Tublatanka a Aleš Brichta Band v Plzni - report

Nový plzeňský amfiteátr za obchodním centrem Plaza hostil v pátek 16.9.2011 koncert rockových legend, které po několik desetiletí tvořily a tvoří dějiny československé hudby. Na první pohled poněkud otevřený a odosobněný areál se postupným zaplněním máničkami stal útulným prostorem, takže příjemné strávení poměrně teplého večera nemohlo nic narušit.

Někdy po sedmé hodině nastoupil na pódium berounský METALLICA REVIVAL. Nevím, podle jakých kritérií se hodnotí počínání revivalových kapel, tady zkrátka čtyři průměrní muzikanti přišli zahrát pár skladeb od skupiny Metallica, stejně jako by tak mohla učinit kterákoliv jiná parta. Nic víc, nic míň, těch všemožných revivalů je na můj vkus opravdu přespříliš.

Pak už se začal připravovat ALEŠ BRICHTA BAND. Kdo se o dění v této kapele zajímá, ten v posledních dnech mohl prostudovat dostatečné množství materiálů. Já se například dozvěděl, že muzikantům se platí za nahrávání (doposud jsem si myslel, že muzikanti si naopak na studio skládají) anebo že distribuovat CD za pár pětek přes trafiky je výnosný kšeft umožňující vydávající osobě přehrabovat se vidlemi v naškudlených miliardách. Podobné kontrasty v myšlení vedly i k rozpadu nedávné sestavy. Události vzaly rychlý spád, a tak sestava nová měla svou plzeňskou premiéru údajně po pouhých čtyřech zkouškách. A jaký byl výsledek? Mohu říci, že velice slibný. Ne všechno mohlo být za tak bleskovou dobu vychytané, ale průřez Alešovou kariérou i tak zněl výborně a nepostrádal energický říz. Martin Voděra se ukázal jako řízná mlátička, a až se s dalšími vystoupení dostane bicím partům větší rozmanitosti a zběsilosti, můžeme se určitě těšit na velké věci. Kytarová hra Djordje Eriče byla precizní, sóla zpěvná a s zvládnutá s naprostým přehledem. Pohyb na pódiu se zatím příliš nekonal, ale na ten jistě také brzy dojde. Dlouholetá praxe studiového hráče ještě nemusí znamenat introvertní sklony. Vyloženě pódiovým typem je druhá kytaristka Nikola Kandoussi. Ač se dosud také věnovala především nahrávání, dlouholetá inspirace osmdesátými léty dělá své a dala se vypozorovat už při premiéře. Navíc se se svým zvukem trefila přesně do mého vkusu. Ač bylo podladěno, zvuk si i tak zachoval kulatost a v sólech příjemnou zpěvnost. Aleše doplňovala i při zpěvu, ale zvukař se s námi o její hlas evidentně nechtěl podělit. Největším šoumenem se zatím zdá být baskytarista Honza Santroncl, který své vystoupení po celou dobu doplňoval svéráznou choreografií. Alešův zpěv nebyl stoprocentní, zřejmě daň za zkoušení v minulých dnech. Každopádně mám z vystoupení dojmy veskrze pozitivní. I repertoár byl namíchán citlivě z ingrediencí arakainovských (např. Gladiátor, Kyborg, Metalománie), grizzlyovských (To co mám rád) a samozřejmě i sólových a ab-bandovských. Oproti dřívějším vystoupením nedošlo na tradiční zabití koncertu sérií cajdáků (před třemi měsíci v Chrástu to bylo obzvláště extrémní). Jedinou výhradu mám tedy k odrhovačce "Nechte vlajky vlát", kterou bych na Alešově místě opravdu nechal spíše hospodskému spolku. Karavana jede dál, jestli toto bylo vystoupení po čtyřech zkouškách, už se těším, jak to bude vypadat třeba za půl roku. Zvláště co se týče tvorby nového repertoáru.

Vystoupení TUBLATANKY předcházela (jak jinak) nekonečně dlouhá zvuková zkouška. Že však Maťo Ďurinda (nejneoblíbenější fantom českých zvukařů) ví, co dělá, se ukázalo hned s prvním tónem. Nadupaný, ale přesto křiťálově průzračný zvuk posunul koncert do jiné dimenze. Bicí, kde každý bubínek má svůj nezaměnitelný a snadno rozpoznatelný zvuk, kovově dunící basa a hlavně parádní zvuk kytary. A to považte, pokud mě vlastní zrak neoklamal, tak Maťo používá kytaru, která se běžně prodává za necelých 6000,- Kč. Takže vážení páni kytaristi, v penězích to opravdu není. Co dalšího dodat? Průřez tvorbou zahrnující kultovní skladby z konce 80. let i novinky z aktuálního alba "Svet v ohrození" zněl jako z cédéčka. Což je trapné přirovnání, protože to samozřejmě bylo lepší než z cédéčka. A Maťův zpěv byl absolutně dokonalý. Koncert okořenilo zběsilé baskytarové sólo, nezapomnělo se ani na bubeníka. Celkově vzato, už dlouho jsem neviděl tak vydařené vystoupení. Troufám si tvrdit, že se v tuzemské špičce (mluvíme-li o všeobecně známých rockových a metalových kapelách) nemáme kapelu, která by mohla být Tublatance plnohodnotným soupeřem, před tímto budozerem bledne i sláva profesionálních kabátích koncertů. V publiku jsem zaznamenal spoustu lidí, kteří viděli Tublatanku po mnoha letech, každopádně jsem ze všech stran slyšel jenom nadšenou chválu. Zcela zaslouženou.

Zřejmě poslední letní víkend se tedy vydařil. Legendy ze sebe vydaly to nejlepší, atmosféra byla přátelská, lidí bylo také hodně, jediným škraloupem tedy zůstávají fronty na pivo táhnoucí se zřejmě až na předměstí Plzně (trocha nadsázky popsání situace neuškodí). Naštěstí existuje na světě solidarita, a tak přinášení nápojů z pár kroků vzdáleného hypermarketu nebylo nějak postihováno. Páteční večer byl stráven ideálně. Tublatanka potvrdila špičkovou kvalitu a AB band ukázal, že má na to, abychom od něj mohli znovu očekávat velké věci.