31. 5. 2007

Léta páně 2006, tři roky po vydání alba Made In Hell s navrátilcem Otou Herešem v sestavě, vyvrhla pražská blackmetalová legenda Törr na český hudební trh další desku. Toto album „nechť nazýváno jest Törritorium . . .“

Nová placka se ubírá dál cestou, jaká byla nastíněna již na předchozím počinu. Přeci jenom však dochází k několika změnám. Zvuk mi připadá tvrdší a některé skladby působí o dost agresivněji. Album jakoby opanovala postava Oty Hereše. Z dřívějška jsme byli zvyklí, že Ota skládá muziku, sem tam něco zazpívá a na Made In Hell se podílel i na několika textech. Na tomto albu se opět projevuje jako skladatel, vždyť kromě tří věcí, které pocházejí z pera Radka Sladkého, je Törritorium hudebně kompletně jeho dílem, dále je také autorem 4 textů a konečně teprve na této desce Törru se naplno projevuje jeho božský hlas. Z celkového počtu 12 skladeb (nepočítám intro a závěrečný bonus, o kterém budu hovořit později) nazpíval celých 9. Musím říct, že jeho typicky „nasraný“ vokál do celkové atmosféry písní sedí líp. Je určitě sympatické, že na českém pěveckém nebi zazářila další hvězda a možná i příští Zlatý slavík:-)) Po úvodním hororovém recitovaném intru, které nese stejný název jako deska samotná, se spouští nářez „Čert mě vem“ - pekelně rychlá skladba, ostré kytary a samozřejmě skvělý Ota za mikrofonem. Z této písně se po právu stal otvírák celé desky a stejně tak i otvírák koncertních setů.

Po té následují pecky „Revoluce zla“ a „Generace mrtvol“. Pochází ze skladatelské dílny Radka Sladkého, první z nich zpívá Vlasta a obě dvě patří k těm lepším na tomto albu. U „Generace“ na první poslech zaujme a pobaví text. Verše jako „potraty v hajzlech se rozkládaj“ nebo „ze všech stran na nás hovna lítaj/nebudem se s tím srát a brečet“ myslím hovoří za vše. Sprosté výrazy jsou neodmyslitelnou součástí kapely a já vlastně začal poslouchat Törr kvůli textu „Války s nebem“, ale v současné době tyto texty působí už trochu naivně a spíše vyloudí úsměv na tváři, než, abych bral vážně a šel „mrdat kněze“:-) Nezbývá než si povzdechnout, kde jsou časy pana Švarce a jeho „Lady Madeline“ nebo „Smlouvy s Peklem“, to byly alespoň texty.

Další tři skladby „Ten den“, „Vnitřní hlas“ (text „jdi a střílej do lidí/jdi a nepočítej těla“ by se možná hodil spíše do zpěvníku Debustrolu) a „Rezervace“ (opět Vlasta u mikrofonu) jsou klasickými metalovými kousky, které nemohou žádného příznivce skupiny urazit, ale na druhou stranu z nich nikdy největší hity Törru asi taky nebudou. „Rezervace“ je ozdobená o intro v podobě indiánského tance.

Všechno to, co jsem zatím zmínil, byla jen taková hudební předehra pro to, co má přijít vzápětí. Mám na mysli osmou skladbu „Přes propast času“. S touhle písničkou se Ota vytáhnul. Skvělá pomalá trochu depresivní balada, ve stejném duchu vyvedený text, k tomu Oťasův ponurý vokál a máme tady nejlepší píseň na desce a možná nejlepší píseň Törru od doby, co Dáňa Švarc složil „Vzpomínky na život“. Mimo jiné tahle věc trochu Šakalovu píseň evokuje. Obě se nesou v podobně depresivním duchu.

Bohužel hned po tomto klenotu přicházejí skladby „Zatracenej“ a „Lůza“, které já osobně považuji za nejhorší na celé desce. Hudebně je to průměr a textově taky nic moc. „Lůza“ je možná dokonce nejhorším textem, jaký Törr, kdy měl.

Následující píseň „Milion let“ zase zpívá Vlasta. Je to slušná metalová pecka, která dobře zapadá do celkové atomosféry desky. Hned po ní přichází moje druhá

nejoblíbenější píseň a tou je „Gotika“, opět je to čistě Oťasova záležitost a znovu se mu hudebně, textově i pěvecky povedla na jedničku.

Poslední písní napsanou pro Törritotium je Radkova „Exit us“. Rozhodně to není špatná věc na závěr, i když předchozí „Gotika“ by možná byla vhodnější.

Zcela posledním kouskem na albu je mnou již výše avizovaný bonus, „Mallevs Maleficarvm“. Jedná se o anglickou verzi největšího hitu „Kladivo na čarodějnice“. Je docela zajímavé poslechnout si, jak zní Törr v jiném jazyce, ale po tomto poslechu musí být každému jasné, že Törr v angličtině prostě není Törr. Kromě toho Brichtův původní text ztrácí překladem svoje kouzlo. Jako nápad zajímavé, nicméně bych to oželel, už jen proto, že písnička „Kladivo na čarodějnice“ se mi prostě zajídá. (Skladba sice dobrá, nicméně notoricky známá a oposlouchaná)

Když se tak dívám zpětně, tak asi moje recenze vyzněla trochu kritičtěji, než jsem původně zamýšlel, ale bude to tím, že mám z desky rozpačité pocity. Obsahuje hudební klenoty („Gotika“ a „Přes propast času“), velmi dobré písně („Čert mě vem, Generace mrtvol“ . . .) a oproti tomu zase propadáky („Lůza“, „Zatracenej“). Nicméně i přes tuto „rozmanitost“ působí jako vyvážený celek (ty dvě písničky bych nakonec přežil), prostě další řadová deska, kterou si kapela rozhodně ostudu neuřízne a která si dozajista najde spoustu svých fanoušků, ale na druhou stranu se asi nikdy nestane kultem jako třeba „Institut klinické smrti“.

Törritorium se poslouchá velmi příjemně, ale při každém dalším poslechu si čím dál tím více uvědomuji, co plzeňský obstaravatel pohřbů Šakal pro Törr znamenal.

Autor článku: Liquido

Komentáře:

Zajímavá recenze. Mé názory na jednotlivé skladby jsou sice částečně jiné, ale rád jsem si porovnal svůj náhled. Ale "Přes propast času" je opravdu skvostná. Deska je taková ponurejší než předešlá hitová Made In Hell, ale je to zdařilá práce.

No jo,más me prectenýho:-) Období se Sakalem bylo nejlepsí období Törru, na tom se nic nezmení:-)

...když jsem začal tuto recenzi číst a zaregistroval zmínky o Šakalovi..bylo mi to povědomé..no a když čtu, že I.K.S. je nejlepší počin...hned mi bylo jasné kdo je autorem,hihi