29. 11. 2007

Březolupy, 24.11.2007 - Přinášíme vám report z první zastávky legendárního heavy metalového železného dědka Udo Dirkschneidera (ex-Accept) v ČR. Nutno podotknout, že vzhledem k další kapele Primal Fear to byla zastávka nejatraktivnější.

Důvod, proč ze tří štací v ČR (Březolupy, Praha, Plzeň) byla nejatraktivnější zrovna ta ve vesnici s názvem Březolupy, mi stále zůstává utajen, ale už se v tom nechci pitvat. Koneckonců, jak se v průběhu reportu dozvíte, březolupští organizátoři se s akcí vypořádali na výbornou. Do Březolup jsme dorazili po půl sedmé, přičemž jsme věděli, že hala se má otevírat v sedm. Ještě že tak, protože jsme díky tomu mohli dost času najít halu, která se kupodivu i ve vesničce typu Březolup hledá špatně. Když se nám jí podařilo najít, postávalo tu zatím jen pár lidí, jejichž počet se však s blížící sedmou zvyšoval. Krátce po sedmé se brány otevřely a mohli jsme si prohlédnout krásy březolupské haly (lépe řečeno postarší tělocvičny). Přestože do začátku programu zbývala takřka hodina, zařadili jsme se již do kotle na pomezí druhé a třetí řady.

Po čekání stráveném sezením na zemi přesně v osm přikráčeli na podium čeští Interitus. Jejich studiová tvorba mi není známá, a tak se jim nemohu podrobněji věnovat. Myslím, že koho muzika jimi produkovaná chytá, těm se museli líbit. Těm, kterým je hudba Interitus vzdálená snad alespoň oněch 40 minut, které dostali, uteklo rychle. Pro mě byl nejdůležitějším poznatkem z jejich vystoupení vynikající zvuk, o které jsem doufal, že se udrží i při vystoupení hlavních hvězd večera.

Primal Fear dodrželi časový harmonogram a za tónů otvíráku Sign of Fear z nové desky New Religion jsme je přivítali na podiu. Kapela v čele s frontmanem Ralfem Scheepersem to hned od začátku vzala pěkně zostra a musím říct, že jsem byl až šokován, jak Ralf zpíval party z desky s přehledem. Jestliže při nedávném výkonu Rippera Owense v Brně jsem musel svou dolní čelist hledat na podlaze klubu Fléda, tak po výkonu Ralfa Scheeperse jsem jí musel hledat na podlaze březolupské haly. Obecenstvo na začátku až na výjimky reagovalo trochu chladně a zlom přišel až se skladbou Nuclear Fire, Tahle palba ze stejnojmenné desky rozhýbala většinu davu a od té doby měl koncert parádní atmosféru. Zaznívaly jak skladba z New Religion (kromě úvodní Sign of Fear ještě Face the Emptiness, New Religion, Fighting the Darkness a Blood on Your Hands), tak prověřné hity typu Chainbreaker, Final Embrace, Angel in Black, Metal is Forever, Demons and Angels…Zvuk byl stejně jako u Interitus výtečný (i když na začátku se mi to zdálo trochu potichu) a kapela si to na podiu užívala. Zaujalo mě i to, Ralf Scheepers komunikoval střídavě anglicky a německy, aby asi v půlce koncertu zjistil, že s angličtinou sklízí větší úspěch a zůstal tak u ní. Pokud bych měl určit vrchol celého koncertu, jednoznačně bych ho hledal ve Fighting the Darkness. Tato 9 minut dlouhá skladba rozdělená na tři části v sobě má snad vše co od této hudby požadujeme – emoce, napětí, cit, rychlost, melodie, sóla, dokonalý zpěv… jednoduše nádherný kousek. Koncert Primal Fear trval 95 minut a musím říct, že jsem měl už docela dost a to nás přitom to hlavní čekalo.

Během pauzy mezi PF a U.D.O. se vpředu povážlivě změnila skladba publika, kdy se do předních řad nacpali velmi často ožralí tlustí strejcové v džískách (evidentně staří fandové Accept:-)) Tito pánové mnohým z nás dokázali znepříjemňovat život ať už neustálým kymácením se ze strany na stranu, nebo hroznou politím pivem drženým v třesoucí se ruce nebo konečně pískáním do uší, přes které nebyla slyšet hudba samotná. Když se k tomu přidala jakási technická závada, která prodloužila čekání na U.D.O. takřka na 50 minut, nezačínalo vystoupení německé heavy metalové legendy zrovna růžově. Udo se svou družinou nakráčel mezi zvířený prach březolupské tělocvičny v půl dvanácté a hned se do nás opřel ječákem otvírajícím titulní skladbu nové desky Mastercutor. Jen jsem si mohl zachrochtat blahem, protože zvuk zůstal i na U.D.O. vynikající – čistý, všechny nástroje vyvážené a hlasitost optimální. Na Mastercutora navazovala hitovka z minulé desky 24/7. Na rozdíl od Primal Fear, na U.D.O. bylo publikum u vytržená už od začátku, což potvrdil následující song – diváky řádně vyřvaná They Want War. Následující pochoďák The Bullet and the Bomb nepatří mezi zrovna mé oblíbené songy, ale naživo zněl více než dobře. Se songem číslo pět šáhl Udo poprvé do klenotnice zvané Accept a hned vytáhl pravý diamant – Midnight Mover z alba Metal Heart. Nadšení v publiku ještě více vzrostlo a já jen žasl, že Udo zpívá tenhle song naprosto stejně jako před 20 lety… S Vendettou jsme opět zamířili do roku 2007 pro zástupce aktuální novinky. Na ní navázala další mastercutorovka, singl Wrong Side of Midnight. U.D.O. jí zařadili do setlistu teprve před pár dny a věru dobře udělali, koncertní pecka jak vyšitá. A aby se strejcům v publiku nestýskalo po Accept, zazněl hned poté Breaker, který opravdu drtil. Když bylo dodrceno, přišel první odpočinek pro většinu kapely, protože si vzal sólo Igor Gianola a ukázal nám, jak to umí se svou kytarou. Na konci sóla plynule navázal na první tóny Princess of the Dawn, se kterými se vrátil zbytek kapely. K tomuto kultovnímu songu snad není potřeba cokoliv dodávat, rozhodně jeden z vrcholů večera. Po klasice byl čas na posledního zástupce nové desky – krásnou baladu One Lone Voice… povedla se na jedničku. U.D.O. však zpomalili jen nakrátko, protože ihned po doznění tklivých tónů One Lone Voice do nás napálili Thunderball (U.D.O. vůbec dělali minimální pauzy mezi skladbami, očividně chtěli dohnat časovou ztrátu, kterou získali technickými problémy). Po Thunderball dostal prostor pro sólo i bubeník Francesco Jovino a starší členové kapely si mohli naposledy vydechnout před finálním náporem. Ten byl odstartován s dalším pochoďákem – Man and Machine, aby na něj navázala Animal House, kterou kapela řádně nakopla a vyšvihla jí tak do pozice jednoho z vrcholů večera. Poslední skladbou základního setu se stala jedna z nejslavnějším heavy metalových skladeb vůbec – Metal Heart. Po jejím skončení nás U.D.O. nechali chvíli řvát, aby se brzy vrátili s trojící přídavků. První zazněla Holy, svou gradací pro tuto chvíli výborně zvolená. Pozice číslo dvě v přídavku je už dlouhá léta vyhrazena klasice nejklasičtější – Balls to the Wall, pro koncertní účely natažená až k osmi minutám. Výběr posledního přídavku vyřešili U.D.O. opravdu originálně. Udo nám dal vybrat ze tří skladeb – I´m a Rebel, Burning a Fast as a Shark, Song, který získá největší ovace, zvítězí. První I´m a Rebel možná až překvapivě přinesl pořádný řev. Burning naproti tomu vyznávali spíše tišší lidé anebo prostě není tak oblíbená. Nakonec vše ale rozsekl „Žralok“; při ovacích pro něj se březolupská hala otřásala v základech. Udo jen tak pokrčil rameny jakoby si říkal: „No jo, už zas Žralok“ a pak spustil úvodní ječák, který od něj asi leckdo nečekal. Tento závěrečný song setu můžu těžko hodnotit, protože se mi jeho zahráním splnil jeden z hudebních snů, prostě to byla naprostá extáze – jedna z nejzásadnějších skladeb metalové historie, pramáti speed metalu, zněla famózně… Poté, co žralok odplul, byl už prostor jen pro tradiční rozdání trsátek a paliček a rozloučení…

Pokud mám zhodnotit celý večer jako celek, musím to hodnotit jako navýsost podařenou akci. Pořadatelé zaslouží pochvalu za zvládnutou organizaci včetně lahve vody pro publikum během koncertu, což se u takovýchto menších akcí moc nevidí a také za zřízení rozvozu pro neautomobilizované návštěvníky koncertu za velice solidní cenu. Kapely odvedly vynikající práce a zajisté zahřály srdce nejednoho fanouška této hudby… Musím říct, že se určitě jednou rád do Březolup zase podívám.

Autor článku: Starbreaker

Komentáře:

slipknot je naj skupina na svete som ich naj fanusik

Zdravim všechny příznivce U.D.O Pokud by ste byly tak hodný tak mi prosimvas napiste kdy byl nebo bude ten koncert v tý Kuřimy.Předem všem dekuji tady je moje icq:499385194

To jo .U.D.O. to jsou borci.Ty já poslouchám každý den

Byla jsem tam a byl to zážitek na celý život !!! Jela jsem hlavně kvůli Primal Fear, protože už dlouho jsou mými favority a byla jsem nadšená. Doufám, že stejné to bude i letos v Kuřimi !!!

Metal Gods zahráli v Praze:-)

jj zážitek ohromnej ale v některejch chvílích jsem měl co dělat abych uďu slyšel.I přesto jsem byl absolutně v extázi při animal house a metal heart,a škoda že tam nepráskli ještě metal gods(což je s udovejma vokálama taky ohromnej zážitek).

No já stála nejspíš vedle vás a musím uznat, že až na ty ožralý hovada, který mě teda maximálně vytáčely, to byla BOMBA AKCE! Primal fear a U.D.O. váleli a byl to fakt solidní metalový nářez