Wayd - Ghostwalk

Slovenští Wayd, to jest smečka vlkodlaků, která vás se svým těžkopádným metalem svlékne z kůže, rozsápe na kousky a nakonec vaší zohavenou pozůstalost pohladí jazzem a špetkou psychadelie – i tak by se dal shrnout jejich Ghostwalk. Pro mě příjemnou tečkou hudební nadílky roku 2007.

V dnešní době v hnilobných vodách extrémního metalu je opravdu těžké najít kapelu, která si jde svým směrem, má svůj ksicht, trapně nekopíruje skandinávskou či americkou scénu a místo podlazených ultrarychlých prasáren dokáže nahrát inteligentní a přesto brutální materiál. Formace Wayd, založena roku 1994 a zpitvána z trashingu Marion a death bandou Dysentry, takový kousek urobila a nazvala Ghostwalk.

Hned první song Dead Ravens vás donutí se zhluboka nedechnout, zabezpečit ostré a řezavé předměty, nože, žiletky. Obklopí vás pěkně nasraná psychadelie, záhrobní atmosféra by se dala krájet.

S druhou písní Burning Visions vás Wayd pomalinku začínají svlékat z kůže, brutální vokál Milana Savky, obdařen i sympatickou melodikou, spolu s Richardem Mayerem mučí své kytary, aby hned přeřadily na krvavě romantické pasáže. Brando Kosa zkouší, co jeho bicí sestava vydrží a Drahoš Jurik mu k tomu souhlasně drtí svou bassu. A když už při poslechu tohoto kousku máte chuť svý tchýni nebo šéfovi uříznout hlavu, přichází uklidňovací kůra jazzové variace (Tak jak to uměla banda Chirurgia – kde jsou ty časy..), pacient se uklidní a hned dostane pěstí – masakr pokračuje!

Při trojce Underneath The Nails zavírám oči a vychutnávám si souboj vokálů Savky (doufám že jen shoda jmen) a basáka Jurika. Hlasový souboj vlkodlaka s vampírem je doprovázen sólem alá Pražský Výběr, z něhož vygeneruje chorálová hymna s příchutí márnice.

Rivers Of the Night a její začátek mi připomněl Stinga a jeho hit Englishman in New York, pohodička, cigárko, které však při nástupu metalových riffů vytáhnete na jeden prd! Drahoš si nenápadně brnká funky bassu a kytary řvou sílou mohutnou.

Ghostwalk je poctivá deathmetalová práce, žádné kompromisy, hlavu milované tchýně odhazují v dál…

Desires Eternal se pro mě stala jedničkou tohoto alba, Wayd do ní nacpali celou myšlenku Ghostwalk, přes jazzovou fůzi, záhrobní chorály, psychadelii, metalový masakr kytarovou pilou, nadsázku a ukázali, že jsou mistři svého řemesla!

V předposlední věci Second Sunrise se klukům podařilo skloubit Pražský výběr, Mig 21 s neúprosnou metalovou rytmikou a já stále tápu, nejen, jak je to napadlo a s jakou přehledností se jim tento kousek povedl.

Závěrečný song In Hell We Dwell začíná mohutnými temnými riffy, ty střídá pořádná nálož hniloby a Wayd se s námi loučí příjemnou jazzrockovou pohodičkou a jako bonus přidávají vtipný, lážo plážo naladěný remix Sunrise a dvě videa, ty jsem ale ani za boha nemohl spustit a to je asi jediné, co mohu Ghostwalk vytknout. Zvuk je na zdejší poměry slušný a booklet se opravdu povedl. Bez váhání si tu bestii pouštím znova a volume dávám do prava!