20. 9. 2011

Nedávno se vylíhlo na svět dílko vzdávající hold české Black-Metalové legendě Törr. O jeho vydání se zasloužila redakce časopisu Pařát. Ovšem na místo pochval se setkalo spíše s rozporuplnými reakcemi, mnohdy až zatracujícími. Ovšem, co hlava, to názor, pojďme se do toho pustit.

Projektu se zúčastnilo šestnáct více či méně známých kapel, pohybujících se v temných vodách českého černého metalu.

Kapely si vybraly nejstěžejnější kousky z nejslavnějších období Törru a sice „Šakalovské“ éry „Armageddon“, „Institut klinické smrti“, „Chcípni o kus dál“. Kultovní album z éry Oty Hereše „Kladivo na Čarodějnice“.

Jako první se dostalo na pecku „ Samota v Smrti“ v režiji kapely Pandemia. Pánové si song upravili do death-metalovější podoby a myslím, že se jim to v celku povedlo. Můj nejoblíbenější kousek na desce.

U dalšího tracku jsem trošku váhal. Kapela Kardacheron překopala kultovku „ Kladivo na Čarodějnice“ v místech, kde se mi to zrovna moc nezamlouvá a to v úvodní pasáži, která vždy patřila Vlastu Henychovi, poměnili některá slova a ve výsledku to zní trošku divně. Co mě na songu zaujalo, jsou pasáže prokládané úryvky ze stejnojmenného filmu, jsou dobře načasované. Další co mi ve skladbě nesedí, je jejich verze mezihry mezi druhou a třetí slokou. Ale budiž, není to úplně špatné.

Další v pořadí je píseň „Armageddon“, prezentovaná seskupením Radiolokátor. Skladbu nijak nezměnili, pouze lepším zvukem než má originál dostala modernější sound a větší říz. Melancholy Pessimism si pohráli s exorcismem a naprosto vymýtili ducha původní verze. Nejsem moc velkým příznivcem extrémních hrdelních zpěvů a neidentifikovatelných riffů, ale má to svoje kouzlo. Tedy „Exorcist“.

Velmi jsem byl zvědavý, jak dopadne cover dalšího velkého hitu „Život a Smrt“. Začátek je velmi povedený, má nádech klasického gothic rocku. Zbytek na mě působí moc uřvaně. Tato verze mě hodně zklamala.

Jako šestý v pořadí přichází asi pro mnohé z nás nejočekávanější kousek na albu a to kultovní dílo

„Posedlá“, kterou si za doprovodu kapely Panychida zakřičel sám její tvůrce a nejvýraznější osobnost, která kdy prošla řadami Törru, Daniel „Šakal“ Švarc. Dan stejně jako pánové z Panychidy si se skladbou velmi dobře pohráli. Mnohé z nás více než tato skladba určitě zaujala právě přítomnost Dáni Švarce, který má stále hlas v dobré kondici. Skladba na mě působí jako jedno velké „psycho“. Ostatně jak je u „Šakala“ zvykem. Svoje místo zde má i „Kult Ohně“ v podání kapely Fleshless, kapela si se skladbou nijak nepohrála, zanechala původní aranže, pouze se opět objevil můj neoblíbený hrdelní projev. Jediné co se mi na tom líbí, je vylepšený zvuk. Balada „Vzpomínky na Život“ dostala symfonický kabát a k tomu ženský vokál. Přiznávám, že je to pro mě jedna z nejlepších coververzí na albu. Hodně povedené dílo z rukou kapely Everlasting Dark. Folk - metalový nádech dostala i letitá pecka „Padlý Chtíč“. Opět velice zajímavé pojetí, kapela dokonce zachovala slastné výkřiky poběhlice, o níž se zde zpívá. Opět zde dochází na hrdelní chvilky, k této verzi mi to ale sedí.

O pecku „Král Mor“ se postarala trashová banda V.A.R. Píseň si předělala ke svému „ksichtu“ a stvořila povedenou trashovou mlátičku. Oproti původní verzi výrazně zrychlené, má to říz. Skvěle odvedená práce.

Virtual Void si vzali na paškál otvírák z alba „Armageddon“ a sice „Žal“ až na pasáž se sólem na mě skladba působí velmi utahaně.

Další, dalo by se říct kultovní záležitost si k obrazu svému přetvořili Imperial Foeticide. Jedná se o věc „V Podzemí“, která dostala úplně jiné rozměry, sloky jsou až moc „ublité“, mezihry však dostávají povedený melodický ráz.

Svou původní tvář a utahanost obohacenou o pár světlých momentů, díky kterým skladba trošku ožila, si vysloužila titulní věc z alba „Institut klinické smrti“ v podání kapely Et Morierum. I když jsou pěvecké pasáže značně utahané, tak se v nich objeví světlá místa v podobě melodických kytar a symfonického podkladu. Není to špatný kousek, po více posleších se určitě zalíbí.

Po pomalém „Institutu“ přichází sypačka „Právem Silnějšího“, jedná se o poměrně vydařený cover. Velkým mínusem jsou však velmi špatně nazvučené bicí, což výrazně ruší při poslechu. Tolik kapela Devastathor. Poměrně dobře vyznívá předposlední „Pán Snů“ v podání kapely Demiurg. Se zpěvem se však kapela hodně sekla, možná mě za to někteří zasypou sprostými nadávkami, ale „chipmunkovitý“ projev zpěváka mi opravdu nesedl. Ale muzikantsky se jedná o velmi dobrou záležitost.

Závěr patří symfonickému uskupení Interitus, jenž si zvolili „Jedu v tom dál“. Ženský vokál mi do této písně vůbec nesedí. Řekl bych, že kolegové Everlasting Dark se zde předvedli v lepším světle.

Tak nakonec deska vyvolala rozporuplné dojmy i ve mně, někde to kazil špatný zvuk, jinde si kapela zvolila song, který se k jejich projevu vůbec nehodí. To ale bývá velkým problémem u většiny tributních desek.

Ovšem kapely Pandemia, Panychida, Everlasting Dark a V.A.R. svoji úlohu zvládli velmi dobře.

Autor článku: Tommy

Komentáře:

to lukáš: Tak černě bych to zas neviděl, najdou se tam dobrý pecky, ale bohužel jenom pár. Kapely zde dělají reklamu hlavně sobě, jak s tím naloží je už na nich.

torecenze Tribut torr:
Hodně pruměrná deska.Super songy, vedle totálních sraček. 5,5 z 10 možných.