Tahem Zapni - rozhovor

„Grunge is dead!“ / „Vážně?“ / „Tak to ani náhodou!“ Grunge nezemřel spolu se svojí nejslavnější ikonou Nirvanou a jejím převelice charismatickým zpěvákem Kurtem Cobainem a na důkaz, že ještě žije, vám přináším rozhovor, s jednou z nejlepších českých grunge band s názvem Tahem Zapni. Na moje lstivý otázky odpovídal frontman kapely Milan Krajmer

Klasika na začátek: odkud jste, jak dlouho hrajete, a v jakym složení?
Takže vznik naší kapely se datuje od podzimu roku 2004 v městečku Kamenický Šenov, to jest kousek od Děčína…….Tehdy se ke mně a Kubovy přidala jeho sestra Simča na post basy….podotýkám, že vůbec neuměla hrát. V tomhle obsazení jsme tvořili až do konce roku 2007 ……v té době jsem začal mít pocit, že mi ve třech lidech dochází invence a tak jsem začal hledat …..povedlo se a přišla Bára, od té doby jedem ve čtyřech. Čili: já – hlavní zpěv, řev, kytara, Jakub Konrád – bicí, řev, Síma Konrádová- basa, Bára Procházková- zpěv, kytara.

Když se řekne slovo grunge, tak si většina lidí nedokáže vybavit, snad s výjimkou Nirvany, která už bohužel, ale Keni aktivní. Kdo jinej podle tebe hrál, nebo hraje kvalitní grunge?
Grunge proslavila nejvíce Nirvana, ale pro mě byl mnohem srozumitelnější v podání kapel jako Pearl Jam, Soundgarden, Alice In Chains a nebo Stone Temple Pilots. Tyhle party tomu stylu dávaly pro mě mnohem víc atraktivnější pohled . Dnes nevím o žádném výrazném objevu v tomhle žánru, snad jen pro mě se stala zajímavou kapela Plewel ,ze kterých slyším staré dobré Alice In Chains a jejich poslední album Columbia. Tihle řízci to mají to fakt dobře poladěné.

Znamená pro tebe grunge víc, než jenom hudební styl?
Grunge je o rozervanosti o duševním neklidu, který se dere ven, podobně se dnes projevují emo bandy, grunge je ale klidnější, je často dlouho nečinný, až do chvíle kdy vybuchne, ale přesto nekřičí aby se lidi děsili, ale spíš nabádá k lítosti – néééé že …( je mi na pííí.u ) a tak Vás všechny sejmu!
Sám o sobě pro mě grunge nikdy nebyl ikonou životního stylu, tak jako v době puberty Depeche Mode. Nevyhledával jsem módní trendy a nebo způsob chování správného grungera, žil jsem v prostředí, kde ulehnout ke spánku za doprovodu Soundgarden ( má nejoblíbenější banda ) bylo jako terapie u psychiatra, ta hudba mi pomáhala překonat spoustu mých životních úskalí ( hlavně v práci…. byl jsem součástí dementně-infantilní sklářské party, kterou jinde v jiných sklárnách nikdy neměli. Zkrátka jsem niterně cítil, že grunge je mé ráno, odpoledne a večer, pač mi dával sílu ty vychlastaný mozky přežít.

Když mluvíš o psychoušovi, byl si u něj někdy?
Myslíš snad, že potřebuji psychouše? (smích)

S grungem se hodně spojujou drogy, jakej je tvůj vztah k drogám?
Drogy jsou součástí tohohle světa a je na každém z nás jestli je pustí do světa svého … no fet ne, ale travička je bio plodina.

Pěstuješ?
Chceš snad návod? (smích) Ne, nepěstuji, to nechávám na jinejch.

Nejznámější grungerskou kapelou světa je jednoznačně už zmíněná Nirvana a s ní spojenej zpěvák Kurt Cobain. O něm bylo vydáno, napsáno a řečeno hodně. Co si o něm myslíš ty osobně?
Kurt to nezvládl. Proč? To bohužel nevím. Ono taky mít Courtney v kuchyni musel bejt fakt rámus. No, jak říkám, nevím, já bych to nezmáčkl, nejsem tady sám. Mám-li ho posuzovat podle hudby, tak tady není co dodat, pouze 3 nástroje, žádná elektronika a přesto zamával celou zeměkoulí.

Tvoříš texty sám na co se v nich zaměřuješ nejvíc?
Z 90% pro kapelu tvořím texty sám, žádný určitý téma Keni, ale až na (Eskymácký Jam), který je nadsázkou o globálním oteplování a (P.Dmi,esek) zase politická agitka, tak se jedná o texty, které vypráví o určitých lidských situacích..
např. (Pokušení): to je o okovech manželství, kdy by se svět jedince měl točit kolem jedné a nebo jednoho, ale ono se to nějak lidem nedaří
(Vláček) : to je o sebevrahovi na kolejích, který nakonec uteče.
(Obrazy): ty vypráví o hledání sebe sama
(Rooooj): hodně drsná písnička, vypráví o tom, jak může být tragické nechat své 4leté dítě po kalbě samotné a ono se stane obětí včelího roje.
Přiznávám, že texty jsou dost složitý na pochopení.

Trošku z všedního života. Čím se členové kapely včetně tebe živí v osobním životě?
Čím se živíme? Já s Kubou prací a obě buchty studují, Kony vejšku, Barča gympl.

Teď obráceně - co tebe a ostatní živí, kromě hudby?
Mě rodina, jinak holky studie a Kuba si užívá svobodného života.

Máte za sebou už nějakej ten odehranej koncert, jak na vás lidi reagujou? Přece jenom se značně lišíte od ostatních - tuctovejch - rockovejch kapel.
Co se vystoupení týče, tak jsme do dneška odehráli něco přes 30 koncertů. Není to moc, ale dnes je vše otázkou peněz a tak, když už je někde nějaký klub, tak potřebuje, aby měl lidi a ty přijdou na kapelu, která má jméno a v té naší lize amatérských skupin je jich pár, o kterých se dá říct, že na ně přijde 100 lidí.
A právě proto, že není moc šancí, tak jednou do roka pořádáme s kapelou malý festival, který zveme Čedič-Fest.
Poslední ročník se mimořádně povedl, celou akci zaštiťovala obec Prysk a mimo bigbítu, vystoupili kamarádi se španělskou a irskou hudbou a jako alternativní koření vystoupilo malé dámské divadlo.
Reakce lidí jsou různé, ale v jádru pozitivní, nejedná se o výslovné nadšení a nebo o uznání tak jako při vystoupeních metalcorových a nebo hardcorových band, ale pivko po nás ve skle zatím neletělo.