Profil výborné kapely, kterou možná někteří neznáte, proto je na ní potřeba upozornit. Jejich březnový koncert v Praze byl bohužel zrušen, tak se s Thunder pojďme seznámit alespoň prostřednictvím tohoto článku.

Thunder patří mezi moje nejoblíběnější kapely, od setkání s deskou “Laughing On Judgement Day“, kterou jsem si koupil někdy kolem roku 1999, postupně jsem si sehnal většinu jejich nahrávek. Kapela má určité kouzlo, hlavně tím, že jejich písně zůstávají po několika posleších ve vašem povědomí. Ať se jedná o svižnější hard-rockové songy nebo blues či balady, které THUNDER umí precizně (vydali dokonce i kompilaci Ballads).
Jejich hudba má silné emotivní aroma. Dokáže povzbudit, povznést nad běžné starosti, ale hlavní devizou je muzikanství a radost, čišící z tvorby kapely. Nedílnou součástí alb je také precizní zpracování obalů a zvuku nahrávek a s příchodem internetu, rovněž grafika a náplň oficiálních stránek skupiny, které získaly několik ocenění v hodnoceních hudebních webů.
THUNDER čerpají z odkazu kapel ROLLING STONES nebo LED ZEPPELIN a také z jejich vzorů, tj. bluesových umělců. Bluesový nádech má řada písní skupiny a na nové desce rovnou vystavěli pomník jednomu z největších bluesmanů historie Robertu Johnsonovi (viz. obal a název). Johnson byl vzorem pro většinu slavných černých bluesových umělců a jeho skladby nahrála i řada bílých rockových interpretů. Dle jedné historky upsal svou duši ďáblu, aby se stal úspěšným hudebníkem a mohl tak požívat s tím spojené požitky.
Nové album THUNDER “Robert Johnson’s Tombstone” vyšlo 30. října 2006 u STC Recordings (Universal). Kapela vyrazila na turné po Británii v listopadu na podporu nového počinu. V březnu zahájí šňůru po kontinentální Evropě. 17.3. měl proběhnout koncert také v Praze, ale bohužel byl společně s několika dalšími vystoupeními zrušen. Je to velká škoda, protože THUNDER jsou ve veliké formě.
Od vydání velmi dobře přijatého alba “The Magnificent Seventh” v roce 2005, jsou THUNDER v jednom kole.
Kapela absolvovala dvě turné po Británii, dvě po Evropě,odehrála řadu festivalů, zakončenou triumfálním představením na Monsters of Rock Festival v Milton Keynes v červnu. Vydali své čtvrté DVD (financováno kapelou) – “Thunder Go Mad In Japan” – které, jak titul napovídá bylo natočeno během japonského turné v únoru 2006. 1. disk obsahuje dokument z cest, 2. disk je zaplněn dvouhodinovou show. Harry účinkoval s Ianem Gillanem na Teenage Cancer Trust show v Royal Albert Hall, Chris převzal svou roli designera pro label kapely. Luke napsal a produkoval nové album, a Ben si vzal na starost mix a technický dohled. Danny trávil veškerý čas (samozřejmě pokud nezpíval) plánováním celosvětového úspěchu pro jejich vydavatelství (STC Recordings).
Luke Morley říká: “Robert Johnson’s Tombstone je pravděpodobně naše doposud nejsoudržnější nahrávka. Titulní skladba je jednou z nejlepších věcí, které jsme udělali. Říká o THUNDER a našich hudebních kořenech vše. Není nikdo, kdo by dělal to co my a tato deska vede přímo k duši toho, čím jsme. Neuvědomil jsem si, dokud album nebylo dokončeno, že textově se většinou zabývá pokušením a smutkem. Co to vypovídá o nás, nevím. Přes to je album povznášející. Nemohu se dočkat, až to lidé uslyší a skvělé bude hrát materiál živě. Vyrazili jsme do Španělska nahrávat většinu desky, ale místo pronajaté pláže jsme se přesunuli do hor, abychom se vyhnuli potížím. Bylo to skvělé, daleké pohledy dolů do krajiny až k pobřeží, velmi dramatické a inspirativní. Doufám, že se část přenesla do naší práce. S každým albem, jež děláme pro svůj vlastní label, se dostáváme blíže k definici, toho co jsme jako kapela zač, a je to, proto, že děláme muziku pro sebe. Je v tom naprostá čistota. Víme co chceme dělat a protože zodpovídáme pouze sami sobě, jsme totálně svobodní v tom, co děláme. Lidé, kteří si kupují naše alba a chodí na naše koncerty, to vědí a jsem si jistý, že částečně právě proto jsme pořád tady.“
A trocha historie THUNDER…Kapela vznikla na začátku roku 1989 (za přímého předchůdce se dá považovat kapela TERRAPLANE) a má za sebou úspěšnou kariéru, v níž je více vrcholů než propadů. Vydání “Robert Johnson’s Tombstone” zastihlo kvintet na významném bodě, na pozici, kde mistrně rozvíjejí svůj odkaz.
Znají se od jedenácti a hrají ve společných kapelách od patnácti, Danny a Luke sdílejí vývoj od prvních demo nahrávek s kytaristou Duran Duran Andy Taylorem jako producentem. Kapelu doplnilo trio – bubeník Harry James , basista Mark “Snake” Luckhurst a kytarista a klávesák v jedné osobě Ben Matthews. Následoval podpis smlouvy s EMI. Debutovali před 35 zákazníky v Southendu v červenci 1989, odehráli hrstku koncertů před nástupem do studia s Taylorem a zvukovým inženýrem Mikem Fraserem (Bryan Adams, Aerosmith atd.), aby dali dohromady výtečný debut “Backstreet Symphony“. Následovala řada vystoupení, včetně dvou v NEC v Birminghamu, kde otevírali pro Aerosmith, a jejich aktivita navýšila i jejich popularitu. “V naší předchozí kapele Terraplane,” říká Luke, “jsme neměli nikdy podporu rádií a TV a s THUNDER máme tu nejhorší. Takže musíme vypadnout ven a hrát. Máme schopnost hrát živě a získávat tak přátele, a jestli hrajeme pro deset lidí, kterým se to bude líbit, řeknou to dalším a ty budou na našem příštím koncertě. Očkujeme a užíváme si to a ono to funguje! Začli jsme v hospodě v Shepherd's Bush a během 15 měsíců jsme u třech vyprodaných večerů v Hammersmith Odeon. Na to jsem hrdý.”
Na konci turné k debutu hrají THUNDER v ještě větších sálech než je Hammersmith Odeon, následují koncerty po Evropě v roli předskokanů HEART. Odehrají 8 koncertů s amíky LOVE/HATE. Dříve v tomto roce se THUNDER, rozhodně ne naposledy, účastní přehlídky 'Monsters Of Rock' v Donington Park v srpnu 1990. Kerrang, Raw a Metal Hammer, tři nejpřednější britské rockové časopisy, zvolí THUNDER za nejlepší novou kapelu roku. 20.ledna 1991 - Wembley Arena – vystoupení se 4 songy během The Great British Music Weekend (další jména: Ozzy Osbourne, Quireboys, Magnum, Little Angels a Wolfsbane).
“Velká show pod otevřeným nebem nám vyhovují,” říká Morley. “Donington nebo Wembley s Bon Jovi v roce 1995, děláme tato vystoupení velmi dobře. Jsme přirozená festivalová kapela. Možná proto, že rozjedeme lidi, aby si užili sami sebe?”
Tvrdá dřina a zábava k tomu učinila z THUNDER jednu z nejnavštěvovanějších atrakcí a nejpopulárnějších záležitostí 90. let vůbec. Během toho duo Taylor/Fraser produkovalo druhé album “ Laughing On Judgement Day“, vydané v srpnu 1992 (v britské hitparádě dosáhlo 2. místo). Kvintet tvrdě makal na turné. Vystupovali ve Skandinávii, Jižní Americe, ale také v Milton Keynes Bowl se ZZ Top, zažili potěchu z New Year's Eve v Tokiu s kapelami Metallica, Europe a Tesla a možná vrcholem byl triumfální návrat na pódium v Doningtonu jako host Iron Maiden.
Tour na podporu “Laughing On Judgement Day“ (obsahující koncerty po Británii v roli hlavních hvězd a evropskou tour jako support Extreme) bylo příliš na basáka Snaka. Na konci roku 1992 po termínech v Japonsku Snaka nahradil Mikael Höglund (ex Great King Rat), který již hrál na turné po Kanadě na začátku roku 1993 a následném turné po Evropě s účastí na akci na stadionu Dona Valleye v Sheffieldu s hlavními hvězdami Def Leppard.
14.12.93 organizuje skupina speciální dobročinný koncert v Brixton Academy pro CRISIS. Kapelu na pódiu doplňují Spike (Quireboys), Sass Jordan, Stevie Salas a členové Bad Company.
17.06.94 THUNDER hrají s mými dalšími oblíbenci KING‘S X v Palace v Hollywoodu.
Třetí album “Behind Closed Doors“ v USA za produkce Mika Frasera a vyšlo v lednu 1995, po dalším britském turné na konci roku. THUNDER strávili léto koncertováním po Británii a Evropě v programech s Bon Jovi a Van Halen, včetně akcí v Arms Parku v Cardiffu, ve Wembley a na stadionu Feyenoord v Rotterdamu. Album vyšlo v obzvlášť nevhodné době pro kapely typu THUNDER. Grunge bylo hitem. Zírání na vaše boty frčelo, ne tak zpívání o nešťastné lásce.
“Nemyslím, že bychom měli něco proti grunge jako proti hudebnímu vlivu tohoto stylu,” říká Luke. “Byla to skvělá muzika - Alice In Chains a Soundgarden paráda – problémem bylo, že Amerika kromě grunge nic nebrala. To nás bolelo, a samozřejmě nejen nás.” THUNDER pokračovali dál.
V červnu 1995 THUNDER získali cenu časopisu Kerrang pro nejlepší britskou živou kapelu, následovala změna managementu a vydání 'The Best Of Thunder, Their Finest Hour (and a bit)'.
V únoru 1996 podepsali THUNDER novou smlouvu s Castle Communications, v létě Mikael Höglund pod tlakem rodiny ukončil činnost, na podzim přibyl do sestavy kapely dřívější člen Then Jericho, basista Chris Childs. THUNDER nahráli a vydali “The Thrill Of It All“ již pod novým labelem Castle v únoru 1997. V tomto roce koncertovali po Evropě a ve Finsbury Parku v Londýně hráli s Kiss.
Listopad 1997 THUNDER podepsali s Eagle Records. První oficiální živé album “Live“, se objevilo v obchodech v únoru 1998 a kvintet znovu křižoval po Británii, a dělal vystoupení pro charitu v Newcastlu pro British Lung Foundation. THUNDER samozřejmě není cizí charita, organizovali řadu hojně publikovaných koncertů na pomoc kritických událostí v minulosti. Překvapivě, osm měsíců po vydání dalšího studiového alba “Giving The Game Away“, v roce 1998, THUNDER anoncovali rozchod na základě vnějších obchodních tlaků.
Vyrazili ve svém typickém stylu na sérii rozlučkových koncertů, které vyvrcholily dvěma koncerty v Dingwalls v Camdenu 4. a 5. května 2000. Mezitím v červnu 1999 vydala EMI kompilaci 'The Rare, The Raw And The Rest' (kolekce B-stran a nevydaného materiálu z počátků poskládaná Lukem).
Danny: “Byli jsme v tom po jedenáct let, stále jsme koncertovali a byli jsme bezva parta, ale cítili jsme se frustrovaní. Nevypadalo to, že pro nás není možnost budovat fanouškovskou základnu. Náš label vypadal, že chce prodávat odpovídající počet nahrávek, pak zavřít obchod a sečíst prachy. Cítili jsme se jako křečci v kole. Nesměřovali jsme vpřed. Na konec jsem řekl kapele, že chci konec, a doporučil jiného zpěváka. Nechtěli pokračovat beze mě, takže jsme s těžkým srdcem, oznámili rozchod.”
Mysleli jsme, že to je konec…
Ne ne, jako pověstný zlámaný groš je kapela v roce 2002 zpátky. Danny měl jiné aktivity v rámci hudebního byznysu (manažer kapely, konzultant nahrávací společnosti, video a tour producent), Luke nahrál album “El Gringo Retro“. Ben se vrátil ke své dřívější roli nahrávacího technika, Harry hrál s Magnum, a Chris se vrátil k práci hráče ve studiu. Luke a Danny se znovu spojili jako Bowes & Morley, a vytvořili dvě alba. V květnu 2002 vyšlo “Moving Swiftly Along“, v únoru 2004 pak “Mo's Barbeque“. Tato deska obsahuje vlivy funky, rhytm’n’blues, gospelu a hlavní elementy stylu Thunder, hlas Dannyho a kytarovou práci Luka.
Takže proč návrat, objasňuje Danny: “Měl jsem ideu turné Monster Of Rock a nabídl jsem koncept Clar Channel, vypadalo to jako funkční projekt, má role měla být za scénou, pouze se motat kolem a říkat lidem, co mají dělat.
“Ale oni si mysleli, že THUNDER by se měli dát dohromady a účinkovat. ‘To by mohlo přinést dobrý prodej lístků’, říkali. Já si nebyl tak jist, ale nabídl jsem to klukům, kteří souhlasili ! Luke chtěl nahrávat desku,ale já věděl, že to je trochu mimo a nebyl jsem připraven skočit rovnou do ohně. Dohodli jsme se na EP s nímž odstartujeme. Když se novinka rozkřikla, dostali jsme nabídky k nahrávání, ale s výhodami nových technologií a internetem, navíc s naším povědomím o nahrávání jsme postavili a rozjeli svůj vlastní label. Taky jsem cítil, že potřebujeme pořádnou distribuci než vydáme plnohodnotné album.”
“Hlavní bylo, že jsme zůstali dobrými kamarády,” pokračuje Luke. “Po nabídce na 'Monsters Of Rock', jsme byli všichni pro. Řekli jsme si, že si to pěkně užijeme. Pak se uvidí, co bude dál. “Back For The Crack“ EP se prodávalo nad očekávání, stejně jako album “Shooting At The Sun“. Neuvěřitelné fanouškové tu stále byli a dále nás podporovali během další kampaně pro desku “The Magnificent Seventh“, a celé turné jsme udělali za této podpory.“
Luke: “Další perioda, kdy jsme byli mimo byla po Brit-Pop vlně na konci 90. let. Ale teď je rock zpátky, my máme skvělé časy, a co je ještě lepší, vše máme ve svých vlastních rukou.”
Danny: “Nepochybně, tvrdě natom makáme sami, ale odměnou je, že se každé další album prodává lépe, takže křivka stoupá vzhůru a je vynikající, že nemáme smlouvu s žádným bídným rekord labelem, teď je to naše věc!”

