27. 6. 2007

Jihlavská gothic rocková kapela XIII. století, dnes již bohužel neexistující, má na svém kontě celkem sedm studiových nahrávek a o každé z nich by se dalo říci, že je určitým způsobem originální a jiná než předchozí. To samé také platí o zatím posledním počinu Vendetta, který spatřil světlo světa roku 2004.

Jihlavská gothic rocková kapela XIII. století, dnes již bohužel neexistující, má na svém kontě celkem sedm studiových nahrávek a o každé z nich by se dalo říci, že je určitým způsobem originální a jiná než předchozí (ne vždy však ku prospěchu věci – viz. některé pasáže desky Gotika). To samé také platí o zatím posledním počinu Vendetta, který spatřil světlo světa roku 2004.

Úvodní písní se stal titulní song „Vendetta“ a musím říct, že je to otvírák jak se patří. Hutné, těžké temně znějící kytarové riffy, na které jsme v posledních letech u „třináctky“ nebyli už moc zvyklí, se propletají s pochmurnými klávesami a samply a touto temnotou se z velké dálky nese hlas „kazatele“ Petra Štěpána zvěstující vize konce světa. V melodickém snadno zapamatovatelném refrénu upouští Štěpán od recitace a uchyluje se ke zpěvu a díky tomu vytváří chytlavý hit, který vám už po druhém nebo třetím poslechu bude zaručeně znít v uších. Tématicky navazuje tato skladba na písně „Metropolis“ a „Absinth“ z o čtyři roky starší desky Metropolis.

Temná atmosféra navozená první skladbou pokračuje dál napříč celým albem. Kytary, které se na předchozím albu vyskytovaly jen sporadicky a přenechávaly většinu prostoru pro klávesové nástroje Olie Ryšavé, zde tvoří klávesám rovnocenného partnera a nad tím vším zní Štěpánův hluboký hlas, který se za ta léta stal jasným poznávacím znamením každé desky „Třináctky“. Většina skladeb (např. „Rezident Evil“, „Berlin and Vienna“, „Into the Garden Of Delight“ nebo „Shelley“ se valí ve svižném tempu a hodně stojí právě na vyváženém zvuku kytar a kláves a určité odlehčení přináší snad jen cajdáky „Horizont událostí“ a „Zodiak“.

Ještě jsem se nezmínil o dvou zásadních skladbách „Andy Warhol“ a „Poslední letadlo do Buenos Aires“ a to z toho důvodu, že nejsou ani svižné ani odlehčující. První z nich nazvaná podle slavného režiséra se hudebně vrací na předchozí desku Metropolis a sedmiminutová kompozice „Poslední letadlo do Buenos Aires“ pak oproti ní zrychluje a dochází zde k časté změně temp - svižné kytary v refrénech se střídají s pomalejší temně dunící basou ve slokách.

Na závěr alba byly zařazeny tři bonusové skladby. První z nich „Obřad za mrtvé“ je znovu nahraná věc z dema Nová Drakulománia, ozdobená o intro se „zvuky bouřky“ (to evokuje album Nosferatu, kde tvořil déšť přemostění mezi většinou skladeb). Další z bonusů je píseň „Bela Lugosi’s Dead“, která je všem fanouškům určitě dobře známá. Je to totiž cover verze od německé gothic rockové party Bauhaus a „Třináctka“ ji s podtitulem „I am Dracula“ nahrála na předcházející desku Metropolis. Na Vendettě se tedy objevuje znovu, tentokrát s podtitulem „Industrial dance version“. Nová verze je podstatně rychlejší a v duchu celé desky více kytarová oproti temnému klávesovému opusu na Metropolis. Ten se mi zamlouvá daleko víc. Hlavně proto, že obsahuje autentické Lugosiho „hlášky“ z filmu Dracula z roku 1931, kde tento maďarský herec, jemuž je skladba věnovaná, sehrál svou životní roli. Lugosiho hlas dodával původní verzi cosi mrazivého, co „vendeťácká“ předělávka postrádá.

Úplně poslední věcí je „Stepping Stone“. Opět cover verze, tentokrát od punkové legendy Sex Pistols. Štěpán se tady touto sympaticky znějící svižnou peckou vrací ke svým punkovým kořenům.

Velkým mínusem desky je Štěpánova snaha v některých skladbách zpívat anglicky. V závěrečných coverech by se to ještě dalo zkousnout, ale ve skladbách „Berlin and Vienna“ a „Into the Garden Of Delight“ je to prostě běs a hrůza. Troufnu si tvrdit, že Štěpánova výslovnost je horší než výslovnost učitelek angličtiny na základních školách.

V cizím jazyce pak také nevynikne poetika českých textů a u těch Štěpánových to platí dvojnásob.

Já osobně tohoto tajemného frontmana považuji za jednoho z nejlepších textařů u nás a na Vendettě svůj vysoký standart jenom potvrzuje. Stačí si poslechnout jakoukoliv z česky zpívaných písní a musí to být nad slunce jasné.

Svým zatím (a doufejme, že ne definitivně) posledním počinem pokračuje XIII. století v řadě zajímavých, pestrých a originálních alb. Kromě několika vycpávek na druhé desce Gotika nikdy nevyplodili slabé album a stejně tak „Vendetta“ je vynikajícím dílkem, které čím víc budete poslouchat, tím víc se vám vryje pod kůži a pak bude problémem ho odtud dostat.

Sestava:
Petr Štěpán
kytara, vokály

Ollie Ryšavá
klávesy

Pavel Štěpán
bicí

Martin Soukup
basa

Autor článku: Liquido

Komentáře:

Co takhle oddělit autora od vypravěče?;-)

jestli je Štěpán opravdu nejlepší textař...pak si mohl odpustit ten text z pohledu nácka odletajícího do jižní Ameriky , podrobněji zde: http://www.jesen.cz/clanek47.html

XIII. století rewival Warsaw, poland

tak Třiníctka je rovněž moje srdeční záležitost....snad ještě něco vydají!!!

Pro možnost vkládat příspěvky do diskuse se prosím přihlaste.
(vpravo nahoře)

Pokud ještě nemáte účet, zaregistrujte se.