Vysoké napětí – Na druhou dobu

Skapunk??...Pojem sám o sobě dosti zapeklitý. Nikdo přesně neví, která kapela se ještě řadí do ska, která do 2tone a která už zapadá do skapunku. O bandě Vysoké napětí a konkrétně o tomto jejich nejnovějším počinu, se můj hudební smyl dlouho rozhodoval, do kterého chlívečku ho zařadí. Nakonec jsem se rozhodl, že vytvořím mix ze všech těchto tří a pojmenuji ho Na Druhou dobu.

Abych to vysvětlil. Pod pojmem skapunk si představuji např. Mad Caddies, kde je slyšet řízná, ale opravdu řízná kytara. Pojem ska u mě zastupuje Tleskač a 2Tone The Specials. Na druhou dobu v sobě kombinuje jednoduchou, nenáročnou a bez velkého množství nástrojů hranou linii jako The Specials, Tleskačovu trumpetovou, saxofonovou a trombonovou sestavu, mimochodem ten trombon tady mi připomíná swingové vypalovačky ze třicátých let. Krásně to v něm skřípá a praská, ještě ten zpěv Bennyho Goodmanema a jste v době hospodářské krize. Nemálo si kluci přinesli i z Mad Caddies a to konkrétně punkové tempo a rychlost. Ještě to trochu přiblížím. Písně jsou krásně jednoduché a sestavy nástrojů se nepřekrývají, tudíž, když hraje kytara, tak se trubky neozývají a naopak. To ta jednoduchost. Když ovšem trubky nastoupí, nemají se určitě za co stydět, protože jim to šlape moc pěkně, jsou sehrané a tvoří krásnou kombinaci. Píseň letí kupředu ve velmi rychlém a svižném tempu, bez zbytečného zpomalování a zvolnění, jako u rychlého punkrocku.

Textově si hoši ostře berou na paškál dnešní problémy společnosti i věci, týkající se jednotlivců a jejich úloze ve společnosti. Nečekejte ovšem žádné zapeklité verše, s množstvím přirovnání a záhad. Kluci to berou pěkně z ostra a tak okamžitě pochopíte do čeho se v textech zrovna navážejí a co kritizují.

Originalita nahrávce určitě nechybí, ale možná by se říct, že je i dosti tuctová. Přeci jenom, když kapela zahraje písničku na tři části, přičemž každou prezentuje jiný styl, nedá se mluvit o přílišné originalitě.

Každopádně, určitě nechci hanit jejich tvorbu, akorát se mi zdá, že nejsou zase až tak originální, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nejde ani tak o tom, jestli se něco přebere, jako spíš o tom, jak se s tím přebraným naloží. Úprava totiž vyžaduje úsilí a toho mi zde ještě malinko chybí.