Ucházím – Edice 15 - Separace průtokových poznatků

Prachatická kapela Ucházím se v letošním roce dostává ke slovu prostřednictvím své páté studiové nahrávky, která potěší zejména milovníky svižných HC punkových hrátek, mnohdy ostřejších slov, pronášených v až zběsile rychlém sledu, a taktéž například nekompromisních názorů na svět kolem nás.

Časový úsek patnácti let se může ukázat jako již vhodná doba na nějaké to sumírující bilancování, shrnutí dosavadní tvorby a pochopitelně také jakožto kýžený podnět k oslavám spojených s nevěřícnými krouceními hlavou nad tím, „jak ten život ale letí.“ A právě takovéto období nyní zažívá parta z Prachatic, jež vystupuje pod příznačným názvem Ucházím. Lze tedy snadno očekávat hned několikero dlouhých punkových večírků, kde se ona dosažená působnost na české hudební scéně jistě nejen patřičně připomene, ale i bohatě zapije.

Edice 15 – Separace průtokových poznatků představuje čerstvý materiál, nahraný a smíchaný v době mezi loňským srpnem a říjnem. Ucházím na něm ukazují svéráznost svých postojů vůči společnosti, existenci člověka v ní a životu vůbec. Možná právě proto mne nejprve zarazilo, v jak nahuštěných krátkodobých intervalech zpěvák a kytarista Paaya vypouští z úst jedno pikantní slovní spojení za druhým. A tento aspekt se pak nese napříč celým počinem. Rychlá jízda bývá jenom málokdy uťata nějakým zvolňujícím zastaveníčkem, což plně dokazuje už pohled na celkovou stopáž. Skupina téměř výhradně volí heslovitá vyjádření, která nápadně korespondují s nezastavitelnými snůškami nakopávajících kytarových řezanic.

V textech se snadno střetneme s nějakou tou „prdelí“ či „sráčem“, což může samozřejmě působit všelijak, jak už ale bylo řečeno výše, v případě Ucházím jsou karty rozdány opravdu jasně. Žádnou hluboce filosofující barvitost jednotlivých veršů rozhodně nečekejte, spíš si představte jakýsi souhrn několika rázných stanovisek týkajících se vnějších sfér, s nimiž kolikráte i dennodenně přicházíme do styku.

Jazyk užívaný na albu je stejně volný a nevázaný konvencemi jako celá komplexní hudební složka. První desítka písní se vyznačuje prudce valivými tempy, jež někdy mohou být i na škodu, neboť neustálé vykřikování (ano, vokální linky mnohdy působí jako bolestné křičení) krátkých (polo)větiček může záhy omrzet. Ovšem určitou svéráznost kapele zkrátka upřít nelze, však je řeč o HC punku, který se nezdráhá zasadit do textů jednoznačně implicitní prvky, čili kdo by čekal něco poetičtějšího, jistojistě sáhne docela jinam.

Nejvýraznější stopy takovýchto rysů jsou patrné hlavně u kousku GNWP (přeberte si doslova jako „Good Night White Pride“ – a máte ihned jasno) či dle mého nejzajímavějšího zápisu Haló stvořitel? S.O.S.!, kde je využito krom jiného také oněch tónů „volání o pomoc“.

Nadějné světélko v tvrdostí a rázovitostí napěchovaném pochmurnu značí závěrečná dvojka, označená jakožto „Věci z odjinud.“ Právě pomalá píseň Chabý světlo ukazuje Ucházím v úplně jiných polohách, než tomu bylo doposud. Tady nalézám cestu, na niž by skupina mohla nastoupit za účelem vymanění se z vlekoucích monotónních fidlovaček. Úplný konec odráží recitační tečka v podobě Stručné poezie, utvořené třemi mini-básničkami. Něco podobného zakončovalo i předchozí album Geprüft vole, takže se v budoucnu s tímto aspektem třeba budeme setkávat ještě častěji.

Pro majitele CD jsou připraveny dva bonusy. Před třemi roky dodělaný videoklip ke skladbě Slečna se psíkem, což je záležitost spadající již do desky Zpěvy Ippolitovy nebo vrať se tam a přines flašku, a sbírkou fotek z průběhu prací na aktuálním díle.

Ucházím tedy zaujme převážně fanoušky, kteří mají rádi svižná kytarová tempa, jednoznačné, přesně stylizované texty a typickou HC punkovou přímočarost. Pro mne osobně interpret pro koncertní odreagování. Možná, že jednu ze svých zastávek k současným oslavám výročí zasadí i do východních Čech, kdo ví?