Stríbrné prívesky na Darkont.cz



Detail kapely

200 zbraní




Edituj informace / přidej media

Kapela:200 zbraní
Město:Písek
Země: Česká republika
Vznik:1991
Žánr:Rock underground echbeat
WWW:http://www.podcarou.cz
Obsazení:Tomáš Mazanec - el. kytara, zpěv
Karel Petro - el. kytara, zpěv někdy
Tomáš Řeřábek - el. baskytara, zpěv vyjíměčně
Martin Kozák - bicí, poznámky
Historie:200 ZBRANÍ V BODECH

založení kapely, původní členstvo
200 zbraní založili (po krátkém, bezesném, alkoholu prostém, intenzivním víkendu) v říjnu roku 1991 3 typy :
- bývalý klavírista – Karel „Béďa Mastivlas“ Petro
- bývalý klarinetista a zobcopříčnoflétnista – Tomáš „Řepan“ Řeřábek
- bývalý hokejista – Tomáš „Máza“ Mazanec

příchod posledního člena a „škatule škatule hýbejte se“
Po krátkém zkoušení (cca týden či 14 dní), kdy se mezi stálými členy objevily sklony k multiinstrumentalismu (Karel přechází od bicích nastálo ke kytaře, Máza z basovky na kytaru též a Řepan z el. kytary na basovku), přichází poslední typ do kapely,
bývalý fotbalista, který do této doby uměl hrát pouze na kazeťák
- Jiří „Žako“ Žák a obsazuje prázdný post bicích

jak nám házeli klacky pod nohy
Už na samém začátku bylo celé naše blízké okolí proti tomu, abychom hráli muziku, o které jsme ani nevěděli, že jí máme rádi. A tak po občanskoprávním řízení na tehdejším MěÚ (vyvolaném hodnou paní sousedkou) skončilo naše zkoušení v dřevěné chatičce na zahrádce rodičů Petrových a zdálo se, že kapela bude rozprášena do všech koutů píseckých restaurací, kde bude až do smrti utápět svůj žal a křivdu na jejích členech spáchanou.
Ovšem stalo se to, co nikdo nepředpokládal. Banda čtyř líných povalečů se oklepala z tvrdé porážky a se zaťatou pěstí, hrozíce k domu souseda, pronesla památnou větu : „Počkej, jednou se budeš chtít dostat na náš koncert, ale neseženeš ani jeden lupen od překupníků!!!“
Pak jsme vyzkoušeli postupně cca 4 garáže, 1 sklep s výhledem na hromadu uhlí, záchody a sklad v letním kině, obecní sál hospody ve vísce Putim, rozpadlé pokoje nad hospodou „U tří lip“ a zakotvili na stará, třicetiletá, kolena konečně ve své, vymodlené zkušebně v prostorách Divadla Pod čarou.

jak vznikl název kapely
traduje se historka, když se Karel (kterého se kdejaký slídil ptal) pídil po vzniku krajně militantního názvu – „200 zbraní“, Máza odvětil : „Vidíš, kdybys byl tenkrát s náma v hospodě, tak bys to vymyslel taky.“
Karel má ale dodnes podezření, že tento název propašoval na veřejnost hlavně Máza, aby se (jako jediný, který prošel vojenskou základní službou) nemusel za ostatní kriply v kapele stydět.
Jinak byly zavrženy názvy jako „VVN“ – vyjel, vykolejil, nedojel (což vehementně propagoval psychedelik Řepan), nebo „Tvoje bába je můj fotrband“ (vymyslel kamarád MUDr. Chvála), hlavně pro jejich nezapamatovatelnost a také lenost při dlouhotrvajícím psaní plakátů.

první koncert
Tak nějak před létem roku 1992 v Táboře, v již neexistujícím klubu S.V.K.T. 13 (Sklepní varieté klášterní tajemství), patřící partě chuligánů, sdružených kolem big beatové kapely „The psanci“, která je již také minulostí. Dnes někteří z těchto kamarádů organizují v Táboře přehlídky amatérských videosnímků „Videofest“ (kdo má chuť, čas a peníze, může si počíst o této akci na www.videofest.cz)
První koncert v Písku se konal v létě r. 1992 v papundeklovém klubu u Václavského jezu, který patřil podniku Jivak a dodnes se tam pořádají hudební akce, ale zřejmě po zkušenostech s odrůdou muziky, kterou hrajeme, už pouze ve stylu folk a country.

- Rozchody :
Karel odchází v r. 1989 do Prahy a místo studia chodí chrastit klíčema na místní náměstí a aby se moc nenudil, zakládá s basákem z táborské kapely „The psanci“ – Štěpánem Pavlíkem, kapelu „Tetovanej Ital“, která hrála revival českého big beatu.
Máza se Žakem se nudí v Písku a aby se neupili v místních hostincích a barech, začínají hrát s Ráďou Hudcem (jediným pravým, a dodnes rozcuchaného kohouta nosícím, punkerem) v kapele „Yn Lok Eldev An Lok“ (aneb Kolna vedle kolny).
Řepan dělá v Jitexu a jinak se válí víc pije.

- Příchody :
V roce 1996 – 1997 se vrací Karel nadobro zpět do Písku a po letech dává dohromady s Mázou, Žakem i Řepanem zase 200 zbraní (Řepan nicméně pije jako dřív a v podstatě jako do dnešní doby).
Rozumějte, 200 zbraní nepřestalo fungovat, nikdy se kapela oficiálně nerozpadla, ale měla různě dlouhé pomlky ve své činnosti.

- 1. nahrávka :
Kromě syrových kazet ze zkušeben, které jsme nechali rádi zmizet, existuje dvoustopá nahrávka (muzika a zpěv) ze studia studentského rádia na kolejích Strahov (kolej č. 10 z r. 1993). Tato není (a ani nebude) volně šiřitelná, z důvodu angažovanosti textů, které by dnes mohli využívat (samozřejmě v náš neprospěch) členové spolků Greenpeace nebo spolku za práva kožešin a našlo by se jich ještě mnoho. Nicméně kamarád ji přetavil z pásku na CD, udělal nám k tomu i obal a dal nám ji postupně k narozeninám. Je to krásná kronika zdravého, mládím rozjitřeného pohledu na tehdejší svět.
Při nahrávání této punkové ukrutnosti byla nahrána i skladba „Black Snake“ kamaráda, folkaře ze Sezimáku u Tábora, Petra Vavrušky. Dnes existuje snad v archivu u již zmiňovaného Štěpána Pavlíka nejen jako hudba, ale jako videoklip k této písni, ve kterém účinkovali Karel a Žako z „200 zbraní“ a dále klucí z „Tetovaného Itala“.

- 1. oficiální a volně dostupná nahrávka :
Je z roku 1999 (únor) a nahrávala se v plzeňském studiu Avik (www.avik.cz)
s mistrem zvuku a blbostí Pavlem Rohlíkem Bromem a samozřejmě s jeho psíkem Mikešem. Veškerá dokumentace k této desce (+ ofocený booklet) je ve fotografiích zachycena a není proto třeba se k tomu více rozepisovat. Pouze dodávám, že možnost získání tohoto CD nadále trvá (pokud vám nevadí vypálená media) a na webu divadla najdete další podrobnosti.

- Změny :
Tak nějak v r. 2001 (lehce před desetiletém výročí kapely) odchází ze stálého angažmá na postu bubeníka Žako a kapela je nerozhodná. Zabalit to nebo zkusit někoho jiného. Lehce se nahrazují bubeníci, ale těžko nahrazujete kámoše, kterého znáte od základky (mimochodem Karel, Máza a Řepan chodili od 5. třídy spolu a rozešli se až na střední a Žako chodil na stejnou základku, ale o rok níž).
Po půl roce velmi řídkého zkoušení s jedním chlapíkem přichází do kapely mistr bubenického řemesla pan hasič Martin Kozy Kozák (před kterým nás všichni varovali, že je velmi nespolehlivý a nedochvilný – což se ostatně časem potvrzuje), ale lepšího „idiota“ svým vysmátým obličejem a životním přístupem jsme si přát nemohli. Kapela začala znovu dýchat a po pravidelném účinkování v soutěži „Rock region fest“ (kdy jsme se umisťovali střídavě na druhém a třetím místě, jsme konečně stanuli v r. 2003 na stupni nejvyšším – prvním.
Nově doplňujeme, že v r. 2004 jsme se neúčastnili (už nebylo na malé kupce hnoje kam šplhat) a v r. 2005 jsme skončili na místě 2.

<< Zpět na seznam kapel


TOPlist