1. 9. 2007

A tak se nám zase po roce přihodil Trutnov. Indoš Geronimo vytáhl zpod Krakonoše (ova náměstí) dýmku míru a vyfoukl nám z ní Open air music festival Trutnov. A že ho letos nacpal hóódně kvalitním tabákem, o tom není pochyb...

Ono, k dvacetinám to chce pěkně vypečený dáreček. Tím byl symbolicky a pak i skutečně samotný náčelník Václav Havel. Co dát festivalu svobody k jeho narozeninám? K přiznání otcovtsví nedošlo, ale my stejně, Venco, tušíme, žes v tom měl prsty=)

No ale teď k samotnému výběrovému tabáčku, jehož první ochutnávka proběhla už při neoficiálním začátku – čtvrtečním.

Tady se ale projevila první, jediná, ale docela zásadní mrzutost festivalu. Jubilejní dýmkové koření přilákalo tolik návštěvníků, že tam už ve čtvrtek bylo lidí jako loni v sobotu večer. Tatam byla atmosféra vzrušení a napjatého očekávání věcí příštích. Byla tam hlava na hlavě a člověk spíš koukal pod nohy, než aby si vychutnával návrat na ono (třikrát pokleknout=) Bojiště (areál festivalu nese název Na Bojišti, podle bitvy, která se tu odehrála)

Dlužno říct, že Monkey business, Bill Gould (znáte z Faith No More) a New York Ska Jazz Ensemble nám všem hodně vylepšili náladu. Čeští opičáci byli vynikající, tak jak je známe a celé Bojiště si hned na úvod zapělo s nimi. Mr. Gould zpíval známé i neznámé písničky a do toho stihl významně zahustit atmosféru. Počáteční zklamání se vytrácelo a přišli motýlci do břicha. No a newyorčané předznamenali celý letošní ročník. Ska ve své nejčistší podobě prostoupilo celý Woodstock. Tihle Amíci tam přidali něco jazzu a swingu a náramně se do toho obuli. Byli osvěžující a nenechte se zmýlit jazzem a swingem, jež evokují třicátá léta a kavárenskou pohodu, tohle byla vysloveně taneční záležitost, nejlépe to vystihuje jedno kulantní, byť lehce slangové, české sloveso – pařit. A tak jsme se všichni s NYSJE propařili až do pátku, času na vyspávání bylo dost. V sobotu začínáme až ve 14:00.

Oficiální začátek měl proběhnout za účasti Bambini di Praga a jejich Mistra Bohumila Kulínského, jež je poněkud spornou postavou a vedly se o něm mnohé polemiky. Ačkoliv nás nepoctil svou osobní přítomností, své Bambini za námi bez obav poslal a tak jsme si mohli vyslechnout jejich hity=) Mezi nimi například This little babe a Deo gracias, kteréžto měl v repertoáru i jihlavský sbor při ZUŠce – Gaudium=)

Po nich to rozjel Benjaming band. Příslušníci jedné rodiny z Petříkovic, nedaleko Trutnova. Oblečení do kiltů, hrající na echtovní jihočeské dudy, mající teprve třináctiletého bubeníka. Hrají veselý punk v keltském odstínu a tím, co vás na nich dostane, bude jejich bezprostřednost.

Velmi bezprostřední byli i po nich příchozí Locomotive. Tahle partička z Jižních Čech se s nikým a ničím nesere (myslím si, že by se jim tohle řízné slůvko moc líbilo ve zmínce o nich) Svůj název nemají pro srandu králíkům, každý správný indoš ví, jaký je to nářez, když proti němu jede lokomotiva. Tak takhle drsní jsou.
Drsný je ale i Geronimo, když vedle sebe staví takové protiklady. Hádejte, co zpívá teď? Rýmuje se to k „něha“ no ano, Peha. Deň medzi nedělou a pondělkom, Spoma’l a slečna Katka, která se nám líbila všem a mohla hrát klidně i dýl. Ostatně ochutnávka britského poprocku na slovenský způsob prospěla všem punkerům a máničkám, které beztak uvízly mezi Visáči a Plastic people. To, že je (Pehu) hrají v rádiích přeci není smrtelný hřích. Jedni výše zmiňovaní, a Plastici to nejsou, už se ale chystají pořádně bouchnout do stolu a zazpívat nám něco o cigaretách Start, a o tom, co kluci řikali=) Stejně je mi záhadou, jak se tihle divočáci mohli dožít čtvrtstoletí fungování (bude v prosinci). Kamarád říkal, že kytarista je správcem Czechnetu. No když slyším o traktoru Zetor, nepochybuju o tom, že členové kapely Visací zámek oplývají inteligencí, v jednoduchosti je přece krása. Zjevení a legenda. Živoucí byť trošku v rozkladu. Zaplať pánbůh, že alkohol konzervuje, dejžtopánbů, že tady budou Visáči věčně=)

Velkou hvězdou letošního Woodstocku byli braťia Polemic. Tihle výtečníci hrají svěží ska s vychytanými dechy (slang pro dechové nástroje – typický představitel – trubka, nebo saxofon, jsme doma?=) Jejich hudba je snadno rozpoznatelná, dlouho zní v hlavě a na rozdíl třeba od Tleskače dává víc vyniknout textům, mají ambici sdělovat – ne nadarmo Polemic. Tihle Slováci mají před sebou hodně velkou kariéru, o tom, myslím, netřeba polemizovat.

Od ska je kousek k reagge, ostatně, obojí má stejnou domovinu a to Jamajku (Bůh ochraňuj královnu, Boba Marleyho a všechny zelené rostlinky) A o zelené rostlince především zpívá nastoupivší Švihadlo. Nemáte zkušenost z marihuanou? Poslechněte si reagge partičku Švihadlo a bude vám všechno jasné v tu ránu.

A zase kostrast jako blázen. Hudba Praha a Petr Váša. Lokomotivám se motají kola a máničky, co pamatujou první ročník festu mají pohotovost. Nám rockerům o dvacet let mladším to asi nic moc neřekne, ale stačí se trochu zaposlouchat a člověk některou melodii pozná..=)

A v tuhle chvíli oněmí celé Bojiště. Slova nebudou potřeba, Ladies and Gentlemans, The Dhol Foundation přichází. Sedm pákistánců s bubny na ramenou přišlo naprosto rozsekat vykulené punkery, máničky i ty normálně vypadají návštěvníky. Hoši od Bengálské řeky se do toho obuli, že Krakonošovi nadskakovaly v kredenci všechny hrnečky. Na hlavní scéně bylo snad všech 20 000 lidí a všichni pařili jak smyslů zbavení. Ten večer mnoho laviček padlo za pákistánskou vlast energie, šířící se od pódia. Dhol Foundation již na Trutnově byli a oni, zamilovaní do nás, jako my do nich, se rozhodli natočit zde svoje live DVD a tak při bubnování málem vypustili duši, a rozhodně vypustili ze sebe to nej. Tenhle dárek stál za to a dlouho se o něm mluvilo a dlouho se na něj bude vzpomínat.

Po nich vystoupili rockeři, jak z irského pubu – Greenland Whalefishers a pražško-jemenští Al-Yaman, ale vystupovat po Dholech bylo velmi nevděčné.

V sobotu se Trutnov probudil do horkého, slunečného počasí (konečně!!), přesto se většina návštěvníků vykulila z brlohů až kolem vystoupení mínusových stodvacetitří minut. Tahle trojice nezklame žádnou dušičku, ať fandí na hudebním poli, komu chce. A na kocovinu je lze také doporučit, říkal u stánku s pivem jeden pankáč, co měl v obličeji zelenou barvu. Ale na jeho kocovinu by pomohla spíš modlitba, kterou si mohl ten zvracející chudák odbýt hned vzápětí. Open air bohoslužba je jedním z atributů Trutnova, který nenajdete na žádném jiném fesťáku.

Na pubové scéně, mnou opomíjené pouze z nedostatečné kapacity (mojí, jakože mohu být jen na jednom místě), se v té chvíli uskutečnilo jedno zajímavé zjevení. Magor Jirous zde četl svou poezii. V hospodě (jak se scéně říká) bylo ticho, před pódiem seděli lidi (jeden spal a asi na Magora nepřišel plánovaně) a Magor, zpocenej a v klobouku předčítal svoje verše. Myslím, že to bylo hodně dobrý. Ať už ho uznáváte, nebo si o něm myslíte, že je magor (to by ho možná potěšilo), to bylo fakt dobrý=) Na hlavní scéně zpívá Dobeš, neprávem opomíjený folkař, zpívaj o tom vrabc na Rokytě, že učenec je horší než-li dítě a další úžasné písničky, co mají co říct.

Nedlouho po něm další zjevení na Bojišti, Sváťa Karásek, farář, legenda undergroundu, písničkář? Jak chcete, bylo to ale docela milé=)

Divokých zvířat bylo na Trutnově vždycky spousta. Ale rovná stovka jich vystoupila krátce po páté hodině odpolední. Sto zvířat bylo nejnadupanějším vystoupením sobotního odpoledne. Zas pařila celá hlavní scéna a tak to máme rádi. Jejich songy jsme dýchavičně pěli jako jedno tělo a s ostatními zvířaty jsme byli i jedna duše=)

Hodně stylová jízda byli The Race ze staré dobré Anglie. Měli také velkou energii, přesto naprosto odlišnou od Zvířat. Viděli jste film Kafe a cigára? Tak takoví jsou Race. Nenásilní, pohodoví, ale s ambicí sdělovat, myslím, že o nich ještě uslyšíme=) Jiří Schmitzer, člověk, kterého známe spíš jako herce, třeba z Kytice, nebo Zdivočelé země, se nám již v minulých ročnících představil jako vynikající zpěvák, něco mezi Závišem (ale nepoužívá sprostá slova) a Dobešem. U něj zpívání a hraní není jenom rozmar, má to v krvi a dokáže si publikum získat na svou stranu=) Bylo spousta lidí, kteří zpívali s ním a myslím, že má jako zpěvák velkou budoucnost. Holt, nestává se to často, ale rodí se i renesanční osobnosti.

Pražský výběr skýtá takových osobností hned několik, tak třeba vypečený kapelník Michael Kocáb byl i politikem. Byl to on, kdo s karafiátem vyprovodil posledního ruského vojáka v roce 1991 a poté dodržel slib, že zůstane v politice tak dlouho, dokud „spřátelená vojska“ neopustí naše území. Stalo se a Kocáb se vrátil k muzice. Vilda Čok coby hudebník působí ve výběru II. i ve vlastní kapele Vilém Čok a Bay Pass, nádavkem hraje v muzikálech, hraje, tančí. Ta dračice, která zpívala a tančila divoké tance, byla podle Blesku (nebo Aha?) nová Kocábova milenka, dnes je v módě u padesátníků mít milenku… Nikam neodcházejte, čeká nás milý host, řekl jako by nic neopakovatelný Laďa Čumba – moderátor hlavní scény. Zavládlo vzrušení, jaký jediný host by nám mohl být milejší? A tak Václav Havel, bývalý prezident, aspirant na Nobelovu cenu, disident, spisovatel, dramaturg a náčelník svobody v Čechách přijel za svými do Trutnova. Přednesl krátký děkovací proslov, v němž vyjádřil díky například psovi, nikoliv však Dáše, ač si to dav žádal skandováním, potom mu Geronimo nasadil indiánskou náčelnickou čelenku z peří a prohlásil ho náčelníkem Trutnovského festivalu. Potlesk neustával dlouhé minuty a na tvářích všech divočáků se objevil dojatý výraz, tleskali jsme s láskou, v srdcích nás všech se Havel stal naším náčelníkem. (Havel prý na Trutnově podepsal petici PRO radar a tak už možná není v úplně všech srdcích…)

Loni na Trutnov přijela Eva Pilarová. Byla z nás trošku vyděšená, čekala od nás výsměch a dostalo se jí velkých ovací. Po svém šubyduby, kdy pařily všechny máničky, punkeři, dredaři, slečinky i vejpitci jako by mezi nimi nebyl rozdíl (ano ano, to je duch Trutnova, není k dostání na žádném jiném festivalu) Nejvyšší mocnost nám prostě připravila obrovský zážitek a všichni jsme byli moc spokojení.

Letos přijela Marta Kubišová, ale atmosféra zdaleka nebyla taková. Oboustranně to bylo celkem chladné přijetí. Paní Marta prohlásila konečně zahraju píseň, kterou chcete slyšet, zazpívala Modlitbu, ale čekali jsme víc. Čekali jsme vřelost a porozumění mezi všemi výše jmenovanými, ale nic takového se nestalo. Nevím proč, ale když příští den nevystoupil Rudolf Pellar, volalo se Evě Pilarové.

Potom na Bojiště sedl démon. The Young Gods rozezněli temné stránky našich duší a noc začala být ostražitá a severská. Basy jako blázen a táhlé silné melodie, do toho zpěvákův řev, zkrátka hodně silný zážitek, nevím, k čemu bych to mohla jenom přirovnat. The white stripes a HIM dokupy? Nevím, možná to není úplně přesné, ale mělo to rozhodně hodně energie.

Po čem sáhnout teď? Na dvacátém ročníku festivalu zrozeného z undergroundu prostě nemohou chybět The Plastic people of the Universe. Se vším co k nim patří.

Po nich Garage a Tony Ducháček, tradiční trutnovská kapela, nepřetržitě na Trutnově vystupující od roku 1990. V souvislosti se zpěvákem se často zmiňuje alkohol, ale myslím si, že o půl třetí ráno nám to bylo všem putna, protože jsme byli beztak už taky..=)

V neděli se hrálo od devíti, ale nemluvila jsem s nikým, kdo by na těch koncertech byl. Až Totální nasazení vytáhlo vejpitky z pelechů. Za kocovinu mohli pomodlit při další Bohoslužbě, a potom taky Svatý, ale Pluk. Unikátní dětský (spíš mladistvý) pěvěcký hippie sbor. Byly to pecky a to i o něco později v Pub Stage. Největší rockové hity. Uriah heep, Rolling Stones, Pink Floyd a Všichni rockerovi muži. Fantastický zážitek. Jejich sbormistr skákal na pódiu jako správný divočák a holky a kluci u mikrofonů také moc dobře věděli jak se na Trutnově paří=)

Dalším zjevením pod horami byli Krucipüsk. Tihle hoši jsou hóódně tvrdí a dali Bojišti poořádný nářez. Člověk se nestačil divit kolik příznivců mají mezi dredaři, máničkami a punkery. Dali kouř i technice a tak byl jejich koncert slyšet až do stanového městečka. Ten Béďa to ale válel.

Tramtadadááááááááááá Monsieur le Vypsaná fixa na hlavní scéně. Typická přerostlá patka (mám na mysli zpěvákův účes) za mikrofonem, kytáry proklatě nízko a naprosto specifický punk. Získá si hravě i vyznavače jiných stylů. Fixa bude jednou hodně velká legenda. 1982, jsem malej Ímo a ty jsi princezna bude hymna všech zastydlejch pupkatejch stejců, co mají z mládí schovaný okopaný Glády a pásek se cvočkama. Na publiku bylo ale vidět, že paří už čtvrtý den a horko udělalo taky svoje, a tak si myslím, že si Vypsaná fixa zasloužila mnohem větší pozdvižení, než jakého se jí dostalo. Kdo pamatuje loňský a předloňský ročník, kdy Fixa vystupovala ve dvě ráno v hospodě, byl jistě zklamán tímto jejich vystoupením.

Banjo band Ivana Mládka naopak překvapil svou svěžestí. Nečekal pogo a všichni znali texty. Jedu takhle tábořit, škodou sto na Oravu, neslo se Bojištěm.

Po čundrkántryšou přišla ještě větší šou. Vycházející hvězdy ruku v ruce. Ska jako styl a Tleskač jako kapela. Chca nechca museli jsme pařit. Svižné rytmy žesťů z nás vykutaly poslední síly a oblíbené melodie nám návštěvníkům zase připomněly, proč tak milujeme Trutnov. Slunce svítilo, piva pořád dost a Tleskač na pódiu, jak že si vy představujete ráj?=)

Finálový nedělní večer rozhodně po absenci avizovaného Rudolfa Pellara pozvedli Sunshine. Pravou tečkou ale byli United Flavour. Představte si velkého černocha ve volném oblečení, vedle štíhlou Španělku, která svůj skvělý pěvecký výkon doprovázela hóóódně sexy pohyby. Netančila prvoplánově, bylo to jaksi mimoděk, bylo vidět i na tu dálku, jak moc to má tahle kočka v krvi pohyb, tanec a zpěv. A k tomu tři český kluky na klávesy, na bubny a jedno braťia Slováka. A styl? Nepopsatelný, nezapomenutelný. Na hodně fotkách se určitě objeví chvíle, kdy bylo publikum vyzváno k podřepnutí. Stalo se tak a za černochova hupa hupa hupa hupa se všichni pomalu rytmicky zvedali. Potom zpívali o tom, jak je důležité mít sny a ty sny si plnit a že pro ně je tohle splněný sen a my jsme jim to všichni věřili a zase nás prostoupil všechny ten duch Trutnova a ve vzduchu jsme cítila lásku a sem tam zavála i zapálená cigareta z marihuany.

Po nich přišli Boban i Marko Markovič Orkestar, asi nadmíru zajímavá balkánská dechovka. Ale podle mě se do nedělního večera nehodili. Kdyby si prohodili čas třeba s Vypsanou fixou, bylo by lépe na Bojišti.

Po nich to měli rozjet Afoxé Loni, brazilská skupina bubeníků, hudebníků, zpěváků a tanečníků (spíš tanečnic=)). Rozruch způsobili už v průběhu odpoledne, kdy šli průvodem po areálu. Byli na dosah, byli bíložlutí a při pohledu na bubeníkovy dredy museli všichni trutnovští dredaři zblednout závistí. Jenže večer se rozjížděli tak dlouho, že když to pořádně rozjeli, byl amfiteátr téměř prázdný. Čtyři dny festivalu dají člověku pořádně zabrat.

Ale to je prostě Trutnov, tanec do úmoru a taky kytičky, indiáni, Hare Kršna (které jsem neprávem opomíjela, přitom jsou tak typičtí. Mají vlastní scénu a zpívají kírtany (harekrsna text na stejnou, zrychlující se melodii), tančí chrámové tance (úžasné tanečnice, na kterých můžete oči nechat + jsou jako gumové a vypadají hezky na fotkách) a vaří vegetariánské jídlo, které pokud jste milovníkem české kuchyně nedoporučuji…) Trutnov je prostě trochu Tibetu, Indie a trávy. A hlavně Beauty, Freedom, Truth and Love. A tolerance především. Jenže, čehož je důkazem Havel sám, i politiky. 2005 telefonát Paroubkovi, loni pohlednice s podobným cílem. Občas, na pohlednicích hlavně, trochu černá a bílá. Styďte se říct, že vaše babička v třiašedesátým volila komunisty, že se vám líbil nějaký Paroubkův počin, nebo že snad nedejbože souhlasíte s novou Špidlovou studií ve funkci komisaře EU (byla o platech žen v EU). Noc na toi toi vás nemine.

Trochu si dělám srandu a trochu ne. Jenže to je prostě Trutnov. Ber, nebo nech bejt. 4 sprchy na celej kemp, červené bláto, když je sucho, tak prach na všem a na všech, pankáč zvracející na sousední dredy. Ale nikde ve tři ráno nebubnují na plechová koryta na umývání a nikde vedle sebe neuslyšíte takové kapely jako právě na Trutnově. Krucipüsk, Martu Kubišovou, Hare Kršna a Záviš (že neznáte? Chyba lávky, pornofolk…)

Nikdy, doufejme, ani když Bojiště vyměníme za jiné dobré louky se z Trutnova nestane komerční prezentace kapel typu „a teď si koupíte cédéčko“ chci říct „na pódium přichází…“

Trutnov je vždycky zážitek, ten letošní byl vážně, ale fakt skvělej a nadmíru vydařenej zážitek. A byl by i bez ohledu na to, jaký kapely jste viděli, nebo jestli pršelo. Tenhle Východočeský Woodstock má ducha a tím je svoboda a láska v srdcích a duších všech těch divočáků, co se tam jeli opít, zapařit, ale taky trochu prožít setkání a pozvednout si ducha.

Autor článku: Barushka

Komentáře:

Souhlasím, na pár festech už jsem byl a žádný nemá takovou atmosféru. Navíc si tady může člověk vzít dovnitř cokoliv k pití bez větších problémů se security a vevnitř jsou hadice s pitnou vodou. Tradičně best scéna - Hare Kršna a spousta vpodstatě šílených, ale přátelských lidí. A hlavně klasický červený jíl. V mokru brutus bahno v suchu prach. A hlavně It is all about moment of congregation and drums.