8. 3. 2008

Zatímco pardubáci mají svoji Vypsanou Fixu, obyvatelé sousedního města Hradec Králové se mohou pochlubit hudebním tělesem, nesoucím název, kterému také tak trochu došla šťáva – no uznejte – sova, která už je vyhoukaná není pro les zrovna dvakrát atraktivním tvorem. Tohle ovšem neplatí pro kapelu samotnou, která slovní spojení Vyhoukaná Sowa použila jako značku své „hudební společnosti“.

Hnedle originální pojetí obalu nám jemně naznačí, že bude třeba očekávat něco moc příjemného. CD nese název Namaluj Číču a protože kapela zjevně nechce potlačovat výtvarný talent svých posluchačů, tak přiložila i tužtičku, se kterou si můžete na přední stranu coveru vytvořit číču vlastní. Jako inspirace může posloužit booklet, obsahující 34 originálních čičinek, které namalovali lidé různých věkových kategorií. Nutno dodat, že některé kočičí podobizny jsou opravdu k popukání.

Skoro bych přes to nadšení z obalu zapomněl na hudební stránku, což by byla velká chyba, protože Sowa rozhodně má co nabídnout. Kvalitně zahraný pop rock okořeněný saxofonem, který se nebojí ani občasných výletů do jiných hudebních vod (reggae song Na Festivale). Musím se přiznat, že desku jsem sjel tak 30x a ani po posledním poslechu si Sowu nedokážu představit nikde jinde, než v klubu, kde je hezky potemněno a atmosféra jednotlivých songů může naplno vyniknout. Obávám se, že na velkém stage před tunou lidí by kouzlo Sowy mohlo trošku ztrácet. Pro mě jednoznačně ideální banda do klubu.

K jednotlivým songům – Zvuková Zkouška je spíš intrem, než regulérní skladbou, následující Co Dělá Moje Žena vás už v pohodovém tempu seznámí s obavami muže, horníka, kterého by moc zajímalo, copak asi dělá jeho žena, když on zrovna fárá. Přiznávám, že i mě by to docela zajímalo, ale odpovědi se v tomhle songu bohužel nedočkáme. To v další vypalovačce (na poměry Sowy) si vyslechneme dobrou radu, jak získat svoji dívku zpět, pokud se z ní náhodou nedej bože stane lesba (song se jmenuje příznačně – Lesba…) – jen si nejsem jist, jak velké procento chlapců by tak radikální zákrok kvůli zisku ztracené přítelkyně hodlalo podstoupit… Já tedy ani omylem… Následující Kosmická disponuje poutavou, zasněnou atmosférou (především pak ve slokách), pro mě jeden z vrcholů alba. Pod číslem 5 najdeme „pop-rock and rollový“ popěvek Miláčku, který je asi nejvíc ze všech songů na albu nabit pozitivní atmosférou. To další věc v pořadí Na Plovárně opět přichází s větší dávkou atmosféry, saxofon kouzlí do éteru zasněné tóny, překvapující je i kraťoulinká citace jedné z hardrockových legend – tu si ale objevte sami, určitě to nebude žádný problém;-) Po této „mokré“ písničce přichází již zmiňované reggae Na Festivale, které se plouží jako ospalý lenochod a kváká jako žabka kuňkalka. Po druhé se zde také objevuje slovní spojení „mastný vlasy“ (poprvé ho naleznete v songu Miláčku), které si kluci ze Sowy ze záhadných důvodů oblíbili. No – proti gustu… :-)

V další písni Co Mi Je už o mastných vlasech není ani zmínka, zato se zde poprvé ve větším množství objevují mírně zkreslené kytary. Ukolébavku, která přichází poté, považuji asi za nejslabší song celé nahrávky, chuť ale spraví už následující Indiánská Dívka, která se nese v podobném duchu jako Kosmická. Předposlední Sliční Šneci jsou příjemnou krátkou akustickou náladovkou a otevírají dveře poslední pecce, honosící se názvem Drakiáda – opět velmi příjemná písnička o životě s tou správnou atmoškou, kterou jsem si nejvíce užil, když jsem se plížil dálkovým busem k Jihlavě, slunce pomalu vycházelo a moje ospalé oči navazovaly první vážnější kontakt s okolním světem. Outro Adáikard je pouze Drakiáda puštěná pozpátku (ne celá), což vidím trochu jako zbytečnost, ale výsledný dojem z nahrávky tento fakt rozhodně zkazit nemůže. Z textíků mám velmi dobrý pocit, co víc, jsem potěšen. Prosté, přitom ne hloupé, v kombinaci s hudbou perfektně sedí.

Stejně nadšen jsem z celkového zvuku nahrávky, který zní profesionálně, čitelně, všechno je srozumitelné a hezky na svém místě. Vyzdvihnul bych především nazvučení bicích a zvukové rozhřešení „souboje“ kytara vs. saxofon. Hráčské výkony kvalitní, velké plus dávám moc příjemnému a jistému vokálu zpěváka Pavla Průši, který celou nahrávkou prochází tak suverénně a bez sebemenšího zaškobrtnutí, že to člověku dokáže na tváři vykouzlit spokojený úsměv. Co dodat závěrem? Pokud hledáte příjemnou a pohodovou hudbu na úrovni a rádi malujete (i když tužkou se kreslí, ale to by podle Sowy tak hezky nevyznělo…), je pro vás CD Vyhoukané Sowy jasnou volbou. A abych nezapomněl – CD obsahuje i velmi povedený videoklip k songu Bombardér, takže si Sowu můžete vychutnat rovněž audiovizuálně. Hůůůů s námi! Navždy!

Autor článku: ScarHeart

Komentáře:

Jo! Namaluj si číču. že to sjíždíš po třicátý? To je chabý. já to poslouchám asi tak třicetkrát denně :-D. Ne, fakt je, že je to moje hodně oblíbená kapela. Můj otec byl u vzniku kapely, a měl jim dělat manažera. Ovšem nakonec z toho sešlo. Kdysi sowa hrála se Starými Hadry, dnes známými jako chinaski, ale myslim že sowa je kvlutnější než Chinaski. Je to věc názoru