20. 1. 2007

Druhé album kapely Z-Nadoraz - Tolik tváří už existuje od roku 2005. Ale protože je to dobře poslouchatelnej českej rock, nemůžeme ho u nás vynechat. Čtěte.

Že českej bigbít žije a každý den přibývají jeho další nové podoby, to vám na stránkách Rockmag.cz dokazujeme téměř denně. Svojí podobu bigbítu vytváří i skupina Z-Nadoraz ze Světlé nad Sázavou, jejichž aktuální hudební počin v tomto článku recenzuji.

Z-Nadoraz je tvořena zkušenými muzikanty, dokazuje to i fakt, že počátky souboru sahají až do roku 1994, kdy byla tato kapela Rosťou Brezanským, Zdeňkem Coufalem a Jirkou Doležalem založena. Od té doby se trošku pozměnila a doplnila sestava a tak nyní můžete kapelu vídat v následujícím složení:

Rosťa Brezanský - kytara, sólová kytara, zpěv
Karel Vašíček - kytara, sólová kytara
Jana Nováková - basová kytara, zpěv
Zdeněk Coufal - bicí, zpěv
Josef Šorm - klávesy

Mnou zde dnes recenzované album nese název "Tolik tváří", vzniklo v roce 2005 a obsahuje 13 stop včetně Intra. Nejde o první album kapely, první vydala skupina již v roce 2003 a vedlo se mu, dá se říct, celkem slušně. Druhý počin je ovšem také našláplý, tak se na něj pojďme společně podívat...

Po zajímavém intru, kdy se řeší aranžmá jakési rozpracované písničky, si onu písničku můžeme poslechnout v rockovém hávu. Písnička se jmenuje "Mám se špatně" a je o pesimistickém pohledu na svět a o tom, že pokud se člověk nemá zrovna nejlíp, je nutné si hledat alespoň nějaké světlé střípky, které zbývají.

Další píseň nazvaná "Nadoraz" je vlastně píseň o kapele Nadoraz a o jejich vystoupení, kdo by to čekal, že? "Máš svou masku" mě zaujala kytarami, po textový stránce mě skladba ovšem moc neoslovila. Ještě že to ty kytary vyvážily. "Bude líp" je pěkněj ploužák. Song mě donutil přemýšlet, že už je to nějakej měsíc, kdy jsem si naposledy zatancoval ploužák s holkou, ke který jsem něco cítil :-( Třeba to brzy napravím. U týhle písničky bych si to dokázal představit.

Víte někdo, proč si lidi, kteří se maj rádi, vědomě lžou? O tom je další skladba nazvaná "Zase mi lžeš"... Sedmá skladba "Po zádech mráz" není špatná, ale podobných kousků jsem slyšel za život mraky, a tak mě ničím nezaujala. I když refrén je vyřvanej, řekl bych celkem energicky. Na živo by to bylo, dle mého, něco jiného. Myslím, že živě by nejen mně tahle písnička oslovila mnohem víc. Skladba "Vezeš se" už je o něčem jiném. Nejenže se od ostatních odlišuje a díky tomu mi utkvěla v paměti hned po prvním poslechu alba, ale navíc bych u ní vyzvedl ten dobrej zpěv, který ji dělá zajímavou.

Můj druhý nejoblíbenější song na albu je tady. Má v playlistu číslo devět a jmenuje se "Nesmíš být taková". Textově je to něco ve stylu Argemy - o lásce k hezké dívce, která si hraje na nedobytnou. Hudebně je to ale mnohem agresivnější a drsnější než u zmíněné Argemy. Hlavně se mi u týhle skladby líbí ty tvrdý kytary a zachovaná melodika. Ale každý má jiný vkus, takže někomu jinému se mohou na albu zalíbit ostatní songy.

"Já byl blázen" je další pomalá písnička. Kdo má rád ploužáky, přijde si u ní na své - dovolím si jen otisknout poslední sloku této skladby, která zní: "Slunce zář, hřeje nás, i když na srdci nás mrazí, teď už vím že čas nikdo nevrátí." Jedenáctý zářez na albu nazvaný "Prázdný ráno"je, řekl bych, velmi povedený. Zpívá to celé baskytaristka kapely Jana Nováková a můžu říct, že společně s devátou skladbou ve mě tato písnička vzbudila asi nejvíc emocí. Text je o beznadějné lásce k vysněnému muži. Je to moje nejoblíbenější písnička na celém albu.

Už se vám vdala kamarádka nebo oženil kamarád? O tom je předposlední "Něco se změnilo", pohodová rocková skladba, která by se dobře vyjímala někde v rádiu. Třeba se někdy dočkáme. Hned potom tu je poslední "Na všechno dva", což je pro změnu pomaláč o tom, že je vlastně krásný, když jsou dva spolu...

Na celém albu je vidět, že jde o sehrané muzikanty, kteří ví, jak udělat dobrou písničku, stejně tak je slyšet, že Z-Nadoraz už nějaký čas hrají. Kapela navíc nevystupuje jen se svými songy, ale hraje i různé převzaté skladby. Zřejmě i odtud muzikanti získali určitou průpravu, protože ono je někdy těžší hrát cizí písně, než ty vlastní. A právě muzikanti, kteří jsou vycvičeni na cizích skladbách, mohou hrát dobře i ty svoje. Album Tolik tváří u mě jako celek uspělo a těším se na další případné album. Kdo má podobnou muziku rád, určitě mu Z-Nadoraz doporučuju.

Autor článku: David Havlíček