22. 8. 2010

The CULT se konečně objevili v Praze, po více než čtvrt století od vydání prvního alba Dreamtime a jako jedna z mála podstatných rockových kapel, které ještě v hlavním městě nehrály. Jednalo se o druhé vystoupení u nás a první samostatný koncert vůbec, v roce 1993 vystoupili CULT spolu se Suicidal Tendencies jako support skupiny Metallica v Brně.

Na tenhle koncert jsem se těšil, protože CULT byla jedna z mých posledních oblíbených kapel, objevených koncem osmdesátých let, která mi naživo unikala. Za skoro třicetiletou kariéru (kořeny kapely sahají do roku 1981) vydali “pouze“ osm řadových alb, částečně proto, že kolem ústřední dvojice Astbury / Duffy se neustále měnila sestava, po komerčním neúspěchu bezejmenného alba z roku 1994 byla skupina odložena k ledu v letech 1995-1998 a 2002 – 2004 a také proto, že se pánové nemohli domluvit na směru, kterým by se tvorba kapely měla ubírat. Důkazem jsou rozdílná alba a přechody od původní postpunkovo-gotické tvorby, přes stadiónový rock, potemnělé elektronické vlivy, moderní hard rock a zpět. Aktuálně se hraje na koncertech hlavně z desek Love a Electric.

Prostory divadla Archa velikostně vyhovovaly, zaplněno bylo v podstatě do posledního místa a jedinou výhradu mám k obrovským frontám na občerstvení, jež bylo nutné vystát před začátkem koncertu. Dorazil jsem klasicky se skluzem zhruba 20 minut, ale naštěstí jsem o nic nepřišel, stačil jsem absolvovat i dvacetiminutovou čekačku na pivo a ještě jsem stihl start koncertu, zhruba deset minut před devátou. Pro poctivce čekající někdy od půl osmé to muselo být první zklamání.

Zahájení obstarala dvojice skladeb z alba Electric Lil' Devil a Electric Ocean, kde exceloval bicmen John Tempesta, ale kapela se teprve zahřívala a zejména Astbury se evidentně necítil ve své kůži, tohoto dojmu jsem se u něj nemohl zbavit po celý večer. Oči schované za černými brýlemi, místy nasazená kapuce přes hlavu a zvláštní komentáře, ve stylu „Klasický rock ? My hrajeme žijící rock !“ (směrem k plachtě Rádia Beat). Patrně nechce patřit mezi rockové dinosaury, čemuž odpovídá i jeho aktuální spolupráce s japonskými experimentátory Boris, potom ale nechápu, že CULT hrají hlavně ze starých desek a třeba výtečné temné album The Cult nebylo připomenuto jedinou skladbou.

První větší zajiskření tak přišlo až ve čtvrté Rain pocházející z 25 let staré desky Love, ta je dle Astburyho stále aktuální a zde se také objevilo charisma vokalisty, který se jinak příliš “nerozjel“. Úspěch měla i Sweet Soul Sister z platinové desky Sonic Temple, která kapelu katapultovala mezi hlavní rockové atrakce konce 80. let, v níž kapela zajamovala s prvky blues. Následoval song The Witch pocházející ze soundtracku k filmu Cool World a kompilace Pure Cult, který předznamenal odklon od stadiónového rocku směrem k moderně znějící o elektroniku obohacené novější tvorbě. Další hit Edie (Ciao Baby), věnovaný Warholově múze Edie Sedgwick, která zemřela v osmadvaceti letech nemohl chybět, dojemná skladba. Představení novinky z připravovaného alba ? (ještě není jasné v jakém formátu bude nahrávka vydána) Everyman and Woman Is A Star mě zrovna nenadchlo, po komentářích a rozhovorech bych čekal posun vpřed a nová píseň jako by vypadla z nějaké staré nahrávky. Po dvojici písní z prvních dvou řadovek, hlavně Spiritwalker z debutu se povedla, přišel pro mě vrchol večera v podobě Rise z výtečného Beyond Good and Evil na jehož nahrávání už se podílel současný baskytarista Chris Wyse. Ačkoliv song uvedl Astbury parodickým způsobem a dobíral si “tvrdé rockery s malými penisy“, kapela šlapala jako mašina a pořádně přitvrdila, ten riff je neuvěřitelnej. Basista Chris Wyse dostal největší prostor v úvodu Dirty Little Rockstar z poslední řadovky Born Into This, která začíná výraznou basovou figurou, tepající jako srdce celé písně. Základní set večera uzavřely hitovky Fire Woman ze Sonic Temple a šlapavá Wild Flower z Electric, kterou hrávala živě také Alice s Danem Bártou.

Na přídavek se čekalo a zaslouženě přišly možná dvě nejúspěšnější písně z diskografie CULT, She Sells Sanctuary, která znamenala první úspěch v singlové hitparádě a Love Removal Machine, úvodní singl z kritikou ceněného alba Electric, která obstarala finále koncertu a v závěrečném boogie se rozhýbal “kotel“ pod pódiem v krátkém mosh pitu.

Pozitiva tak na konec převážila, po rozpačitých dojmech z úvodu, se hlavně díky gradaci ve druhé polovině večera, podařilo The Cult zanechat příznivý dojem. Fantastický byl zejména bubeník John Tempesta z New York City, jak jej uvedl frontman, který působil v metalových veličinách Exodus, Testament nebo Helmet, jehož přesná a razantní hra byla strhující a znamenala pro kapelu skutečný motor. Sympatický basák Chris Wyse, nejživější z kytaristů, zpíval doprovodné vokály a výtečně doplňoval Iana Astburyho. Nejméně nápadným členem sestavy byl rytmický kytarista Mike Dimkich, který je v kapele již od roku 1993. Nervně působící týpek, s image intelektuála, který běhá maratony a jezdí závodně na kole, v minulosti spolupracoval například se Stevem Jonesem nebo Chep Trick.

The CULT jsou ale hlavně Ian Astbury a Billy Duffy. Duffy předvedl typické prvky své kytarové práce, včetně sól, jež mám zažité z desek a působil dojmem, rockového hrdiny, hrál naprosto v pohodě, image rockera dokonale vžitá. Ian Astbury druhá (nebo možná první) hlavní postava CULT, na závěr koncertu vylepšila svou reputaci a dokázala svou kvalitu. I když si během večera lehce ulevoval, vynechával slova, drive z nahrávek v projevu trochu chyběl. Od Rain jakoby ožil, několikrát vhodil tamburinu mezi diváky a smažil se komunikovat, včetně rýpnutí v úvodu, ohledně prvního pozvání do Prahy. Jiskřící charisma v sobě vydoloval a dokázal, že je mimořádný zpěvák, ne nadarmo koncertoval s bývalými Doors Kriegerem a Manzarekem. Výborný koncert bez zbytečně okázalé show, long living rock!

Setlist:
1. Lil' Devil
2. Electric Ocean
3. The Phoenix
4. Rain
5. Sweet Soul Sister
6. The Witch
7. I Assassin
8. Edie (Ciao Baby)
9. Everyman and Woman Is A Star
10. Nirvana
11. Spiritwalker
12. Rise
13. Dirty Little Rockstar
14. Fire Woman
15. Wild Flower

přídavek:
16. She Sells Sanctuary
17. Love Removal Machine

Autor článku: RVO

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!