Zeus - Hračka

Za zatáčkou je kříž, problémy s lítačkou, jasně uviděl Hells Angels, jak na choprech polykají se svojí biker bitch kilometry Nevadské pouště, osamělé benzinové pumpy, zvolna poletující zrnka drobounkého písku, která skřípou mezi zuby motorkářů a na nebi pár kroužících supů... Recenze alba Hračka kapely Zeus.

Producent hudebního rádia „Hot Wave“, jeho přáteli spíše nazývané „Teplá Vlna“ máchl rukou v barokně rozepjatém gestu na svého asistenta Reného, aby mu podal kávu a štos cédéček, který se už dva měsíce válel na polici vedle nezaplacených faktur. René se cudně usmál a drobnými krůčky přicupital ke stolu svého oblíbeného nadřízeného. „Jedna kávička s cukříkem“, zaskřehotal měkkým hlasem a odhrnul z čela blonďatý melír. „Našel jsem tam i něco zajímavého, pouštěly mi to holky a byl jsem úplně unesený“ pokračoval René a podával producentovi v měkkých prstech s precizně vyleštěným prstýnkem cédéčko s medvídkem křižovaným pletacími jehlami (alespoň se to tak na první pohled jevilo, taky mu mohli dělat akupunkturu). Usmíval se tajemně jak Mona Lisa a trošku se mu potily dlaně.

„Děkuju Rendo“, usmál se mírně plešatějící rozložitý muž na svého asistenta, který odcupital na manikůru a založil cédéčko do věže. Trošku se v první chvíli lekl, čekal spíše libé tóny a harmonické souzvuky mollových rozkladů a z beden se na něj vyvalily přibustřené pětky. Lehce ztišil hudbu dálkovým ovladačem a pak se usmál. Mladistvá přinasranost, jojo, kde jsou ty časy, říkal si a poslouchal.

Za zatáčkou je kříž, problémy s lítačkou, jasně uviděl Hells Angels, jak na choprech polykají se svojí biker bitch kilometry Nevadské pouště, osamělé benzinové pumpy, zvolna poletující zrnka drobounkého písku, která skřípou mezi zuby motorkářů a na nebi pár kroužících supů. Tryskoví koně se jedou bít za svojí svobodu, svíčky u silnice, to by se mohlo líbit, trošku taková „Půlnoční závodní dráha“, jen s lepším textem. Pak se zamyslel a chvilku cédéčko nevnímal, písničky tak nějak proplouvaly a rozplývaly s v dýmu jeho oblíbené černé Davidoffky. Jen pochopil, že zpěvák má nějaké problémy v osobním životě s láskou, že někdo někomu dává Znamení a něco o Černé a bílé.

Pak došlo na trošku erotiky, dotyky citlivých míst – písnička o Hračce, zajímavá titulka, pomyslel si. Pak zpozorněl – jako šesté se z beden vyvalilo Zvíře – písnička, která by se určitě velice dobře prodávala, líbivý refrén, který by si určitě broukal kdejaký člověk, kdyby ho slyšel v rádiu, trošku kritika konzumního života, lehce s nadhledem, prostě kasaštyk a hitovka, tohle by mohlo zabrat, promnul si druhou bradu a pochvalně mlasknul. Kroužek kouře z cigára se proměnil v jeho oblíbenou nulu na bankovce a zavětřil, měl rád Rendu a svůj domeček s bazénkem na malé zahrádce v prefabrikované satelitu u Prahy. Pak následoval ploužák „Čas je divnej hráč“ se sacharinový textem jak od Honzy Nedvěda, jen tam chybí osada, čaj z jehličí na praskajícím ohni a bobři. Pak už to celkem rychle prošumělo přes osmičku, hezkou šlapavou Máš v žilách jed, jenže narazil na menší problém – tuhle melodii už jednou použil Petr Rezek v písničce „Život je film“ a byl by nesmysl se tahat o autorská práva, i když je dneska všechno tak stejný.

Cédéčko skončilo, producent ho vyndal z věže a zasunul zpátky do krabičky. Určitě ho Rendovi pochválí, když se mu tak líbilo. Ostatně – nebyla to špatná placka, v těch tisících kapel, které se perou o místo na slunci dobrý průměr. Usmál se a zapálil si další Davidoffku. Měl bych přestat kouřit, řekl si, na krabičkách píšou, že rakovina zabíjí a rád bych si ještě užil bazének a třeba si i počkal na další cédéčko Zeusu – nebo gramaticky správně Dia?, možná jim to vyjde a budou slavní, když pro to dělají tolik práce, i když v dnešní době – kdo ví….

Pak zhluboka vdechnul další dávku kouře a rozkašlal se. Najednou ho něco palčivě sevřelo v hrudníku a svět se mu podivně rozplynul před očima jak hodiny Salvadora Dalího přetékající přes okraj stolu. Modré vzory na tapetách se rozmazaly na matné šmouhy a ornament na koberci se neúprosně přiblížil. Zvolna se sesouval k zemi a ještě zahlédl Rendovy neposlušné tenisky, které vtančily do jeho pracovny. V hlavě se mu promítlo něco o tom, že člověk je zvíře schovaný v díře. Renda k němu přicupital a on v posledním mrknutí oka uviděl, jak bere ze stolku hrnek od kávy a kvapně ho odnáší pryč. Pochopil, co je ta díra, kam se právě vydal a pak zůstal bez hnutí ležet na peršanu.

Omlouvám se klukům ze Zeusu, trošku jsem se nechal unést fantazií, jak by to třeba mohlo vypadat : )