Unsane, Kruger, Wollongong - 14.9.2007

Povedený večer přichystali pánové ze Silver Rocket, tentokrát v poměrně slušně zaplněném Rock Café. Start obstarali stájoví koně stříbrné rakety Wollongong, tříčlenná noisově punková smršť pod zvukovým dohledem Ondřeje Ježka. Wollongong připravili zvukovou koupel, instrumentálně minimalistickou zběsilost. Začátek jak se patří...

Švýcaři Kruger, kteří doprovází Unsane na turné nejsou žádný zelenáči a ukázali parádní profesionální výkon. Pět různě působících chlápků mělo parádně seštelovanou mašinu s thrashujícíma kytarama, skvělým zvukem, fyzicky nadupaným tanečním výkonem zpěváka Rena, postmoderna, temný metal pro jednadvacáté století. Hrálo se hlavně z aktuální desky Redemption Through Looseness... Výborný, jenže rozdíl mezi KRUGER a UNSANE byl v něčem zásadní, to něco mají Unsane v sobě, nevím, jestli za ty léta hraní nebo to maj dáno jinak, ale stačilo pár tónů a Rock Café bylo jejich.

Vrchol večera přišel asi deset minut před jedenáctou s prvními údery do bicí soupravy Vinnieho Signorelliho, která byla postavena vpředu na pódiu ve stejný úrovni jako kytarista a basák a hned od prvních tónů bylo jasné, kdo je pánem večera. Energie prýštící z těch třech newyorčanů je neuvěřitelná. Na úvod ještě kapela přinesla občerstvení pro diváky – piva a bourbon, aby to bylo jako doma, několik povzbuzení mezi členy kapely a jde se na věc. Naživo jsou kusy z Visqueen a nejen z týhle řadovky ještě hutnější a šťavnatější, neskutečná valivá masáž. Uctivé děkovačky kytaristy a zpěváka Chrise Spencera a tak trochu nevěřící pohledy k aplaudujícímu publiku. Velice skutečná a uvěřitelná muzika, proto ten aplaus. Opravdová a nepředstíraná radost z hraní. Evidentní je, že ta parta jsou kamarádi a na nic si nemusí hrát na rozdíl od řady jinejch kapel. UNSANE si mě dokonale získali a to i za pouhých 45 minut, který jsem si mohl dovolit, abych se ještě dostal domů. Takhle chutná hlučné newyorské blues, blues to je totiž život a tyhle chlapi ho znaj, původní bubeník Ondras zemřel na předávkování heroinem v roce 1992 a frontman Chris Spencer skončil v roce 1998 po koncertě ve Vídni s vnitřním krvácením v nemocnici, po útoku čtyř chlapů, málem přišel o život. Je dobře, že po zhruba tříleté pauze Unsane začli v roce 2003 zase fungovat a vydali dvě parádní desky comebackovou Blood Run a aktuální Visqueen. Ale hlavní je, že hrajou živě, to je největší přednost kapely. Chápu jejich kultovní status, UNSANE jsou zásadní kapela.