Thrash metal - část druhá - Metallica

Kdo by neznal legendární Metallicu dnes již, dalo by se říct, rockového dinosaura a jednu z nejslavnějších „komerčně“ nejprodávanějších metalových či rockových kapel? V tomto druhém pokračování našeho seriálu o thrashi se kouknem na jejich historii.

Kdo by neznal legendární Metallicu dnes již, dalo by se říct, rockového dinosaura a jednu z nejslavnějších „komerčně“ nejprodávanějších metalových či rockových kapel? Ale to už musí každý posoudit sám, přesto je to kapela, která se výrazně zasloužila o rozvoj thrashe jako takového a patří do tzv. Big Four Thrash (velké thrashové čtyřky) a na jejich thrashových albech jsem vyrostl (Ride the Lighting bylo mé první metalové album, které jsem na mc vlastnil), i když od 90‘ let je pro mě jejich tvorba hodně rozporuplná a jejich novější desky mě moc neoslovily, včetně poslední řadovky St. Anger. Ale to by bylo myslím na jeden samostatný článek, o tom možná někdy příště.

Začneme u původce této kapely - Larse Ulricha, který se narodil v Dánské Kodani v 63‘ roce. Lars od mládí hrával tenis po vzoru svého otce profesionálního tenisty a připravoval se na dráhu profesionálního „sportsmena“, avšak pod vlivem Deep Purple (otec ho bere na jejich koncert) a Iron Maiden začíná poslouchat hard rockovou a metalovou hudbu. Rozhodující vliv ale na něho mají Diamond Head, které si zamiloval. Rodina přesidluje do USA do New Port Brach u L.A. V 77‘ Larsovi babička (dědeček je známý jazzový saxofonista Dexter Gordon) kupuje bicí a on se rozhodne pro dráhu muzikanta. V Kalifornii naváže kamarádství s Brianem Slagelem - majitelem Metal Blade records (tento chlap by se dal nazvat guru thrashe, viz.Slayer). Na koncertě oblíbených Diamond Head v Londýně v 81‘, kam vyráží a kde se mu povede se s kapelou spřátelit, se dozví, že jeho kamarád Brian připravuje kompilaci „Metal Massacre“. Okamžitě si rezervuje místo na této desce, aniž by měl nějakou kapelu. Podává si inzerát do novin „Recycle“ a ozve se mu James Hetfield, který ale po setkání o bubenických schopnostech Larse pochybuje (prý mu vypadávaly paličky z rukou ), a prozatím odmítá.

James Hetfield narozen 63‘ v Downey v L.A. Rodiče byli stoupenci léčení nemocí křesťanskou vírou. James rád sportoval, později se stal vynikajícím skateboardistou. Hudbě se začal věnovat v 9 letech, kdy hrával na klavír. Pod vlivem nevlastního bratra, který bubnoval v místní kapele, se obrátil na „rockovu víru“. Ve 12ti mu matka koupila konečně kytaru a v patnácti s pomocí bratra objevil Black Sabbath. Působí v kapele Obsession, která hraje převzaté skladby. Po matčině smrti v 79‘ se rodina stěhuje do LaBrea taktéž v Kalifornii, kde se na střední seznamuje s Ronem Mc Govneym budoucím první basákem Metallicy. Na střední v 80‘zakládá kapelu Phantom Lord, ke které se časem přidává již zmiňovaný Ron, kapela se po nějakém čase přejmenuje na Leather Charm. V té době se už James věnuje skládání hudby i textů.

Vraťme se ale zpět k Metallice. Po rozpadu Leather Charm přijímá James Larsovu nabídku a spolu z Ronem zakládají 15.10.81 kapelu Metallica (datum nemusí být přesné, ale bývá publikováno). Název si údajně Lars „vypůjčil“ od jednoho anglického metalového zinu. Přiberou do party Lloyda Granta na druhou kytaru, použijí Jamesovu skladbu Hit The Lights z dob Leather Charm a obsadí si zamluvené místo na Slagelově kompilaci Metal Massacre v červnu 82‘. Samozřejmě všemu předchází demo se skladbami Hit The Lighs, Killing Time a Let it Lose. Kapela také začíná koncertovat. První koncert má v Anaheimu a na druhém dělají support dnes legendárním Saxon. Po krátkém působení Lloyda Granta se na postu druhého kytaristy mihne v dubnu 82‘ Damian C. Philips (Brad Parker). Mezi tím vzniká další demo Power Metal a na scéně se objevuje Dave Mustaine na postu druhého kytaristy (tohoto budoucího mistra kytary probereme v jiném pokračování detailněji), aby kapela vytvořila další demo se skladbami, které se stanou budoucím základem prvního alba kapely. Skladby na demu rozhodně už budou mnohým známé : Jump in the Fire, Metal Millitia, Seek and Destroy, Motorbreath, Phantom Lord, The Mechanix a opět Hit the Lighs. Takže materiál na prvního desku kapely se začal rýsovat.

Rozvoj thrash metalu (v tisku snad poprvé použita tato škatulka ve spojení s debutem New Yorských Anthrax) byl v plném proudu, ovlivněn v té době hlavně boomem světové vlny NWOBHM (Nové vlny britského heavy metalu), hudbou Lemmyho z Motorhead, Iggy Popa and The Stooges, Black Sabbath, hard corem, ale i punkem, při čemž thrashová scéna vznikala nezávisle na těchto dvou posledně jmenovaných scénách, i když k H/C měl hodně blízko a jak se do budoucna ukázalo začaly se obě scény hodně propojovat, ale také s nepatrnými vlivy jazzu a klasické hudby. Thrash - hodně tvrdá, syrová, rychlá riffující hudba, plná zvratů, basové hutnosti a rychlých, místy až strojových bicích s rozmanitými přechody rytmu - měl cestu ke svým fanouškům otevřenou. Mimo jiné odborníky jsou považováni za průkopníky tohoto stylu newyorští Overkill se songem „Unleash the Best Within“ považovaným za první skutečnou thrashovou skladbu. Mezi další patří také legendární Metal Church, kteří v 80’roce vyprodukovali několik thrashových skladeb.

Ale než Metallica vydá svůj debut dojde k důležitým personálním změnám, tím dalo by se říct i ovlivní budoucí vývoj thrashe jako takového. Vraťme se zpět do 82‘. Kapela se stává poměrně známou v rámci celé Kalifornie, tak také samozřejmě nemůže minout San Francisco „Bay Areu“ (zde vzniká druhá teorie názvu kapely, kterou jim navrhl přítel kapely Ron Quintana), semeniště tvrdé hudby. Ta má na Metallicu takový vliv, že se kapela rozhodne do San Francisca přesídlit z poněkud pozlátkového L.A., kde byl metal vždy trošku hudbou pro „lůzu“. Druhým a hlavním důvodem je setkání s Cliffem Burtonem, mimo jiné basákem skupiny Trauma. Post basáka začal být v kapele horkou věcí, neboť začaly vznikat nejen rozepře mezi Mustainem a Ronem, ale postupně i se zbytkem kapely. Koncem listopadu Ron odehraje poslední koncert a kapelu opouští (mimo jiné s nimi vystupuje thrashová kapela Exodus, kde drhne kytaru Kirk Hammet). Cliff se stává těsně před koncem roku členem kapely a kapela se na pevno usídluje v San Franciscu.

Cliff Lee Burton, syn dvou hippies, se narodil 62‘ v Castro Valley v Kalifornii. Ideály hippie mu byly blízké po celý život. Vyrůstal s budoucím kytaristou Faith no More Jimem Martinem. Od šesti let hrál na klavír, ale později se dal na baskytaru, na kterou cvičil až šest hodin denně, vlivy jazzu, blues a country z něj později vytvořily nejen podle mě, ale i odborníků jednoho z nejlepších baskytaristů všech dob. Samozřejmě ale byl hlavně ovlivněn kapelami Rush, Black Sabbath a klasiky Motorhead. Později svou hrou a skladbami vtiskne nenapodobitelný ksicht Metallice.

Metallica po dohodě s Johnem Zazulou a jeho Megaforce Records se připravuje na natáčení první desky a vyráží na východ, kde mimo jiné vystoupí na několika koncertech např. v New Jersey. Zde vzniká další zásadní problém a tím je Dave Mustaine a jeho nezvladatelné pití alkoholu, které vyvrcholí padákem z kapely, ale můj názor je spíš takový, že to byla jen jedna část problému, druhou byly spíš neshody „dvou kohoutů na jednom smetišti“ aneb Hetfield versus Mustaine. Dvě takto výrazné talentované osobnosti jak po stránce hudební i textařské v jedné kapele se nemohly snést, vše logicky vyvrcholilo v neudržitelný vzájemný konflikt. Kapela je uprostřed natáčení bez druhého kytaristy, na slepo volá známému Kirku Hammetovi, zda přijme jejich nabídku na post kytaristy, přece jenom Exodus jsou již solidně zavedenou kapelou na thrashové scéně. Hammet nabídku překvapivě přijímá a po příjezdu do N.Y. se stává ještě ten den členem kapely ( jiné prameny uvádějí, že Hammet byl členem Metallicy již před nahráváním debutového alba?).

Kirk Lee Hammet se narodil v 62‘ v San Francisku irskému otci a matce pocházející s Filipín (oba též hippie). O hudbu se začal zajímat díky staršímu bratrovi Rickovi, který vlastnil sbírku kytar a rockových nahrávek. S kytarou začal koketovat v 15 letech, ale pořádně se jí začal věnovat v 19 letech, kdy spolu zakládal dodnes fungující Exodus. Jak jsem již podotkl, znal se s Metallicou nejen ze společných koncertů, ale i jak se obě kapely pohybovaly na scéně Bay Arey. V době, kdy mu Metallica hodila lano, docházel na lekce ke kytarovému mágovi Joe Satriannimu. Jak se později ukázalo, žák to dotáhl daleko, v anketě odborníků o kytaristu století v časopise Rolling Stone se Kirk umístil na 11. místě.

Debut, který se původně měl jmenovat kontroverzně „Metal Up Your Ass“ ale byl na nátlak vydavatelství přejmenován na „Kill‘ Em All“, přijalo hladové thrashové publikum s obrovským ohlasem. Syrové, tvrdé, místy kytarově zběsilé, s Hetfieldovým „mečívým přednesem“, vše podbarveno rytmikou Burton – Ulrich (geniální Anesthesia-Pulling Teeth bylo tenkrát pro mne zjevením, které jsem si přehrával pořád dokola) to dodnes považuji za jeden z nejlepších debutů v rámci thrashové scény. Jinak doporučuji kvalitní recenzi kolegy Vipera, kterou naleznete ZDE. Metallica vyráží na své první turné s britskými Raven.

Úspěch alba a koncertování a obrovský boom nejen thrashe ale i metalu punkové a další rockové muziky (že by reakce na nesnesitelně stupidní disco z konce 70. a počátků 80. let?? bohužel počátek 21. století disco muziku dovedl k ještě větší banalitě a tuposti!) nejen ve Státech, ale i v Evropě nakoplo kapelu k nevídanému skladatelskému potenciálu, takže byli koncem téhož roku připraveni natočit další desku. Metallica opět odjíždí na východ, kde začíná nahrávat v New Jersey druhé album. Producentem se stává Dán Flemming Rassmussen. V lednu 84‘ je po jednom z koncertů ukradena celá aparatura kapely. Ze šoku ze ztráty aparátu vzniká Fade to Black, mnohými považována za jednu z nejlepších skladeb budoucího alba (někde uváděná jako první balada Metallicy?). Jako ochutnávku před připravovaným turné vypustí EP „Jump in the Fire“ (někteří pamětníci si budou pamatovat skoro kultovní nášivku na každé druhé „džísce“ za komančů) se skladbami Jump in the Fire, Seek and Destroy, Phantom Lord, které se prodává hlavně v Evropě. Kapela zahajuje v únoru první evropské turné v Curychu spolu s legendární black metalovou kapelou Venom. Při úspěšném cestování po Evropě, kde si získávají obrovskou základnu fanoušků, se v březnu přesunou do Sweet Silence Studia v Kodani, aby pokračovali v natáčení druhého alba. Práci na desce přerušují z důvodu krátkého mini turné po Velké Británii (první vystoupení v londýnském Marquee clubu). Po dotočení alba koncertují dál po Evropě, mimo jiné ve Švédsku s Twisted Sisters. V srpnu vydávají dlouho očekávané album „Ride the Lightning“ u Megaforce Records. Deska byla doopravdy bleskem z čistého nebe na metalové scéně a mnoho lidí (včetně mě) dostala. Ani ne během roku se kapela jak hudebně, tak technicky posunula mílovými kroky dopředu. Přechod ze syrových a místy zběsile rychlých skladeb k až by se dalo říct mnohovrstvým, tvrdým, propracovaným kompozicím, které jsou plné ostře řezaných riffů, kytarových sól, ale také použití akustické kytary a v neposlední řadě také Hetfieldova zpěvu (už ne mekot). Dnes již nezapomenutelné pecky jako zmíněná Fade to Black, For Whom The Bell Tolls, Creeping Death nebo geniální The Call of Ktulu, mě dokážou dostat i po mnoha letech. Více o albu opět kolega Viper v tomto článku.

S úspěchem desky, poté co kapela naváže styk s agenturou Q-Prime Managment (mimo jiné AC/DC, AEROSMITH ) je „vykopnut“ John Zazula s jeho Megaforce Records. Metallica po dohodě s Q-Prime podepisuje během 14 dní smlouvu s velkým labelem Elektra a album vychází znovu v listopadu téhož roku pod jejich značkou. Důležitý a úspěšný rok, kdy se Metallica stala celosvětově známou, kapela ukončí evropského turné koncertem v Londýně v pozici headlinerů (ještě jako bonus vydala kapela EP Creeping Death mimo titulní skladby obsahuje ještě covery Am I Evil od Diamond Head a Blitzkrieg od Blizkrieg).

Po návratu z Evropy se Metallica ještě věnuje koncertům po Státech, aby si od jara 85‘ dala pauzu. Mezi tím se dostane „Ride the Lightning“ mezi 100 nejprodávanějších alb v U.S.A. (holt zlatý časy metalu). Metallica postupně začíná připravovat materiál dalšímu albu. V létě se vrací zpět na scénu (opět Evropa) a na festivalu Monster of Rock v Donnigtonu (mimo jiné Ratt, ZZ-Top, Bon Jovi, Marillon, Magnum) převálcuje celou jmenovanou plejádu hvězd včetně Hetfieldových hlášek „Jestli jste přišli, abyste viděli barevný hadry, make-up nebo jiný sračky a čekáte slova jako rock’n’roll a baby v každý skladbě, tak my nejsme vaše kapela.“ Na „fesťáku“ Days of Green v Oaklandu hrají před 90ti tisíci lidmi.

Z dostatkem materiálu se vydají opět do zámoří, aby nastoupili v září do osvědčeného studia v Kodani, kde ve spolupráci s Flemmingem Rassmussenem nahráli jedno z nejlepších thrashových a i metalových a když nic jiného tak rozhodně jedno z kultovních alb metalové historie. Během natáčení, které trvalo skoro do konce roku, si Metallica střihla vystoupení na festivalu Metal Hammer, kde představila skladbu Disposable Heroes z připravovaného alba. Na Silvestra ji hrají společně s Metal Church, Exodus a Megadeath.

21.února 86‘ spatří světlo světa kultovní album thrash metalu „Master of Puppets“. Co k tomu dodat: Battery, Master of Puppets, Things That Shoud Not Be, Welcome Home, Disposable Heroes, Leper Messiah, Orion, Damage, inc. Jestli mě dostalo předchozí album, tohle mě posadilo na prdel. Nebudu to vychvalovat, ale je to prostě dvacet let nestárnoucí klasika, patřící mezi má nej alba… Sice zvuk se nedá z dnešními alby srovnávat, ale hrábněte do současné nejen thrashové muziky a něco z hudebního odkazu tohoto alba se tam objeví. Více kolega Viper ve své recenzi. Prodejnost „Mastra“, dobrá kritika a parádní celosvětové přijetí desky u fanoušků hned podpoří kapela koncertní činností, v březnu např. turné s Ozzym Osbournem. Po šňůře koncertů po Americe se Metallica vydává ukojit hlad fanoušků na evropské turné pod názvem „Damage INC.“, které zahájí v září ve Walesu. 26. dne téhož měsíce vystupuje Metallica ve Stockholmu, aby se po koncertě vydala na osudovou cestu autobusem do Kodaně. Spící kapelu a další dva členy doprovodu v brzkých ranních hodinách probouzí rána, smyk a převrácený autobus. Všichni vyváznou s různými lehkými zraněními, bohužel až na Cliffa Burtona, na kterého se po vylétnutí z okna autobus převrací. Cliff Burton na místě umírá. Ať padá vina na řidiče či na počasí (článků o Cliffově smrti najdete na netu hodně, včetně různých, i pochybných polemik), hudební svět přichází o jednoho z nejlepších basáků všech dob.

Otřesená a šokovaná kapela se ihned vrací domů, kde 7.října v Cliffově rodném Castro Valley na jeho pohřbu zazní autorův fenomenální „Orion“. Pro mě dodnes nepřekonaná instrumentální skladba v rockové hudbě. Od Cliffova pohřbu „Orion“ Metallica nikdy v plném znění na koncertech nehrála, až v loni na koncertním turné, kdy uplynulo dvacet let od vydání alba Master of Puppets!

Kapela vyrovnávající se s Cliffovou smrtí se potká s Jasonem Newstedem a jeho Flotsam and Jetsam, kde zastává post basy, a po několikerém jamování mu nabídnou místo člena Metallicy, což s údajným souhlasným řevem radostně přijímá.

Jason Curtis Newsted se narodil v Battle Creek v Michiganu. Mezi jeho vzory patří Kiss, Black Sabbath, Tom Waits či Voivod. Od 13 let hrál na basu, ale ta ho začala nudit, aby jí vzal po pěti znova do rukou a založil svojí kapelu Flotsam and Jetsam, kde působil do angažmá v Metallice v 86‘, kterou po neshodách z Jamesem Hetfieldem opouští v roce 2001 po patnácti letech. Dnes působí u legendárních kanadských cyber metalistů Voivod (což považuji za krok správným směrem).

Jason po nelehkém začátku u kapely prokázal, že je mužem na svém místě, a brzy našel cit pro basové linky ve hře Metallicy a brzy plnohodnotně nahradil Cliffa. Metallica dokončí v únoru 87‘ v novém složení přerušené celosvětové turné. Mimo jiné v listopadu předešlého roku získá „Master of Puppets“ zlatou desku.

V létě se zavřou do garáže, kde během šesti dní nahrají mini album Garage Days Re-Revisited. Vydají domácí video Cliff‘ em All (stane se během roku zlatým) a vrhnou se na koncertování, během kterého začínají v září tehož roku natáčet pátou desku s názvem „…And Justice for All“, které ale kvůli koncertnímu vytížení vychází až následující rok - 6.září 88‘. Jak tvrdí samotná kapela, deska je pro ně průlomová. Byla nominována na Grammy Awards, ale vyšla naprázdno. Na albu je sice cítit vliv předchozího díla, ale již zde je znát příklon Metallicy ke komerčnějšímu stylu metalové (či rockové?) hudby, vyzní celkově nemastně neslaně, až na jednu výjimku a tím je dnes již světoznámé „One“, ke kterému natáčí vůbec svůj první videoklip. Propagaci alba pojmou velkolepě. Turné „Damage Justice“ po celém světě trvá rok, aby po krátkém odpočinku ve studiu s novým producentem Bobem Rockem natočili 90‘ tak zvané „Black Album“ nebo „Metallica“, jak chcete, které vychází po různých odkladech v září 91‘. Komerčně světově veleúspěšná deska bořící žebříčky hitparád (prodalo se 11 milionů nosičů), avšak Metallica se zde nejen hudebně odklonila tak razantně od thrash metalu a tvrdé muziky jako takové, že je to již jiný příběh. Jiné kapely, která nemá s tím seriálem skoro nic společného snad jen název ……..???

Příště se koukneme na newyorské Anthrax.