17. 6. 2007

18. května 2007 se v hudebních obchodech objevila jedenáctá studiová nahrávka kapely protřelého heavy metalového dědka Uda Dirkschneidera. Že nejde jen o další „primitivní heavy metal Made in Germany“, jak jsem se někde dočetl, se vás pokusím přesvědčit v následující recenzi.

Název U.D.O. možná ještě tolika z vás tolik neřekne, ale jak zmíním „ACCEPT“, jsme doma. Zpěvák Udo Dirkschneider po svém vyhazovu z této legendární německé bandy roku 1987 založil vlastní kapelu a pojmenoval jí poněkud neskromně U.D.O. Její albový debut Animal House začal přesně na místě, kde skončila poslední deska Accept s Udem Russian Roulette a publikum na to slyšelo. Ani další album Mean Machine neznamenalo velký ústup z acceptovské tradice a výraznější změna přišla až s deskou Faceless World roku 1990, kdy byly masivně použity klávesy, v Accept dříve tabu. Následujícím album Timebomb se ale bohužel vrátilo do acceptovských kolejí a předznamenalo tak reunion kapely. Ten ale vydržel jen do roku 1996, kdy se Accept „definitivně“ rozpadli. Udo začal znovu vydávat desky pod hlavičkou U.D.O. Už se mu ale nepodařilo navázat na úspěchy z přelomu 80. a 90. let. Stalo se tak nejen kvůli ne tak silnému materiálu, ale především kvůli změnu hudebního klimatu, který heavy metalu příliš nepřál. Přestože se našly silnější alba (Holy, Man and Machine), většinou šlo až do roku 2005 jen o lehké čištění dávno zašlého kabátu. V roce 2005 však vyšla deska Mission No. X, na které se objevily první známky nových nápadů (samply, pozměněná klasická struktura skladeb) a předznamenala tak to, co se událo v letošním roce. V květnu 2007 vyšla novinka Mastercutor a jistě nejen já jsem byl zvědav, co pro nás malý tlouštík Udo nachystal.

Vkládám CD do mechaniky a šokuje mě začátek jak z nějakého kabaretního pořadu – opravdu pozoruhodné intro…Po půl minutě mě však obklopuje klasický zvuk „u.d.o.vských“ kytar s ovšem řádně nabroušeným a hutným podkladem. Titulní otvírák je jednou z těch klasičtějších skladeb s hitovým refrénem, na koncertech bude určitě fungovat perfektně. S dvojkou The Wrong Side of Midnight přichází hned několik šoků. Skladbou prostupují prvky blízkého východu, zboosterovaný zpěv znějící jak ze starého gramofonu, to vše podporované mimořádně moderním a velice hutným soundem kytar. Právě jsme se seznámili se skladbou, kterou nelze nazvat jinak než heavy metalový progres. Trojka The Instigator je opět zamířením do klasičtějších vod. Ze skladby minulé si vzala vlastně jen moderní sound, jinak by docela padla na album Thunderball. Nepochybně jedno z nejslabších míst alba. One Lone Voice nás objímá akustickými kytarami, zvonivými klávesami, krásnou melodii a neobvykle citlivým Udovým hlasem, na který jsme dříve nebyli zvyklí. Troufám, si říct, že jde vůbec o nejkrásnější baladu, jakou Mr. Dirkschneider stvořil. Ve We Do – For You další trochu slabší místo desky. Jde o klasickou „Accept vyřvávačku“, jakých už jsme od U.D.O. slyšeli požehnaně, plusem je opět jen moderní sound, který můžou U.D.O. závidět desítky především severských kapel. S Walker of the Dark se dostáváme do nejsilnější fáze desky. Mastodontní riff, drtivá rytmika a deziluzní zpěv navozují velice zvláštní náladu. Vrcholem skladby je pak kytarové sólo, jehož zvuk se nejvíc blíží zvuku rozjeté motorové pily. Skladba číslo sedm Master of Disaster je dle mého názoru největším klenotem alba. Místy až industriální věc s odkazy na přelomové album Judas Priest Demolition střídá pasáže znějící jako zvuky pekla s krásnými progresivními pomalými místy. Osmička Tears of a Clown je nesmutnější skladbou desky. Cello na začátku navodí zvlášť chmurnou náladu, kterou podporuje Udo ještě citlivějším hlasem než v One Lone Voice. Balada naprosto jiná, ale stejně ohromující. Devítka Vendetta stojí na mimořádně silném riffu a refrénu, který není u U.D.O. příliš obvyklý. O skladbě Borderline se v bookletu píše, že se jedná o bonus track. Na mě tato skladba působí, jakoby zbyla z nahrávání Mission No. X, protože by tam sedla svým vyzněním jako ulitá. Další regulérní skladbou je až The Devil Walks Alone – třetí slabší, opět thunderballovsky znějící song. Když začne hrát Screaming Eagles (označená jako druhý bonus track), pousměju se. Už jsem měl strach, že Udo nezařadí na nové album žádnou speedovku. Screaming Eagles tyhle strachy razantně vyvrací a přívádí mě do mimořádně blaženého stavu především fantastickým duálním sólem. Blížíme se do finále alba, a to opravdu s grácií. Dead Man´s Eyes je ohromě hypnotická skladba, při které opravdu máte pocit jako byste se dívali do očí mrtvého muže. Malinko mi tou hypnotičností připomíná legendární Princess of the Dawn. Znovu se jedná o skladbu u U.D.O. doposud nevídanou. Jak je celá deska poměrně hodně temná, tak je veselý konec. zavíračka Crash Bang Crash není nic jiného než neskutečně nadupaný a zmetalizovaný rokenrol, na jehož konci se s námi Udo rozloučí opět kabaretním outrem.

Mastercutor je bez jakýchkoliv pochybností nejmodernějším a nejrozmanitějším albem U.D.O. Heavy metalová klasika se tu potkává s vlivy jiných stylů a vše je podpořeno opravdu excelentním zvukem. Pro mě se zatím bez problémů jedná o heavy metalové album roku, ze kterého by si měly vzít příklad všechny (jak už jsem zmínil, hlavně severské a taky ostatní německé kapely) obehrávající staré postupy z 80. let. Po 30 letech kariéry ukázal pětapadesátiletý železný dědek Udo Dirkschneider svou jedinečnost.

Autor článku: Starbreaker

Komentáře:

Skutečně ohromná deska, pořád se nemůžu nabažit a moc rád se k ní vracím. Ta nezapadne...
A že hrají opravdu s obrovskou chutí bylo znát na klubovém koncertě v Retru.. Podívaná, když kytarový dědek zaklekl a řezal to jak mladík, celá kapela je moc sympatická. Střídali to s tím nejlepším od Acceptů i U.D.O. nádhera... A když stojí nezničitelný Udo kousek od vás a zpívá Princess of the Down - fakt zážitek a nové písničky mne ohromily*

Kromě toho, že to jsou dobříí přátelé, tak spolu nazpívali baladu Dancing with the Angel na desku U.D.O. Man and Machine a Udo vystoupil na výročním koncertě Doro a zazpívali si spolu Breaking the Law

Hej lidi, co má Doro Pesch společného s Udo Dirkschnederem? Nevíte to někdo? Napište mi díky!!!

Report z koncertu v Březolupech už je hotov a měl by se tu brzy objevit...snad redakce nezapomene:-))

brutální kapela v sobotu sem byl na jejich koncertu v březolupech. Byl to nejvetší nářez v mem životě. A dokonce se mi povedlo podat si s Udem ruku na to do smrti nezapomenu. metalu zdar

ja vam neco povim dost spešl kapela.moc dobra.byla sem na nic hted jak byli v brezolupech tento vikend.no hrube..aj sem si s nema pokecala teda jens jednym tak nejvic osobne..jen trochu pruser ze neumim moc nemecky ani anglicky tak to bylo porad spiš ňuhňaní...

Udo nebude nikdy dedek, mi je taky 55 ale kdyz posloucham U.D.O tak je mi 20 pryc taktez kdyz posloucham Irony tak omladnu.Dobra hudba proste nebere na vek ohled

Tohle album je fakt super, někdy si říkám, kde se bere v tom dědkovi tolik energie, strčí spousty mladejch kapel do kapsy...fakt doporučuju.....je to borec, opravud jedo z nejlepších alb.....

Na acceptech a Udovi jsem vyrůstal a tohle je jedno z nejlepších CD co vydal....

prostě bez chyby

http://www.youtube.com/watch?v=piMTpqksYu8&mode=related&search=
tam sou klipy některé a dost dobré

Pořád jsem uvažoval nad tím, jestli se mám do tohohle alba pustit. Tahle recenze mně ale tak navnadila, že do toho rozhodně půjdu.

Supr....perfektní prácička :)

Parádní recenze na parádní album...

Líp to napsat nešlo, takhle má vypadat recenze na tohle geniální Udovo dílko:-)) různí recenzenti by si mohli vzít příklad anebo spíše dojít na operaci uší:-D