Tarja a symfonický orchestr - report

Tarja Turunen (ex-Nightwish), sopranová zpěvačka z Finska, která vystudovala klasický zpěv a věnuje se střídavě metalu a klasické hudbě, konečně spojila svá vystoupení v jedno. Přizvala totiž na dvě svá vystoupení symfonický orchestr v základní sestavě (ale když vidíte to množství hudebníků, těžko jde uvěřit tomu, že se nazývá základní)...

Slyšet tuto uchu lahodící kombinaci jsme měli možnosti hned dvakrát – jednou v Maďarské sportovní hale v Miskolci (12.6.) a podruhé na proslulém českém festivalu Masters Of Rock (15.-18.7.) ve Vizovicích za doprovodu Zlínské filharmonie Bohuslava Martinů.

Do Miskolce se sjeli fanoušci z celé Evropy (a dokonce i dva z Mexika), takže před halou nevládla tak pohodová atmosféra, jak jsme tomu zvyklí z Tarjiných koncertů v Čechách, ale přesto nebyla nuda a každý našel „spřízněnou duši“. Kolem šesté hodiny se již začalo vpouštět do haly a jelikož nebyla plánována předkapela, po krátkém čekání vyšel na pódium celý orchestr, poté kapela ve složení:

Mike TERRANA (bicí)
Max LILJA (cello)
Alex SCHOLPP (kytara)
Oliver HOLZWARTH (basová kytara)
Christian KRETCHMAR (klávesy)

a nakonec Tarja. Koncert se skládal v podstatě ze dvou sekcí a to klasické a metalové, mezi nimiž byla patnáctiminutová přestávka. Každá sekce trvala cca hodinu. První přišla na řadu část klasická, kde zazněly mimo jiné Tarjiny oblíbené operní árie a jako zlatý hřeb za obrovského aplauzu ze strany zejmna českých a slovenských fanoušků zazněla Árie měsíce z Rusalky a pozor – byla zpívána poměrně čistou češtinou. Z písní od Nightwish jsme vůbec poprvé v Tarjině podání slyšeli Angels Fall First. Po přestávce přišla část metalová, kde Tarja představila písně z nového alba What Lies Beneath, které sice ještě nevyšlo, ale reakce fanoušků byly vesměs kladné. In for a Kill jako „James Bond movie soundtrack“ je rozhodně vynikající prací a rozhodně více „heavy“ než jakákoli písnička na předchozím albu. Dále nám byl představen cover od Wite Snakes – Still of the Night, na který panují odlišné názory, stejně jako na předcozí cover Poison od Alice Coopera. Zaznělo ještě mnoho dalšího z Tarjiny sólové dráhy a bylo znát, že Tarja umí „stát na vlastních nohou.“

Původně měla být headlinerem celého festivalu, nakonec skončila jako headliner dne a i o tom můžeme díky Miku Terranovi, který na Masters Of Rock dosáhl zápisu do Guinessovky (odbubnoval 4 vystoupení za sebou – s K2, s Axelem Rudi Pelem, s Tarjou a sólové vystoupení), spekulovat. Fanoušky na Masters můžeme rozdělit na dva póly. Jeden byl Darjiným vystoupením zklamán, druhý nadšen. Pravdou je, že symfonický orchestr se na metalový festival, kde si chtějí fanoušci zapařit na pořádné pecky, moc nehodí. Nicméně ti, kteří patří mezi příznivce, byli koncertem unešeni. Jako první zazněla Árie z Rusalky a následoval mix klasiky, které ovšem nebylo tolik, jako v Miskolci a metalu. Slyšeli jsme opět Still of the Night, Angels Fall First, In For A Kill a sem tam nějaký song z předchozí sólovky My Winter Storm. A ač byla opět inzerována celá sekce Nightwish, mnoha jsme se toho nedočkali. Je to škoda, protože si myslím, že Tarja má na to rozohnit a zaujmout i takový dav fanoušků, jaký jí čekal na Masters a přesvědčit je, že je schopná fungovat i bez kapely, se kterou v minulosti strávila devět let. Kdyby zvolila svůj „festivalový set“, jak to udělala o měsíc později ve Snině, byli by nadšeni úplně všichni a ne jen „skaláci“.

Nicméně slyšet Tarju s orchestrem byl zajímavý zážitek a nelituju ani cesty do Maďarska, ani do Zlína. I když obě vystoupení měla dost podobný koncept, metalová královna prokázala, že si tenhle titul právem zaslouží.