 2017 - 16:14)
3-IRON
(18. 10. 2017 - 07:40)
D. Rock
(27. 8. 2017 - 10:09)
Reklama pro vás:
Kytary - přívěsky
Náhodný vtip
Darkont.cz
Betlémy:
Klik Klak:
Metalshop atd.
STOP VOJNĚ!:

Autodoc.cz
https://www.AutoDoc.CZ
Nejnovější kapely
Hledáme !
Hledáme redaktory, kteří by měli zájem dělat rozhovory či recenze CD.
kontaktujte nás zde...
Máte webovky? Vydělávejte.
Máte své webové stránky? Umístěte na nich banner našeho partnerského e-shopu Darkont.cz a vydělávejte. Více info zde.
Máte své CD?
Vydala vaše kapela vlastní CD? A chcete aby se o něm vědělo? Pošlete nám ho k recenzi.
Kontaktujte nás!
Antikvariát:
Darkont.cz
Punkshop:
Plastelína:
Odkazy

Hudební inzerce




TOPlist