25. 6. 2008

Uskupení Witoraz, pocházející z Českých Velenic, se v letošním roce prezentuje čtyř písňovým demo albem, na kterém výraznou měrou převažují typické prvky klasického „osmdesátkového“ heavy metalu. Rozhodně nenáročný a uklidňující poslech pro ty, kdož rádi zabrousí do hudební minulosti či jednoduše milují tvář rockové muziky v její nepřeplácané a ostatními vlivy nepříliš zatěžované podobě.

A máme tu další důkaz nasvědčující tomu, z jakýchžto končin se může vyrojit skupina, inklinující k metalu ve formě, jak ho známe od slavných jmen reprezentujících typickou „heavíkovou“ vlajkovou loď. České Velenice jsou totiž městem ležícím až u hranic s naším jižním sousedem, kde je právě mezi nimi a územím rakouského Gmündu vytvořen silniční, železniční i pěší hraniční přechod. Pro některé jistě již dávno známá informace a poněkud průhledná snaha o zoufalé zaplnění řádků, pro mne ovšem zajímavé doplnění mých doživotně rozsáhlých zeměpisných neznalostí.

Avšak teď již ke kapele samotné. Pětičlenná sestava za dobu své existence (její počátek se datuje k časům roku 2003) zaznamenala jedinou změnu na postu kytaristy, když došlo k výměně Milana Šlefra, jehož nahradil bratr Zbyněk, který tak dotvořil současný kytarový tandem. Brzy poté měli Witoraz na kontě již sedmičku skladeb. Některé z nich je možno poslechnout přímo na stránkách skupiny.

Demo 2008 oplývá vzhledem ke své čtyř písňové náplni poměrně dlouhou stopáží, takže již tento kotouč může dostatečným způsobem umožnit více než názorné vykreslení představy o hudebních prvcích, jichž Witoraz v tvorbě užívají. Jedná se především o tradiční metalové postupy, jaké jsou známy u vyhlášených kovových matadorů. Ať už vezmeme v potaz úvodní song Vlkodlak, kde nastane příznačné spojení pomalého úvodního rozjezdu s pokračujícím vrstvením kytarových motivů, abychom se pak dostali k rychlíkové jízdě připomínající obraz speedmetalu osmdesátých let, či následující šlapavý zářez jménem Osudová přitažlivost, naše sluchové ústrojí putuje do starších útrob houpavých rytmů, které kdysi tvořily základ tvrdších hudebních odnoží.

K instrumentálnímu výrazu Witoraz již není moc co dodat, neboť jak v kvapíkovém tempu se odehrávající Kráska, tak i místy pozvolnější tečka v podobě skladby Smůla ukazují sled znaků, jež představují jednoznačný charakter tradičního tvrdě rockového výrazu. Proto nezbývá než upnout pozornost na výrazovost vokálu Karla Malchera. Ten se při svém zpěvu nepouští do zbytečně vysokých poloh, uchovává si lehce nachraptělý tón a přijatelnou barvu hlasu, zároveň působí v celém zvukovém hávu dostatečně výrazně a charakteristicky. Stejně jako konečné vyznění Dema 2008 nijak neohromí, rozhodně však velmi dobře koresponduje s náladami, jaké Witoraz předvádějí. Jestliže patříte k těm, kteří i dnes rádi přijímají starší (a tedy i původnější) podobu heavy metalové hudby, nemůže vás toto demo zklamat. Každopádně bude zajímavé sledovat, zdali se skupina na své plnohodnotné desce ukáže i v jiných světlech či zůstane výhradně věrna právě takovým typům skladeb, které zaplňují plochu tohoto nosiče.

Autor článku: Jan Stanislav

Komentáře:

Všem co nevěří radím jedno - pozvěte si je na kšeft a uvidíte :-)

ano, ale taky jsem to na rovinu napsal že jsem to slyšel od kamarádů muzikantů :)

nj ale furt je to z druhý ruky...:-)

špatně jsem formuloval - moji známí muzikanti, ne mediálně známí.

nevím, jestli je pravda to, co říká jirka, ale o téhle bandě koluje dost nehezkých historek. já s nima nehrál, ale známí muzikanti kterým věřím jim opravdu nemůžou přijít na jméno...

JE TO JEN MUJ NÁZOR , NEB JSEM S NIMA MĚL CO DO ČINĚNÍ....ABY TITO STAŘÍ FOTŘI UTÍKALI JAK MALÍ KLUCI PO ODEHRANÉM KŠEFTU BEZ ZAPLACENÉ ÚTRATY....NE DĚKUJI S TOUTO BANDOU NECHCI NIC MÍT

jirko: vis vono anonymne nekoho pomlouvat neni moc frajersky...

kdo tyhle idioty poznal - nechce s nima nic mít...........